Po milimetrech

Svět nejde k lepšímu a svět je ve strašné mizérii. Tak by se dal shrnout obsah většiny textů, které v poslední době, tedy asi posledních padesát let čtu.

Svět nejde k lepšímu a svět je ve strašné mizérii. Tak by se dal shrnout obsah většiny textů, které v poslední době, tedy asi posledních padesát let čtu. Svět je na křižovatce a nová doba od nás žádá nové činy. Tohle také čtu v té době. Schválně, pokud někdo o tomhle pochybuje, stačí si jen najít tituly novin zhruba před padesáti až osmdesáti lety a odmyslet si jen mírně odlišný způsob vyjadřování, gramatiku a uvidíme, jestli se zas až tolik změnilo bědování.

Na životě je hezké, že nic není stejné, i když to tak někdy vypadá. A na životě je hezké, že jsou si právě věci a události hodně podobné, jako je podobné chování lidí, takže mnohé je dost předvidatelné. Takže je předvidatelné, že lidé si stěžovali, stěžují a stěžovat budou, kdyby se jim vedlo sebelépe. Za nějaký čas, totiž budou mít pocit, že stačí málo a mohli by žít v úplně ideální společnosti. Jen kdyby ti ostatní méně kradli, méně lhali a více byli vstřícní vůči jiným lidem, minimálně tak jako jsou oni sami. Prostě stačí jen více se snažit. Diví se, že ti druzí tuhle samozřejmost nechápou. Naivové.

Mám klienty, kteří si díky svému neuváženému chování prožili svoje. Mnozí z nich upadli na čas do opravdové bídy a měli co dělat se z toho vyhrabat. Ti většinou, stejně jako já, jsou lidé, kteří moc nefandí společnosti, již se říká sociální stát. Přes všechno, co díky jiným daňovým poplatníkům na začátku dostali, nakonec zjistili, že je jen na nich, jakou budou mít životní úroveň. Znají sílu řádu, nepoužívají ony pitomé poučky typu: Pořádek je pro blbce, inteligent zvládne i chaos. Jasně, že zvládne. Ale za jakou cenu a jaký je jeho způsob života? Těch inteligentů „zvládajících chaos„ se ovšem v poslední době u mne objevuje víc a víc. Zjišťují, že v dobách mírné recese, svět nestojí o lidi bez kázně a řádu.

Ano, moji klienti, většinou prošli ústavní terapii zaměřenou na závislost, kterou poskytuje sociální stát. Jsem ale přesvědčený, že tito lidé, pokud by neměli možnost projít touto ústavní léčbou, zcela určitě by našli jinou cestu, jak dojít změny. Jsou totiž lidé, kteří, když dojdou na kraj propasti, jsou schopni odhadnout, že existují i jiné cesty, než do té propasti buď slézt, nebo rovnou do ni skočit, ale jít jinudy, trochu obtížněji, delší cestou, než je ona oblíbená zkratka, co zkracuje nejen cestu, ale většinou i život.

Tihle lidé, znají cenu práce a znají cenu úspěchu, vlastního úspěchu. Většinou si toho vlastního natolik váží, že nestojí o to přijímat milodary. Ochutnali, jak chutná vlastní zboží. Nestojí o cizí. Sám za sebe, mohu říci jedno. Nemám zájem na tom, aby mi někdo něco mimo důchodu, který bych někdy časem měl pobírat platil. Na důchod jsem 45 let přispíval do státní kasy, tedy nechci nic jiného, než na co jsem si dal. Moc toho nebude, ale s tím sem se už naučil žít. Nakonec, veškerá má dnešní starost je toho druhu, že se snažím udržet co nejdéle v kondici. Stát a jeho zdravotnické zařízení toho zmohou hodně, ale o kondici se mi nepostarají. Budu-li v kondici, abych mohl aspoň sedět, myslet a poslouchat. Postarám se o sebe.

Tohle jsou staré písničky, co zpívám už dlouho. Ony se musí čas od času přezpívat aby jeden nezapomněl text. Zrovna tak si člověk musí připomenout, občas, jak to kdysi bylo, aby nezapomněl, že mnohé se opakuje s každou generací a nic není tak černé jak se maluje. Ani zlodějští politici, ani korupce, ani EU. Jo, občas je mizérie, jenže, pamatuji, kdy Čína měla jen rýžoviště, kulturní revoluci a Maovy poučky, kterými mávaly davy. Díky tomu hlad a bídu. Nikdo ji nebral vážně. Dnes je to největší výrobce, Druhá nejsilnější ekonomika a světový věřitel. Jde nahoru a Evropa „stagnuje.” Bude nějaký čas stagnovat jako kdysi Čína, aby se znovu rozhoupala.

Kdysi dávno jsem začínal s jógou. Můj učitel mi říkal. „Napřed budeš dělat pokroky po metrech, pak po decimetrech, pak milimetrech a nakonec zjistíš, že se není kam zlepšovat.” Měl pravdu. Člověk zjistí, že ono změníš se. Znamená: Smíříš se s tím, že dál už to nejde. A bude se ti o to více lépe žít na světě, přestaneš usilovat o dokonalost a začne ti chutnat rozmanitost. Budeš vidět, co jsi předtím neviděl. Zjistíš, že je dobré mít dost peněz, ale také je dobré být svobodný. Svobodný je lepší než být zajištěný. Svoboda poskytuje možnost hledání smyslu každé té cesty, na kterou se člověk vydá.

Lidé, kteří jen naříkají na poměry, nemají pro samý nářek čas hledat smysl. Jen tvrdí, že není možné si polepšit, že vlastně není možné být spokojený ve světě, kde vládne jen korupce a zlodějna. Ti lidé nechápou, že se vůbec tak chovat nemusí, že se mohou chovat jinak, mohou zcela klidně odmítnout podporovat ty, co kradou, podvádějí. Politická strana, kterou opustí voliči, stejně jako obchodní řetězce, telefonního operátora, zákazníci, ti všichni jednoduše zkrachují. Zkrachují, bez obecného bědování a tváření se že jsme zcela bezmocní. Na místo zkrachovalých přijdou jiní. Žádný konec světa se nekoná.

Změny totiž mohou přicházet a také přicházejí bez jakéhokoliv násilného zásahu. Smysl celé této situace vidím v tom, že lidé začínají hledat jiné způsoby řešení. Jak se nedat okrádat, podvádět a obelhávat. A hledají-li, najdou. Protože pořád k tomu hledání mají ještě dost velkou míru svobody. Možná se politici, obchodníci, nadnárodní koncerny budou chovat a něco lépe. Budou se bát. Bude to podobné jako dnes, ale nezůstane to stejné. Po milimetrech se svět mění. I ten Linux se mění po milimetrech. Nebo po řádcích.

Člověk, který se chová nezřízeně, dřív nebo později zjistí, že ho opustili všichni ti, ze kterých mohl těžit, podvádět je, obelhávat. Tohle, když zjistí, začne hledat řešení. Nechce se mu přestat žít v nekázni, ale pokud najde smysl v řádu najde i sílu pokračovat v tom, co ho ze začátku ani trochu nebaví. Najde právě také smysl té situace, protože mu ona situace obsahující svobodu v kázni tu možnost a cestu ukáže. Ti, co ji nenajdou, ne protože nejsou schopní, ale nejsou ochotní ji hledat, těm zbude jen nespokojenost. A čekání na zázrak.