Starý bílý muž

Jsem starý bílý muž. Katolík. Člověk, který se domnívá, že svoboda. A to

Jsem starý bílý muž. Katolík. Člověk, který se domnívá, že svoboda. A to
i z hlediska náboženské víry, je svoboda tou nejdůležitější hodnotou
člověka.

Není to tak dávno, co mi jeden intelektuál, při vědomí své
intelektuální převahy se pokusil objasnit, že svět se změnil a já na
tom jako starý bílý muž nic nezměním. Nikdo na tom nic nezmění. Tedy
podle jeho mínění. Nebylo tomu tak poprvé a myslím, že ani
naposledy. Ten člověk díky mým postojům se mnou přerušil jakýkoliv
kontakt. Má pravdu, jsem starý bílý muž, kterému se nelíbí některé
postoje, které zaujímají ti, co jim dnes říkáme
„sluníčkáři.” A to nejen ode dneška, ale asi tak už víc
jak deset let.

Zhruba asi před jedenácti lety jsem napsal blog, o tom, že jsem
katolík, bílý muž a nemám žádnou potřebu se komukoliv za tohle
omlouvat. Od multikulturních a politicky korektních, velmi vzdělaných
levicových intelektuálů, jsem si o sobě přečetl mnohé nelichotivé.
Podobně jako onen intelektuál, se mnou většina návštěvníků webu
přerušila přátelské styky.

Pak jsem tam ještě několik let přispíval, abych časem nacházel
pod svými blogy žumpu. Pochopitelně mám svůj námořnický slovník a
nic jsem nezůstával dlužen. Od té doby mám dost mizerné mínění o
levicových intelektuálech. Takhle, já ho měl mizerné vždy, ale v ten
uvedený čas se mé mínění prudce zhoršilo a dostalo se na nulu, co se týče
schopnosti oněch intelektuálů, pochopit základní věci běžného
života.

Takže když se v poslední době začíná ukazovat, že „bílý
muž” je ještě tady, že „bílý muž,” si myslí, že
má právo na místo na slunci, protože „bílý muž,” si je
vědom svých zásluh na pokroku a civilizaci, kterou vytvořil,
vybudoval, jsem nadšený. Civilizaci, kterou přebírají ty staré
kulturní národy jakými bezesporu jsou Čína, Japonsko, a další ti
jinak barevní, než je bílá pleť se jen hrnou aby užili plody
civilizace bílého muže.

A místo poděkování, mají na mysli jen a jen pohrdání, aby
bílému muži řekli, že je vinen jejich špatným osudem, zaostalostí,
chudobou. Není pochyb, že koloniální velmoci nešířili civilizaci
„bílého muže” z lásky zaostalým domorodcům, ale aby na
té civilizaci vydělali. Což se jim ne vždy povedlo. Nakonec
většina koloniálních velmocí pochopila, že zisky nepřevýší
náklady. A vzdala poskytování civilizace bílého muže přímou
formou.

Jenže je nutné říci, že většinou ti domorodci z civilizace
bílého muže, měli mnohem více, než jsou sluníčkáři ochotni
připustit. Život bez věčných kmenových nebo náboženských válek,
potlačení kanibalismu, dokonce v devatenáctém století v
nejskvělejší éře bílého muže, tehdejší mocná Royal Navy, ve své
době rozhodující síla světových moří zatrhla obchod z otroky.
Britové v roce 1807 obchod s otroky zakázali, Royal Navy začala
otrokářské plachetnice pronásledovat a konečně v roce 1833 bylo
otroctví v britských koloniích zakázáno.

Přečetl jsem si dnes článek v Respektu. Respekt většinou nečtu i
když některé lidi z něj znám osobně. Nesdílím s nimi jejich nadšení,
pro jejich způsob demokracie. Ale, sem tam si něco přečtu, když
narazím na odkaz na FB, pak třeba kliknu ještě na něco, co si myslím,
že by mne mohlo zajímat.

Tímhle způsobem jsem narazil na článek, který mne zaujal. Má
název Jak se zrodila vzpoura bílého, chudého muže.
Autor se v něm poměrně obsáhle zabývá touto nejpočetnější skupinou
amerického národa. Jak? To samo vyplývá z článku. Žádný zvláštní
obdiv k této části společnosti, neslyne.

Je to až paradoxní, autor hovoří s despektem (onen despekt umně
skrývá) o lidech, kteří vyznávají hodnoty tvrdé práce, poctivého
způsobu života, života ve víře a jednoduchých radostí, tyhle ctnosti
mu nebrání nijak vyjádřit ten despekt.

Nijak se neobdivuje, na rozdíl ode mne, lidem, kteří rozeseli své
kosti ve dvou světových válkách na obranu demokracie, po bojištích
celého světa a tu skoro prohranou válku nakonec vyhráli. Jak napsal
kdysi Jiří Mucha v knize: „Oheň proti ohni.” Bylo to
rozhoření dvacetiletých chlapců, kteří skoro prohranou válku díky
svému rozhořčení vyhráli. Byl to bílý muž, co poslal ty
dvacetileté kluky, své syny do války a tím zachránil civilizaci a
umožnil, mimo jiné, všem těm levicovým sluníčkářům hlásat svobodně
jejich bludy.

Bílý muž kolonizoval Ameriku. Austrálii, Nový Zéland, ne vždy
se choval korektně, ne vždy byl spravedlivý, ale stvořil tu zem v
potu tváře, dnes tam žije, a
jak se zpívá písničce „Zlaté dny.” …lví srdce
měli muži, kdo stvořili nám zem a zlatý jih už zůstal v nich a
stal se domovem.. a dost dlouhou dobu byl bílý muž z této
části světa tím, který byl ochoten nasazovat život ve válkách, do
kterých mu skoro nic nebylo. I v Plzni si je pamatují.

Bílý muž se dnes ozval, je tady a hlásí se o své právo. V
Americe, stejně jako v Evropě. Už ho nebaví jen pracovat a jen
platit. Místo vděku, jen poslouchat kecy o parazitech a lotrech,
co jsou lotry jen proto, že se narodili bílí, pracují, starají se
o sebe, bohužel neslynou závratným bohatstvím, jsou na ženský a
váží si rodiny.

Právem se bílý muž ptá, když je ta jeho civilizace, jeho
způsob života tak neřádský, z jakého důvodu, se ti kulturně
vyspělí, se správnou barvou kůže a sexuálního postoje, politicky korektní, dobře nábožensky zaměřeni, hrnou do jeho civilizace,
chtějí žít v jeho městech a s nebývalou ochotou, se podílet na jeho
bohatství? To jim nevadí, že přijímají peníze od rasistů,
xenofobů, buranů. co jim nesahají ani po paty? Nebo nedej dobrý
Bože, snad jim ty své peníze nevnucujeme? Doufám, že ne.

Jestli sluníčkářům, levicovým aktivistům nevyhovuje kultura
bílého muže, mohou se svobodně rozhodnout, že ji opustí, zvolí
si svůj správný způsob života a budou žít podle svých
představ. Nemám nic proti tomu. Jistě budou šťastní po svém a
mohou do svého středu přijmout kohokoliv. Nebudu jim bránit a
budu jim přát vše nejlepší. Ale ať už si nechají ty sví moudra a
rozumy. Ovšem, počítám, že to s nimi dopadne jako s
komunisty. Ti také nějaký čas oslovovali masy, ale masy byly
dost masivní a časem je poslaly do… No, víte všichni kam.

Sám za sebe mohu říci, že jsem se narodil v civilizaci
bílého muže, jsem s ní spokojený a už to v ní snad nějak
doklepu.

PS: Abych nezapomněl. nejen bílý muž, ale i bílá žena, co
tomu muži byla oporou a partnerkou v dobrém i zlém. A spolu tu
civilizaci vytvořili. Žili spolu a se svými dětmi, v těch
krytých vozech, umírali a živořili, radovali se, plakali. Na
vozech, ve vlacích, na plachetnicích, když pluli přes moře do
Ameriky, Austrálie, nebo Nový Zéland. Nikdo jim nic nedal,
postavili domy, zorali pole, narodily se jim děti a život šel
dál. Jo jo