Na takové filmy chodí jen vidláci, co čtou jen bulvár typu Blesk…

Díval jsem se včera na filmy s Paulem Hoganem a Lindou Kozlowski.
Krokodýl Dundee. Na dva díly. Třetí jsem ještě neviděl, možná, že si ho

Díval jsem se včera na filmy s Paulem Hoganem a Lindou Kozlowski.
Krokodýl Dundee. Na dva díly. Třetí jsem ještě neviděl, možná, že si ho
stáhnu také. Oba jsem viděl už před lety, a nechtělo se mi příliš mudrovat o
životě, (což se mi chce čím dál tím méně. Nota bene, když čtu tolik chytrých
názorů na život, tolik citátů, tolik zábavných obrázků na FB,) které se mi
zadají mnohem chytřejší a zábavnější než moje úvahy. Ale vrátím se k těm
jmenovaným filmům. Pochopitelně není to žádná prudká intelektuální zábava,
ani si nehraje na něco extra, spíš je to úsměvný příběh dvou lidí z
odlišných společenských prostředí, kteří si voní.

Voněli si v tom filmu natolik, že to i ve skutečném životě skončilo
svatbou a jak se zdá, jsou spolu až dodnes. No a pak se na něco takového s
odstupem let zase nepodívejte.Neudivuje mne to. Paul Hogan je chlap, co má v
životě, nejen ve filmu něco za sebou a ta tehdejší křehká kráska, která je
skoro můj typ, Linda Kozlowski, tomu aroma dobrodružství a mužnosti, co z
něj zřejmě vanulo, neodolala.

Tak nějak jsem k těm filmů o Dundeem dospěl po přečtení článku Babovřesky
naplňují obraz české společenské krize
Nehodlám polemizovat s autorem
článku, film jsem navíc neviděl, nevím jestli si ho opatřím, nebo na něj
půjdu. Obvykle na filmy tohoto druhu nechodím, stačí mi je vidět
příležitostně v televizi, nebo si je stáhnout po létech na internetu.
Přiznávám se, dělám to.

Po shlédnutí lehce idylické komedie, Krokodýl Dundee, jsem si rozhodně
neudělal představu o Austrálii ani New Yorku. Ani jejich obyvatelích. Ani na
jednom místě jsem nebyl, pouze na Novém Zélandu a v Kanadě, což je pro mnohé
dost splývající, ale myslím, že je dost značný rozdíl mezi kanadským
Vancouverem a New Yorkem, stejně jako mezi Novým Zélandem a Australským
severním teritoriem. Včetně místních zvyků.

Takže, pokud bych polemizoval s něčím v tom článku, dovolil bych si říci,
že pravděpodobně ten film Babovřesky nevypovídá nic o krizi Čech, Moravy a
Slezska, řekl bych, pouze a pouze jen a jen o představě režiséra o venkově
Jižních Čech. Měl jsem to štěstí, že loni jsem prošel pěšky střední, západní
a jižní Čechy, a nějak jsem nepotkal víc agresivních a závistivých lidí než
jinde. Autor článku hovoří o filmu jako o agresivním, navazujícím na tradici
Slunce seno, jahody.

Ten film, a ještě ty další pokračování, jsem viděl kdysi dávno, takže
co si pamatuji, že tam bylo dost sexu a starých bab. Film je dost oblíbený
včetně jeho pokračování, co vím. Agresivita, závist a pomluvy tam byla přiměřená,
asi tak jak si ji pamatuji ze svého víc jak dvouletého pobytu na vesnici ve
svých mladých letech. Pokud se někdo domnívá, že těchto záporných vlastností
u nás více než jinde, plete se. Jsou jen lépe skrývané.

Chápu, že časopis Respekt, je spíše pro ty, co se považují za
intelektuální elitu, samo osazenstvo redakce za novinářskou honoraci. I
když, několik bývalých členů, nejen této redakce, bylo mými klienty. Jako závislí na
alkoholu. Pak tak zrovna jako intelektuální elita nevypadali. Jsem dost často skeptik k
intelektuálním produkcím, těchto redakcí, co si hrají na intelektuální
vlakové lodě české mediální scény. Uznávám, že ti lidé mají bohatou slovní
zásobu a ze zkušenosti vím, že svedou hovořit spatra, dlouze a obsáhle, aniž
by něco opravdu řekli. Totéž platí o jejich písemném projevu.

Souhlasím s autorem článku, že asi scenáristicky, kamerově, vtipem, třeba
Krokodýl Dundee, stejně jako dost podobně laděných filmů hollywoodské je v mnohém na vyšší úrovni, než filmy režiséra Trošky,
které jsem měl možnost vidět. Aspoň pro mne. Včetně té laskavosti a
lidskosti. I v té míře satiry se kterou ukazuje společnost jak v Americe,
tak v Austrálii. Pokud zmiňuji Dundeeho jako příklad. Chápu, že Troška chce
bavit svět, být úspěšný, mít návštěvnost a z toho důvodu dělá, co umí. Nemám
mu tohle za zlé. kdo nechce být úspěšný, bohatý a obdivovaný? Na film tohoto druhu mohu jít a také nemusím. Pokud na něj
půjdu, budu očekávat, že se budu smát, že se uvolním, nebo že budu litovat
vyhozených peněz.Nic víc.

A ještě něco, nemyslím si na rozdíl od autora článku, že na takové
filmy chodí jen vidláci, co čtou jen bulvár typu Blesk. Bulvár čtou lidé,
kteří nejsou vždy zas tak duševně omezeni, jak se nám je snaží vykreslit ti
výše zmiňovaní intelektuální elity. Bulvár čtou především lidé, kteří si
rádi podrbou, rádi se dozvědí něco škodolibého o druhých, dokonce i o svých
známých ze zábavního průmyslu. Jak říká Kristus. „Kdo z vás je bez
viny, ať první hodí kamenem.” Třeba ten intelektuální. Pár let mám
možnost se stýkat s lidmi z médii. V médiích, nikoliv jen v blázinci.
Zkušenost mi říká, ne vždy je setkání s těmito jedinci, zas až tak hluboký
intelektuální zážitek. Jo jo.