Psala mi dnes má láska, že si přečte moje blogy za posledních 14 dní, aby
Psala mi dnes má láska, že si přečte moje blogy za posledních 14 dní, aby
zjistila jak se vlastně mám. No jak se mám? Pokud sedím u svého
experimentálního PC a hraji si například s OS OpenIndiana Hipster a nechodí
mi zprávy typu: „Dnes nepřijdu, prodávám na trhu…” od herečky,
která hraje jednu z hlavních rolí, v nové hře, která bude mít premiéru 23.4,
tak je to dobré.
Herečka se nakonec dostavila, ale bylo to napínavé. Ono je to v poslední
době opravdu napínavé a mé nervy to dost cuchá. Snažím se vysvětlit lidem,
že i když je nás v souboru docela dost, tak pokud si řeknou, že jich je tam
dost, tedy mohou zůstat doma, nebo jít někam jinam, pak samotný počet nic
neznamená. Hraje-li hlavní roli, pak je na něj navázaný kdekdo, hraje-li
jednu ze dvou hlavních rolí, ve hře, kde jsou jen dva, pak už je konec
zkoušky, protože ji nikdo nezastoupí.
Jo jo, samotné hledání aplikací pro OpenIndiana je už proti nedorazivši
se herečce, legrací. I když se člověk musí prokousat dokumentací a manuály.
Ale odpoledne mi náladu spravila Elenka, která na mě dělal oči a dokonce mi
velkoryse dala pusu. Což u Elenky není tak samozřejmé. Elenka je tříletá
vnučka.
Takže večerní zkouška byla, zkusilo se vše, co bylo potřeba, den předtím
jsme vymýšleli kostýmy a scénu, tedy ne sám ale s Radkou. Bavilo mne to,
nakonec jsem objevil, tedy objevil, vzpomněl jsem si na jednu starou
písničku Miki Volka, se kterou bych mohl uzavřít celou hru. Představoval
jsem si, jak ji pustit při děkovačce. Stará škola Ale asi
by to bylo moc. Uvidíme, ta písnička se mi moc líbí. A jak říká Josef
Vojtek, i já chodil do stejné školy a jak zpívá Miki, byl jsem vždy za jedna
a nikdy za tři! Myslím, ve škole rokenrolu. 🙂
Pokud se tvoří a neřeší se organizační věci, je divadlo krásná
záležitost. Ale ty omluvy a neúčasti, odchody herců, ty mě deptají. Většinou
je to nečekané. Asi tohle patří k divadlu a životu, člověk se musí
vyrovnávat s potížemi, jenže občas se jedná jen o to, aby se někteří
účqstníci zamysleli nad tím, že jsou spojeni s druhými lidmi a pokud oni
vypadnou, znemožní svou neúčastí pokračování jiným.
Stejné je to u terapeutických skupin. Lidé, kteří se často omlouvají,
protože mají zrovna něco „neodkladného” najednou zjistí, skupina
není, nebo se ostatní členové odmítnou zabývat jejich problémy, obvykle
přesně v tu dobu, kdy ji nejvíc potřebují, protože zrovna ti další, mají
také něco svého neodkladného. Přitom stačí pochopit, že pokud dávám najevo,
že mé závazky, nejsou pro mne zas až takovými závazky, pak se dočkám
stejného chování od druhých lidí.
Nejlepší způsob, jak se stát pro druhé nespolehlivým, je nebrat na zřetel
právě ty závazky, které lidé dobrovolně uzavírají. Stačí dvakrát, (někteří
lidé mají schopnost vydržet i třeba třikrát zklamání,) vynechat něco
domluveného, a už mají ti jedinci „vyhráno.” Už dosáhli svého.
Druzí lidé s nimi přestanou kooperovat. I přes jejich mínění, že by měli být
velkorysí. Já se přiznám, zas až tak velkorysý nejsem. Klidně se nechám
jednou zklamat, abych po druhé už od těch lidí nic nečekal, nic od nich
nechtěl a nikde je nehledal.
Chtějí-li mne přesvědčit, že se změnili, musí přijít za mnou a něco mi
nabídnout, a dokonce i nabídnuté splnit. Jo takový neurvalý a drsný jsem. Na
něčí slovo dám jednou. Podruhé už jen na skutky. Slibem se dám zarmoutit jen
jednou. Podruhé vyslechnu a okamžitě jeho slib zapomenu. Zajímají mne jen
skutky. Někdy už ani to ne. Podobně jako u jedné herečky, která nesplnila
dohodu, musela jít domu, ptala se jestli se může vrátit, řekl jsem ji že
jistě může, pokud bude plnit dohodu.
Pochopitelně nesplnila nic. Ptal se mne včera Kryštof, jestli se mi
ozvala. Řekl jsem. „Neozvala, nečekal jsem, že se ozve, nepočítal jsem
s ní, zařídil jsem se jinak.” Ani se nedivil. Zná mě. Takže i kdyby
teď chtěla plnit své sliby, už by nedostala příležitost.
Tento týden končím pracovně o něco dříve. Ve čtvrtek v 19 hodin mám konec
a budu slavit největší křesťanský svátek Velikonoce. Odpočinu, popřemýšlím a
uvidím, co dál. Jo jo.
1 komentář
Také nemám tyhle
Také nemám tyhle „slibotechny“ rád, většinou se z nich musí dolovat to, co už mělo být. V práci je to ještě horší :-). Ale u politiků se to tak nějak předpokládá. Aspoň u těch našich.
Hezké svátky, Jane. Také budu odpočívat a přemítat o tom, co dál. Teď jsou daně ..