Zajímavý týden. Objevuji, jak si lépe nastavit iPhone, takže opět pípají SMS a zvoní, když mi někdo volá. Inu, stačí se zeptat a ptát se dostatečně dlouho a člověk zjistí.
Dostávám postupně zajímavé dárky, většinou knihy. Jedna ze zajímavých knih je antikatolická kniha od adventistického proroka jménem „Walter J.Weith”. S názvem: „Na pravdě záleží.” Věnoval mi ji jeden člen skupiny, konvertita. Jo konvertité. Ti jsou vždy nejhorlivější. Než zjistí, že od Pána Boha nedostanou, co chtějí, ale co potřebují. Což je občas zdrojem velikého údivu. Jsou podobní začínajícím abstinentům, když ti zjistí, že sice začali abstinovat, leč svět jaksi jejich abstinenci neobdivuje tolik, jak se domnívali, leč berou většinou jejich abstinenci jako něco normálního.
“
Podobně reagují lidé, kolem „apoštolů” kázajících na ulicích, vyvolávajících podobně jako můj křestní patron: Jan Křtitel: Napřimte stezky Páně, Království boží se přiblížilo. Leč sv.Jan Křtitel byl nějak úspěšnější. Zřejmě podával ono varování jinak. Ono to hlásání Slova Božího má smysl, ale asi nějak jinak, než se činí ti hoši a dívky na ulicích z různých evangelických denominací. Stejně tak ti apoštolové abstinence zjistí, že nejméně účinné je chození po různých shromážděních a vypravování svých dramatických životních osudů. Plus varování před alkoholem drogami a hazardem.
Většinou tohle moc nefunguje. tedy ono to nefunguje vůbec. Mládež vyslechne „poučení”, řekne si: „Tohle se mě netýká, nejsem dement.” Terapeutický efekt to nemá. Stejně jako vykládat lidem před obchodním domem, že by se neměli přežírat, vykřikovat o království Božím a spáse světa je kontraproduktivní. Lidé, mladí, staří nevěří, že je může potkat něco jako závislost, nebo nemoce z přežírání zrovna je.
Mám zkušenost, že jen tak mimochodem pronesená slova, někde ve společnosti, mají větší efekt, než cokoliv jiného. Bavíme se, povídáme, o tom jak žijeme, ten řekne tohle, ta zas tamto, já také něco dodám a lidé se zeptají. „Ty fakt cvičíš jógové techniky, chodíš do kostela, modlíš se?” Atd. „Já řeknu ale jo, dělám tyhle věci.” Oni se většinou slušně zeptají, pokud nejsou nalitý jak snop: „A co ti to přináší?” A jen tak mimochodem zmíním pozitiva. Ne moc. Abych neunavil. A pokud jsou vylitý jak váza, se jim vyhnu a nic jim neříkám. Co vykládat nalitýmu? Ti střízliví na to jako zapomenou, ale ve vhodný čas a na vhodném místě, se jim ty slova připomenou.
Podobně, když se mi omlouvají mladí muži, že jsou nemocní, nemohou kvůlivá rýmě přijít na skupinu, řeknu: „Jo, kdybys chodil bos, nebudeš do roka třikrát nemocný.” Pochopitelně mu radost neudělám, protože ví, že se neotužuje, nezlepšuje svou imunitu. Pokud má námitky, typu, že to stejně zas tolik nepomáhá, zeptám se: „Kdy pamatuješ, že jsem nepřišel na skupinu kvůli nachlazení, nebo chřipce?” Nepamatuje. Pokud mne něco takového postihne, tak v podstatně mírnější formě. A jsem schopný fungovat.
Marketink se také naučil propagaci za pomoci mírných forem. Hezky lehce, bez násilí a většinou zbytečného šoku obecenstva. Lidé si pamatují, že chodím celoročně bos, nebo, že se otužuji jinak. lidé si také pamatují, když se optají, jak jsem unesl některé hodně obtížné události v mém životě, že jsem jim jen řekl: „No, ony mi ty techniky a modlitba pomohly unést velmi často hodně nepříjemné události v mém životě.” Většinou nastane dotaz jaké techniky? A moudro věků se šíří dál, bez násilí,řevu a poučování.
Chce-li se mnou někdo diskutovat na téma, že jemu kouření, alkohol, jiné drogy neškodí, ale prospívají, Pána Boha a žádnou jinou berličku v životě nepotřebuje, necpu mu, že potřebuje. Řeknu mu: „Ale jo, užij si to, nejsem na světě proto, abych ti bral jedinou radost, co v životě máš. Pána Boha nepotřebuješ, modlit se nehodláš, tak se nic neděje. On to Pán Bůh vydrží. Já taky.”
Počkám a uvidím. No, a když občas někdo z těch „nezlomných a nezměnitelných” přijde a chce si povídat o svém smůlovatém životě, vyslechnu ho a on, dokonce sám zjistí, že stojí o změnu. Tedy většinou. Možná, že ten sv.Jan Křtitel zas tolik nahlas nevolal, ale jen tak lehce, podobně jako se na hoře Sinaj zjevil Bůh Mojžíšovi jen v tichém šepotu, šeptal hromovým šepotem. Činte pokání, napřimte stezky Páně, Království Boží se přiblížilo. A dokonce pokřtil samotného Spasitele. Jo jo.
Jojo, byl jsem mladý. V Hamburku při vykládce