Není zákon o povinném slavení Vánoc

Čtu si ty různé výkřiky do tmy o Vánocích, a divím se. Perly jako že, „Vánoce jsou pro mne hrozné. Co všechno musím vytrpět, když kupuji dárky a každý si hraje na hodného. Všude tolik lidí.

Čtu si ty různé výkřiky do tmy o Vánocích, a divím se. Perly jako že, „Vánoce jsou pro mne hrozné. Co všechno musím vytrpět, když kupuji dárky a každý si hraje na hodného. Všude tolik lidí. Žádné Vánoce nejsou, to je jen slunovrat a Církev si tohle vymyslela. ” Tolik argumentů, k něčemu, co pro ty lidi není nijak důležité. Aspoň říkají, že není důležité. Pro mne pokud něco není důležité, nezabývám se tím. Natož abych to slavil, nebo se kvůli tomu nějak angažoval.

Divím se, protože není naprosto žádný zákon na to, aby někdo povinně slavil Vánoce, Velikonoce, či jiné církevní svátky. Osobně si myslím, že má-li kdo potřebu, klidně může pracovat, nemusí žádné svátky dodržovat. Vůbec se nemusí vymlouvat na děti, těm přeci každý schopný ateista vysvětlí, že žádný ježíšek není, Maminka, či tatínek mu klidně cukroví upečou až budou mít čas a náladu. Dárky jim také koupí, když budou chtít.

Také neslavím Ramadán, ani Chanuku, nebo Jom Kipur. Případně nějaký další jiný svátek buddhistů, či hinduistů, Nezabývám se tím, jestli jsou ty svátky z nějaké tradice, zda jsou pravdivé a když je Židé, muslimové nebo hinduisté slaví, nemám potřebu hodnotit, jestli je to správné, či nesprávné. Mají svátek, je pro ně důležitý, slaví. Není-li pro mne důležitý, nevěřím v jeho význam, neslavím. Nic víc, nic méně.

Ano vážení pohané, ateisté, neslavte Vánoce, nedojímejte se nad tím příběhem o narození Spasitele, Vykupitele, vyvracejte ho, na to máte právo. Nic a nikdo vás k ničemu nenutí. Divím se vám, že sháníte dárky, když nechcete být falešně hodní a pak je zase všechno špatně. lamentujete nad tím pokrytectvím. Divím se, že se taháte s vozíky ke kase, tak narvané vším možným, když ty svátky jsou opro vás zbytečné, máte Vánoce, když máte peníze, jak někteří říkají, zadlužujete se na Vánoce. Snad jen abyste ukázali, že nejste lakomci.

Já jako křesťan budu chápat, že se mnou nesdílíte ten příběh, tu romantiku, nijak vás nedojímá. Stejně jako chápu, když jdu pěšky o dovolené po světě, že chcete být co nejdříve někde, vidět toho, co nejvíc. Tlačíte se v kolonách na dálnicích a silnicích. Nakonec, nejste nacpaní tam kde jsem zrovna já. Mám tam klid. Stejně jako chápu, že do fitka dojedete autem, abyste si zacvičili, shodili, nabrali svalovou hmotu, zaběhali na běžeckém pásu a pak zase sedli do auta a ty tři, čtyři kilometry jeli domů. Sice jít pěšky je efektivnější, v rámci toho zdravého životního stylu, ale… Tak to prostě máte. Nic proti tomu.

Říká se, že nevěřícím žádný důkaz o duchovním životě a smyslu nestačí. Věřící, ti žádný nepotřebují. Stejně tak je to s Vánoci. Pro nevěřící je to pohroma, pro křesťany úžasný příběh, který je provází celý život. Z toho důvodu odpoledne, nazuji barefooty a vyrazím do kostela sv.Antonína pěšky. Bos jsem chodil včera. Dnes půjdu v botách. Když jsou ty Vánoce. Abych si vyslechl mši svatou a připomněl si ten příběh o narození, ukřižování a zmrtvýchvstání.

Cestou se budu modlit. A nebudu si dělat starosti, jestli zákon nediskriminuje kněze, tím, že jim dovoluje o svátcích sloužit mši svatou, když si prý poslanci dělají starosti o pracovníky ve službách.I takovou starost jsem zachytil v blozích. Inu, jsou mezi námi „vtipní jedinci.” Jo jo.