Ta zima mě mate. Ráno sníh, mám dilema. Obout se či nikoliv, odpoledne sníh pryč. Nechci nosit boty kolem krku, nevypadá to moc esteticky. Navíc solení mým nohám zas nedělá až tak dobře.
Ta zima mě mate. Ráno sníh, mám dilema. Obout se či nikoliv, odpoledne sníh pryč. Nechci nosit boty kolem krku, nevypadá to moc esteticky. Navíc solení mým nohám zas nedělá až tak dobře. Nevím, kde bych si mohl stěžovat na počasí. Asi na lampárně. Jenže tam trvá dlouho, než tu stížnost vyřídí. Tak jsem včera večer dorazil domů, měl jsem všeho, včetně počasí, plné zuby. Snědl jsem tvaroh, ulehl jsem, četl jsem, pak přišla má láska, také zalehla a usnuli jsme oba. Zdravě. Tedy aspoň doufám.
Chtěl bych se naučit hebrejsky, ale obávám se, že tenhle jazyk, navíc zkombinovaný s hebrejskou abecedou asi nebude pro mne. I když by to asi bylo jednodušší, než se učit čínsky. Stejně tak jako se nenaučím čínsky, tak se nenaučím na kytaru. Nemám talent na muziku a je mi to strašně líto, když třeba poslouchám staré hity od takových machrů, jako je Ota Petřina, nebo Michal Pavlíček a další.
Píši si jen tak, co mě napadá, poslouchám už toho výše zmiňovaného Otu Petřinu. Ta 37 let stará muzika mě blaží. Mám na mysli jeho „Super Robot.” Asi už to těm mladým celkem nic neřekne, jenže Ota Petřina byl fenomén. O rok starší než já. Muzika nádherná. Prostě moje krevní skupina. Sem tam člověk z ničeho nic narazí na věci, které už tak trochu zapomněl.
Narazil jsem v knihovně na velmi zajímavou knihu o Esejcích, což je starověká sekta. Jsou badatelé, kteří se domnívají, že můj křestní patron sv.Jan Křtitel byl asi Esejec. Což po přečtení knížky od Davida Flussera: „Esejské dobrodružství” přijde docela dost dobře možné. Budu se muset podívat po nějakých překladech Kumránských svitků. Mohlo by to být docela zajímavé čtení.
Prohledal jsem web, abych našel toho víc a našel jsem několik zajímavých knih na tohle téma, bohužel nejsou ke koupi, ale mají je v knihovně, takže jsem si je zarezervoval. Dnes jsem si jednu měl možnost vyzvednout.Od toho samého autora akorát název je takový jednoduchý. „Ježíš.”
No a když jsem byl v centru, došel jsem do Lazarský, abych si u Bushmana koupil kalhoty. A protože měli nejen pěkné kalhoty, ale i zajímavou mikinu a tašku, jakou jsem dlouho sháněl, koupil jsem i tašku i mikinu. Cestou domů, jsem dostal telefonickou nabídku od jednoho gentlemana, abych vystupoval v nějakém workshopu, který pořádá jedna kulturní instituce, kterou sponzoruje nějaká firma dovážející alkohol. Workshop by proběhl pod názvem: „Zvládané pití.” Prý bych mohl tam na tohle téma promluvit. Dokonce bych mohl v rámci diskuse dovést nějaké lidi, třeba z anonymních alkoholiků.
Vyložil jsem gentlemanovi, že nemám naprosto žádný zájem. Jsem terapeut, nikoliv učitel kontrolovaného pití. On se pokusil zdramatizovat situaci nabídkou velkých peněz. Neměl jsem zájem. Jo, zcela žhavý. Někdo si vymyslí reklamu na chlast a já ji budu podporovat. Inu, jsou lidé, co skutečně nechápou, že peníze jsou méně než pověst.
Vůbec to byl ten včerejší pátek den. Zabloudil jsem na jeden web, kde jsem si přečetl pokus o politologický rozbor dění na středním Východě. Ten komentovala mimo jiné jedna dávná příznivkyně mého webu, o které jsem se domníval, že už sem nechodí. Jak se ukázalo, mýlil jsem se. Mám radost, že na mne nezanevřela a zvyšuje mi návštěvnost.Dočetl jsem se v té demokraticky vedené diskusi, že ji jeden další komentující nazval bolševickou vagínou, co má hlavu plnou výkalů, abych tak decentněji vyjádřil jeho postoj k ní.
Nemívám chuť v posledních letech se tam zúčastňovat jakékoliv diskuse, nemyslím, že by mě mohla něčím obohatit, stejně jako mne neobohacují politické názory oné dámy, která z mého hlediska odpovídá přesně popisu, vyjádřenému oním gentlemanem. Takže jsem se podivil, cože se to děje, když ona dáma je takto nazvaná i někým jiným. Ona dáma zareagovala přesně, jak jsem čekal. Z její reakce jsem zjistil, že jsem se mýlil, že nikdy nepřestala věnovat svou pozornost mé osobě. Podobně jako ještě někteří další známí z onoho webu.
Inu, není nad věrnost a čtenost. Tímto jim děkuji. Způsobem jakým se vyjadřují na onom webu, zde nemohou, pokud se tak pokusí, jsou okamžitě smazáni. Ale jak říkám, je vidět, že jsem pro mnohé své odpůrce natolik důležitý, že jim neujde jediné mé slovo. Má ješitnost jen kvete. I ten Pavlík Marek, co mi nedávno pod tímto jménem psal na blogu iDnes, se ozval, i on je plně informován. Sice ostentativně dává najevo, jak mě nemusí, ale nedá mu pokoj má osoba.
Vzácný člověk. Psal mi. Prý je mladý, bohatý, krásný a na rozdíl ode mne, co jsem starý a jednou týdne mě navštěvuje podle jeho vyjádření obstarožní herka a jinak žiji jen na sociálních sítích, on žije plnohodnotný, bohatý život. Škoda, že nemá nikde foto a výpis z účtu, abych se mohl pokochat tak vzácným jedincem, co je mezi námi. Že se nepochlubí? Určitě bych mu nezáviděl a dal by některým mým klientům, co zde čtou, návod na šťastný a plnohodnotný život. Ale možná je jen stydlivý.
Tak nic, třeba se slinta a vozejk, jak dvěma zmíněným jinak důvěrně říkám, zde objeví a něco moudrého nám řeknou. Venku svítí slunce, mrzne, zřejmě dnes obuji boty a nebudu budit pozornost jako včera v tramvaji, kdy se mě jedna starší dáma ptala, kde mám boty, já ji vysvětlil, že boty nepotřebuji, ona se divila, cože jsem to za člověka. Musel jsem ji vysvětlit, že v jejím věku chápu, že není už tak plně otužilá. Pak debata skončila. Inu, pátek plný překvapení.