Přemítání před finálem

Protože volební kampaně už je dost a dost a hokej se nám docela vede, nebudu se zabývat, volbami, ale jen tak trochu hokejem a životem. Naši hokejisté mě skutečně zaskočili.

Protože volební kampaně už je dost a dost a hokej se nám docela vede, nebudu se zabývat, volbami, ale jen tak trochu hokejem a životem. Naši hokejisté mě skutečně zaskočili. Ještě před týdnem jsem se na hokej ani tak moc dívat nehodlal, pak mě zaskočili když přešli přes Finy a včera pře Švédy. Rád bych aby dnes porazili Rusy, ale upřímně. Tohle přání zůstane jen v kategorii přání. Pravděpodobně. Fandit budu, to jo, a dívat se budu. Pokud budou naši bojovat jako bojovali a prohrají, budu muset říct, že prohráli s lepším. Kvalita ruského týmu je zřejmá.

Jinak se dějí věci. Rita trpí uklízecí mánií a dělá to, co má dělat služka. Musel jsem sundat z matrace potah, vyprat ho, znovu navléknout, vyhazuje mi staré věci, chce uklízet ve skříních. Takový klídek tady byl. Ale já se stále držím svého. Sedím u PC a naprosto nehodlám se zapojovat víc než je nutné. Nenechám se rušit ve svém klidu. Jestli chce uklízet, ať uklízí, já se připojit nehodlám. Což jsem oznámil. Já uklízecí mánii tedy netrpím. Zastávám názor, že příliš uklízení a přílišná čistota oslabuje biologickou odolnost. Já se biologicky oslabovat nedám. Sice jsem včera na Zličíně musel koupit pár zbytečností, bez kterých bych se docela obešel, jako třeba ochranný potah na matraci, takže teď jsou dva na sobě, krabice na CD a DVD, docela klidně mohly ty DVD zůstat jak jsou, ale když ji to udělá radost, proč ne? Si říkám.

Ale udělal jsem si radost i sobě včera. Koupil jsem si film „Pat Garret a Billy Kid” a předevčírem na podobné téma „Mladé pušky.” Krásné kvalitní westerny. Podle skutečných událostí. Hlavně ty „Mladé pušky” se trochu víc vymykají běžnému westernovému pojetí. Což mi nevadí. Mě ona doba velmi zajímá, protože má skutečně mnoho zajímavých aspektů. Ukazují se na ní právě problémy lidí, kteří začínají od začátku. Začínají na místech kde není nic a tvoří se města, rozděluje se půda, vytváří se právní řád, jak lidé, kteří neoplývali nějakou morální autoritou, přesto dokázali za peníze jako najatí strážci zákona ten zákon vynutit a prosadit. Ukazuje tu možnost proměny a vlastně buď pochopení nutnosti proměny, nebo až krajní možnost, možnost smrti.

V tomhle jsou právě legendy velmi důležité. Legendy mimo jiné ukazují způsob života a způsob proměny a směřování. A nebo neschopnost a neochotu některých lidí vzdát se známého, naučeného. Lidé jsou hříšní. Tahle skutečnost je známá od počátku světa, kdybych to chtěl říci biblickým jazykem. Ale lidé jsou schopni proměny, změny v jiného člověka, méně hříšného a schopného svých hříchů litovat a neopakovat je. To je právě na tom životě úžasné. Nikdo nejsme spravedlivý, ale všichni máme možnost se o svou spravedlnost pokoušet. Ulehčit si život.

Byl jsem v pátek odpoledne s Ritou na návštěvě u Katky. Vojtěch se opět předváděl. Usměvavé dítě. Byla to hezká návštěva i přes diskusi o nutnosti bankovních poplatků. Moc jsem se ji nezúčastnil. Hošánek mě zaměstnával víc než dost. Tak doufám, že budu mít dost času abych mu mohl ještě něco na tom světě ukázat a něco mu předat. Jsem už stařík, neboli dědek, jak mi mnozí mí odpůrci neopomenou připomenout. No nevadí, oni sami zjistí, že mládí je nemoc, ze které se každý rychle uzdraví. Konečně jsem si vědom toho kolik mi je let a z toho důvodu se snažím čas, co mám nepromarnit a užít si všeho, čeho si užít mohu. Nakonec nikdo nezná ani den ani hodinu své smrti. Naštěstí. Tahle nevědomost poskytuje naději, že to bude ještě za dlouho.

Byl ten týden relativně klidný, čas rychle běží, natáčení se blíží. Docela se těším. Jak jsem byl ve středu v televizi potkal jsem se z několika lidmi ze štábu. Povídali, že se docela těší. Já se také těším, jen budu muset v sobotu v neděli pracovat a druhé dva natáčecí dny na svůj svátek. Nebudu mít moc volna v červnu. Jak se blíží dovolená, zvyšuje se moje únava. Každoročně. Nejkrásnější pocit, který znám, pokud ne nejkrásnější, tak jeden z nejkrásnějších, je pocit úlevy, když vycházím z Čimické brány a vím, že na měsíc se v blázinci neukáži. Zapomenu na celý blázinec a starám se jen o přítomnost. Tohle by mě mělo čekat v úterý 29.6. Ve středu odlétám. Už jsem si udělal náhradní plán pro případ, že by měl být omezený letový provoz. Pak se seberu a směřuji podle Labe do Hamburku. Pěšky.

Tedy do Roudnice po červené z Bohnic, z Roudnice po modré na Lovečkovice a Verneřice přes Těchlovice a Boletice do Děčína, z Děčína po červené nad Labským údolím do Hřenska a pak už po silničkách a labské navigaci do Hamburku. Takže asi tak. Plán B je hotov. Ale to jen, že se nebude vědět, kdy letadlo letí. Pak budu chtít vrátit peníze. Tři tisíce je dost peněz, ale zas ne tolik abych kvůli nim trávil několik dní své dovolené čekáním na letadlo. Ale třeba sopka nebude chrlit. Do Anglie se docela těším. Konečně už tam pojedu po třetí. Jediné co mi bude chybět, že neuvidím z lodě bíle Doverské útesy. Pohled je to za slunného dne náramný.

Ona i ta cesta po útesech je báječná. Sice pořád nahoru dolu, protože krátké stometrové stoupání a pak zase stometrové klesání, někdy dost prudké dá docela zabrat, ale jinak když je hezky, člověk se potká se spoustou lidí a cesta po plážích pokud se nejde po útesech je také skvělá. Moře ustoupí a většinou se táhne několik set metrů široká rovná pláž, která je pevná jako dobře udusaná hlína. Občas hráze a v nich vrata, která jsou za přílivu zavřená a za odlivu otevřená a lidé se tam rekreují. Spousta rybářů. Rybářský lístek netřeba. Rybáři mají strašlivě dlouhé pruty, ale jen málokdy jsem viděl, že by něco chytili. Vůbec jižní Anglie, a hlavně oblast English Chanel je docela rušná rekreační oblast. Není tam problém tábořit, nakoupit. Pro ty co chtějí moře bez zbytečně pálícího slunce dokonalé.

Přístavy Portsmouth a Soupthampton jsou hodně zajímavé. Portsmouth je jedním z nejstarších válečných přístavů Anglie a je tam skutečně mnohé k vidění. Historické válečné lodě, někdy i moderní. Naposledy jsem tam viděl Ark Royal, několikátou letadlovou loď toho jména. Její předchůdkyně byla ta, co se zůčastnila honby na bitevní loď Bismarck. Nálety z jejích letadel způsobily zablokování kormidla a tím nemožnost manevrování a úniku. Ale to je jiná, dávno minulá historka. V roce 1999 jsem měl možnost vidět moderní letadlovou loď nesoucí letadla Harrier. Teď jsem se podíval do Wikipedie a našel jsem tam stručnou historii HMS Ark Royal Ark Royal Od roku 1588 jsou ve službě lodě toho jména. Tomu se tedy říká královská tradice. Pak nemá jeden tu Anglii obdivovat.

Opustím Royal Navy i její tradici a pomalu se začnu chystat na sledování hokeje. Jsem zvědavý jestli si Švédové po včerejšku dokáží spravit náladu na Němcích. Němci včera hráli dobře. Tak uvidíme a pokud naši vyhrají, je povolen v komentářích vítězný jásot. Poražku není zas až tak třeba ice jsem si přál Kanadu, ale i Rusové jsou docela dobří na spravení chuti pro Jágra, bylo by fajn, kdyby si ty neproměněné šance vybral dnes.