Přemýšlím o tom, co je vlastně rozumný dobrý skutek. Jestli má smysl dávat lidem, kteří pak žijí v představě, že dar a dobrota je slabost.
Přemýšlím o tom, co je vlastně rozumný dobrý skutek. Jestli má smysl dávat lidem, kteří pak žijí v představě, že dar a dobrota je slabost. Nebo, že darující mají povinnost a být vděční, když obdarovaní přijmou dar. Být darující je krásné. Ale otázkou je komu? Být darující, vstřícný, bez nároku, něco požadovat, pochopitelně dobře vypadá, jenže to je uvažování pro anděly, nikoliv pro lidi. Kterékoliv kultury.
Vrátím se k tomu „dobrota je slabost.” Bohužel národ a ni světovou populaci nevyměníme. Žijeme-li v džungli, kde většina lidí nemá zakořeněné ty vysoké duchovní nároky, které propagují sluníčkáři, pak je třeba se jako v džungli chovat. Ještě zcela nedávno bylo nepředstavitelné, že by se skupiny mužů spojili a znásilňovali ženy, před zraky policie. No a už se to děje. Ještě nedávno bylo nepředstavitelné, že by miliony lidí si jen tak, bez odporu přešli hranice, a v zemi kam dorazili se chovali bez jakéhokoliv odporu, jako na dobytém území.
A najde se dost a dost lidí, kteří mají za to, že problém je v darujících, nikoliv v obdarovaných. Ale zdá se, že mnozí začínají chápat. Sice pomalu, bude je bolet ono poznání, že naivita vede k tvrdé korektivní zkušenosti. Věk a zkušenosti, nejen z terapie, ale z běžného života mne naučily jedno. Je dobré mít otevřenou ruku, ale zároveň si uvědomovat limity, kterou ta otevřená ruka má.
Na dobré skutky člověk musí mít. Stejně jako stát a opravdu musí umět, úředníci státu a politici rozeznat, co je v zájmu občanů a co proti nim. Jelikož obě skupiny pocházejí z nás, je třeba je naučit jak rozlišit, co je dobrý skutek a co je bohapusté využívání. Stejně tak, je třeba se naučit, že ne všechno, co pro druhé udělám, je v jejich prospěch. Pokud na lidech nevyžaduji odpovědnost za svůj život, ochotu dodržovat pravidla, někdy je třeba tuto ochotu vynutit nátlakem, až násilím, pak jednám proti nim samým.
Je třeba přesvědčit přicházející z jiných kultur, že dodržování pravidel, zdejší civilizace je v jejich prospěch. Pak s námi mohou žít a pak jim nehrozí v případě nedodržování pravidel z jejich strany, nekontrolovatelný výbuch násilí ze strany domácích. Sluníčkáři žijí v „dobré víře,” že dobrota bude opětována. Jak se ukazuje, nebude. Rozhodně ne vždy. Bude mnohdy jen chápaná, bez tlaku na dodržování pravidel, jako slabost a neschopnost se postarat o naše ženy a děti. Například.
Už jsem viděl mnoho okradených, podvedených, zneužitých lidí, kteří v bezmezné důvěře, že dobro bude oplaceno dobrem, dávali, aby zjistili, že nepřišli jen o majetek, ale i psychickou stabilitu a někdy i o zdraví, když je ti, co jim prokázali dobro ještě fyzicky potrestali, za ohrazení se a za požadavky na zanechání té činnosti. A těm, co prokázali dobro, nebyli ani tak bezdomovci, nebo nevzdělanci. Byli to lidé, kteří byli často vzdělaní, z dobrých rodin, dokonce nebyli ani závislí, pouze jen a jen vyčůránkové, co všechno chtěli, mnohé dostali a ještě jim bylo málo.
Co z toho plyne? Asi jen jedno. Být nedůvěřivý a nevěřit ničemu, je zlé. Být důvěřivý a věřit všemu, je možná ještě horší. Takže hledat míru, přesvědčovat se realitě, trochu předvídat, dát na svou zkušenost a uvědomovat si své limity. Přemýšlet jaký je rozdíl mezi pomocí, která lidí učí se spoléhat na druhé a mnohdy bezostyšně je využívat, nebo být prospěšný a nedat všechno, mnohé žádat a trvat na pravidlech a pokud je někdo nechce dodržovat, pak se klidně s tím člověkem, lidmi rozloučit. Jo jo.
9 komentářů
Příchod uprchlíků je jeden z
Příchod uprchlíků je jeden z mnoha fenoménů, které se vždy děly a budou se dít. Problém je, že společnost musí mít pro své chování jasnou filozofii. Pod tlakem událostí se vytvořily dva tábory, které se iracionálně hádají, zda uprchlíky přijmout, či nepřijmout, a zda a jací jsou to chudáci.
Diskusi bychom však měli vést o tom, co vlastně chceme my sami. Zda chceme bezbřehá lidská práva i za cenu, že rozložíme tradiční strukturu evropské společnosti. Zda chceme sociální stát, který lidi živí, místo aby jim dával příležitost pracovat. Já sám jsem jednoznačně proti bezbřehým lidským právům za cenu sebezničení a věřím že snad Jihanů nebo Merkelů u nás není většina.
Václav
Pravidelně čtu bkogy Jana
Pravidelně čtu bkogy Jana Jilka včetně komentářů pod nimi…i o nich dost přemýšlím. Několikrát už mne zaujali komentáře Jihana natolik že jsem přemýšlel co to je za člověka, jaķý asi je, kolik nás takových ve společnosti je?? Doufám že ne mnoho. Jinak bychom asi špatně dopadli.Možná se mýlím, ale vidím ho jako pomatence, který má za každou cenu ke všemu „rozumný“ a vlídný nikam nevedoucí názor resp. postoj. Jako ateista si říkám čerte chraň nás před takovými. Jindra
Převychovávat chtěl Hitler,
Převychovávat chtěl Hitler, nesmysl. Podívat se, jak to funguje se mohou, ale je nutný návrat do vlasti (vracet se měli i komunističtí emigranti) – přestanou dávky, občanství nedostanou a je to.
Válka je vždycky hnus – posílat tam mladíky povinně, to snad není míněno vážně. Opevnění hranic před nájezdníky, k tomu to spěje a vypadá to na jediné řešení. Sametová revoluce byla oceňována pro sametovost, a proto ji cenil celý svět, jenže se zapomíná.
Musím na tomto místě
Musím na tomto místě zdůraznit, ze je potřeba začít s důslednou prevychovou všech kultur rozdílných od Západní, které jsou dnes ve většině a trávit více času rozmnozovanim, abychom nevymreli, jak se nyní díky našemu pohodlí děje. Nastal čas misionářů Západní kultury!! Vždyť je to přece to nejlepší co svět má, tak pojďme a šířme to dobro. A těm, co to nepochopí, v lepsim případě dame možnost pro nás pracovat, samozřejmě hlavně pro jejich blaho…. a ty úplně neprispůsobivé a neschopné a jinak nevyhovující prostě odstraníme. Od dob Sparty máme mnoho zkušeností, jak to muže fungovat, jen to chce se nebát to dotáhnout!!! Vlastně me mrzí, ze to ještě nikdo nedotáhl, žili bychom v ideální Západní civilizaci:-)
Pak je tu samozřejmě ještě jedna varianta. Dokonale opevnit Západní civilizaci a podnikat výboje pro suroviny a lidskou pracovní sílu a ženy a muze vyvolené byt pokračovateli Západní civilizace a žít v opravdové válce na pevných hranicích. Každy mladík by byl povinen se aspoň jednou za život vydat do valky( možná jen jednou…). Nic složitého, jen stanovit hranice… Jen abychom pak nemuseli v nejlepším případě emigrovat…… Hold zdánlivě jednoducha řešení nejsou řešeními. Jihan.
Vracet by se měli všichni
Vracet by se měli všichni ihned, jakmile skončí bezprostřední ohrožení válkou !!!
A pokud se některý stát necítí na to jim pomáhat, nemají žádný nárok na obsazení cizího státu.
Mate pravdu, pokud budou lidé
Mate pravdu, pokud budou lidé dodržovat pravidla, tak se stávají součásti systému a at zůstanou. Ostatní je potřeba bez pardonu odsunout a jistě znáte měřítka a budete mit spravedlivé a nezaujaté soudce a možná by bylo lepší to vzít do vlastních rukou…. Kde začneme a kde skoncime? Vietnamci, Číňani, Arabové, Ukrajinci, Turci, Cikani a další, kteří se jistě najdou. Zůstanou jen ti správní…..Dobra cesta jistě! Jihan.
Je třeba přesvědčit
Je třeba přesvědčit přicházející z jiných kultur, že dodržování pravidel, zdejší civilizace je v jejich prospěch.
Dodávám, že je třeba o tom přesvědčit i domácí oikofoby, kteří nenávidí naši vlast a naše pravidla – přesvědčit jakýmikoliv prostředky, bezodkladně a bez kompromisů.
Kromě toho nechápu, proč bychom měli cizincům polopatisticky vysvětlovat, co je v jejich prospěch. Takový přístup přece končí v momentě, kdy dotyčný/dotyčná přestane být dítětem – pak je to už jen a jen na jeho/její vlastní zodpovědnost se všemi důsledky z toho plynoucími.
A není nakonec obecně
A není nakonec obecně nejlepší „jak vy my, tak my vy“?
Pomáhat zlodějům, vrahům a
Pomáhat zlodějům, vrahům a dalším delikventům znamená spoluvinu.