Sobota jak vyšitá. V noci jsem si četl po několika letech, opět román od
Maria Puza: „Omerta.” Pochopitelně skvělý román, ale
myslím že velikostí Kmotra nepřesáhl.
Což mi nevadilo, ne všechny knihy jednoho autora, který se zabývá
vlastně jedním tématem a tím je sicilsko-americká mafie, mohou být
geniální. Tak jak byl už zmiňovaný „Kmotr.” Puzo tím
názvem dal negativní pojmenování lidem, kteří provozují zločinecké
praktiky spojené s politikou.
Sledoval jsem posléze video s Rupretem Sheldrakem o morfických
polích. Morfické
pole Mám jeho dvě knihy a byl jsem zvědavý, co se dozvím
nového. Celkem v tom videu není nic, co by nebylo v jeho knihách
jiným způsobem řečeno, jen jsem si tak přemýšlel o tom, vlastně když
mi v diskusích někdo předkládá odkaz na nějakou autoritu a já chci
znát jeho postoj k k věci, že mám tendenci pokládat lidí, tímto
způsobem argumentující za lidi, co neumí používat vlastní
hlavu.
Rupert Sheldrake evidentně mezi tyto lidi nepatří. nemusí odborná
obec s jeho názory souhlasit, dokonce mu je mohou vyvracet, ale
evidentně má na spoustu věcí kolem světa, vesmíru, biologie,
moudrosti atd svůj názor, postoj a je evidentně na něm vidět, že rád
myslí.
Dost lidí, se kterými se setkávám v terapii, mlčí. Mlčí z jednoho
důvodu. A to, že se bojí říci něco, co bude špatně, nebude správné a
nebude druhými lidmi pochopeno. Oni fungují v modu dobře,
špatně. Správně, nesprávně. Pokud si nejsou jistí tím, že druzí
jejich názor přijmou, nevysloví ho, případně se zaštítí autoritou,
která ten názor zformulovala a pak v takovém případě přes to vlak v
jejich pojetí nejede.
Mně zas nevadí, že někdo vidí svět jinak, nevidí ho jako já. Rád
si vyslechnu, jak ho vidí on, bez nějakého hodnocení jeho i mého vidění
světa. Jakmile někdo vstoupí do diskuse s poznámkou: „Tohle
je špatně.” Jež je v tu chvíli hodnotící, zeptám se: „V
čem?” jestliže neřekne v čem, neberu jeho mínění vážně, a
nezajímá mne odkaz na cokoliv a kohokoliv. Zajímá mne jen a jen jeho
pohled, který vydedukuje on sám.
Takový zvyk ze skupinové terapie a psychoterapeutického
výcviku. Klient začne citovat autoritu, řeknu něco ve smyslu:
„Zajímal by mne tvůj pohled, ne co říká autorita.” Což
většinou vyvolá mírný odpor, neboť on si konečně troufl říci něco
správného, nezpochybnitelného a mě místo „pravdy”
zajímá, co si myslí on.
Takže, když diskutující přednese postoj třeba psychologa, ke
kterému někdo chodil, klidně opakuji svůj názor, své vysvětlení,
dokonce tak dlouho, dokud ten diskutující, nezačne napadat mou
osobu, což se většinou děje, a nebo nezačne přemyslet svým vlastním
způsobem. Což je třeba v diskusích na internetu málokdy.
Ano, odkazy na autority poskytují jistotu, leč nezajišťují
samostatné myšlení. Samostatné myšlení pochopitelně bolí, než
procházet utrpením tvořením vlastního pohledu, je daleko
jednodušší je napadnout druhého člověka, vysvětlit mu jeho
nedostatečnost, stejně jako nedostatečnost jeho vzdělání, takový
útok uklidňuje a poskytuje pocit morální převahy.
Osobně mám problém zaujímat správná stanoviska téměř k
čemukoliv. Docela mi jde sdělit svůj pohled na cokoliv, ale bez
záruky, že poskytují ten nejlepší a nejsprávnější názor. Mám svůj
názor na bolševismus, neomarxismus, jisté lidi pohybující se v
těchto kruzích, stejně jako na ocenění různých zpěváků a pohled na
správnou ekonomickou teorii.
Mám své vidění světa, dožil jsem se s tímhle postojem celkem ve
zdraví šedesáti osmi let a necítím potřebu něco na tom měnit. Je
mnoho věcí, které nevím, dokonce je mi jedno, že je nevím. A je mi
jedno, zda je vědí ti druzí. Pokud něco nevím a chci vědět, zeptám
se těch u kterých doufám, že by mohli znát a vědět, nebo si
informaci najdu tam, kde předpokládám, že by mohla být. V knihovně,
na internetu atd.
Jsem už takový, nikoho kolem sebe nehodlám ušetřit bolesti a
utrpení, které vytváření vlastního názoru přináší. No a pokud někdo
se mnou chce jednat z pozice síly, nadřazenosti, pak nemám problém se
chovat stejným způsobem. Ať si užije, když tolik po takovém chování
touží. Kdokoliv. Jo jo.
A mám rád práci s energií, akorát, že k tomuhle jsem se nedopracoval. Zatím.