Konec řeči XXXVI

Jsou taková dvě úsloví, které vypadají zcela důvěryhodně a moudře. To první zní. Opakování je matkou moudrosti druhé je zdánlivě nepodobné, leč mnou „stejně oblíbené.” Jsem takový a nezměním se.

Jsou taková dvě úsloví, které vypadají zcela důvěryhodně a moudře. To první zní. Opakování je matkou moudrosti druhé je zdánlivě nepodobné, leč mnou „stejně oblíbené.” Jsem takový a nezměním se. Obě platí. Ovšem jen omezeně a nebo opačně. Pokud opakuji stále stejné chování, nedostávám vždy očekávané výsledky. Vzpomínám si na jednu lehce korpulentní dámu těsně kolem padesátky, uměleckého vzdělání a zaměření v městské knihovně, která se pokoušela obě tyto tvrzení naplnit. Stále stejně zadávala chybné povely do počítače. Opakovala vytrvale stejné chyby a její výsledky byly stejně tristní. Dokázala zaměstnat všechny kolem a manipulovat je s tím výrazem, který známe z her jež se nazývají „Uměním neosvědčit se.” Ten výraz vypadá asi tak. Ach jaká to jsem už taková, už jsem jednou umělkyně a počítače zůstanou mimo moji sféru chápání. Tohle a další tomu podobné chování a umění nám a jiným, včetně oné dámy, umožňuje získat za cizí bezplatné pomoci téměř cokoliv na světě.

Ona dáma zhruba asi hodinu postupně zaměstnala a vyčerpala zaměstnankyni knihovny, dva přihlížející mladíky, až nakonec její oko spočinulo na mě. Ti všichni přede mnou odpadli v marné snaze ji sdělit logický postup, jak se dostat k výsledkům, které potřebovala. Vždy udělala co uznala za potřebné a nebo se neráčila namáhat poslouchat a zopakovat si postup jako ve škole. Jakmile její oko spočinulo na mě, zatetelil jsem se radostí. Z důvěrou v její gramotnost jsem ji sdělil, že všechno co potřebuje vědět je tam napsané. Stačí číst. Zaškaredila se. Znovu zahovořila ve smyslu. Víte jsem už taková nepraktická a počítače nejsou mou nejsilnější životní stránkou. Nebral jsem ji její neumění ani ji nepoučoval, že umět zacházet s počítačem je jaksi součást moderní gramotnosti. Klidně jsem ji sdělil, že se budu věnovat jejím zájmům, plně a cele, ale za pouhých pět set korun na hodinu. Má nabídka mi přišla docela seriozní. Já ji prodám svůj čas, opatřím ji co potřebuje a ona mi zaplatí. Nepřijala. Hrdě zvedla nijak zvlášť hezkou hlavu a nasupeně odkráčela. Zřejmě asi tolik to, co hledala nepotřebovala.

Z výše uvedeného tedy plyne, že přísloví někdy kecají a jisté chování často dlouhodobě úspěšné, úspěchu nedojde. Lidem, kteří používají druh manipulace popsané v předchozím odstavci říkám. „Nemusíte se nic učit a nemusíte měnit své chování. Můžete si ponechat to stávající.” Výsledky budou pravděpodobně stejné. I tohle se prolíná nejen touto kapitolou, ale celým textem této knihy. Moji klienti a pacienti, kteří dokázali změnit chování a učit se nové věci byli úspěšní. Zrovna před chvíli jsem od jednoho dostal fotografie z porodu jeho první dcery. Takže už ne čtyři děti, ale pět. Před časem odešel z mým souhlasem ze skupiny, našel si slušnou práci, ženu a začal se chovat nikoliv jako feťák, ale jako běžný člověk a má výsledky jako běžný člověk. Na ulici si ho nikdo nevšimne. Což on sám kvituje z povděkem. Doby kdy potřeboval být viditelný má za sebou.

Jen tak si uvědomuji, že vím ještě o dalším, který čeká dítě, má firmu, žije běžný život. Poučil se, změnil chování a nacvičoval a nacvičuje a opakuje jiné stereotypy, které jsou onou „matkou a otcem moudrosti.” Na rozdíl od výše zmíněné dámy, která nechtěla změnit to co ji léta přinášelo úspěch a nebo jedné další dámy, již jsem poznal na jednom kursu a ta se o mých metodách a přístupu vyjádřila pohrdlivě v tom smyslu, že to co možná platí pro feťáky, neplatí pro ni. Sice ji její chování, opuštěné bezradné ženy, která se neumí prosadit v MHD přináší malý zisk v tom směru, že byla litována svým okolím, ale stále stála a zřejmě stojí při každé cestě z domova do práce MHD v autobusu na schodech.

Stojí protože ona přece neosloví jednotlivé lidi, neb ti musejí pochopit, že chce projít a postoupit do vozu. Tedy ona ví jací ti mladí jsou a ví že vše je zbytečné Já jsem se choval v jejím případě skoro podobně. Také jsem ji přestal cokoliv říkat, jen jsem ji vždy požádal aby mlčela a nerušila ty ostatní svými pochybnostmi, protože oni na rozdíl od ní jsou přesvědčeni, že něco sem tam zkusit, nemusí být nutně zbytečné. Neměla mě ráda. Tihle lidem kteří mě nemají rádi z tohoto důvodu. Těm je z mého hlediska dost dlouho je jim zbytečné cokoliv říkat, cokoliv s nimi zkoušet.U těch je nutné počkat až jim život nakope natolik aby aspoň něco málo změnili a netrápili se zbytečně.

To je další věta, kterou mám rád u svých klientů. Vím jak to je a nikdo mi nebude vykládat, že je to jinak. Líbí se mi jak ti všichni co vědí jak to je mají buď povýšený, blahosklonný výraz se kterým mi sdělují, jak je to s tou sociologií, psychologií, metody, které nabízím a nebo zarputilý výraz strachu a agrese abych je náhodou neomezil a nezkrátil v jejich právech a svobodě. V předchozí kapitole jsem jen popsal, čeho jsem si v uplynulých víc jak třiceti let všiml. Jen popsal a nenabídl žádné řešení veřejnosti. Myslím, že by to bylo zbytečné. Lidé, kteří jsou přesvědčení, že jejich práva jsou nekonečná, musejí zjistit, že důsledky a následky plynoucí z uplatňování oněch práv jsou také nekonečné. Lidé, kteří si všimnou, že opakování není vždy matkou moudrosti, jednoduše změní chování.

Změní chování a vypadají jako moudří. Dokonce i mnozí dojdou uznání. Nebo: Ti co je neznali předtím je mají přímo za moudré a chodí k nim pro radu. A oni neudělali nic víc, než v určitý čas, na určitém místě a změnili zvyky, oprostili se od toho už je to tak, a já s e nezměním. Místo toho začali říkat. Zatím je to tak, ale postupně to bude jinak. Někteří začali vstávat do práce, učit se co znamenají ty podtržená písmenka na prohlížečích a jiných počítačových aplikací. Spočítat si kolik stojí chleba nájem, jak získat peníze prací a nikoliv je udělat jak se říká mezi feťáky krádeží v supermarketu, nebo na ulici prodejem drog.

Ti co nejsou feťáci ani alkoholici, pochopili, že některé věci se neříkají touhle formou, ale jinou. Zmenili formu vyjadřování a změnil se například jejich profesní život. Žádné sofistikované techniky, ale jen změna tónu, změna slovosledu a z měna tázání,tvrzení a požadavků.

Některé manželky pochopily, že prohledávat mobily a maily se nevyplácí, že někdy ani nemusejí najít a přesto se muž naštve a nehodlá žít jako malý maminkou neustále kontrolovaný chlapeček a odejde tedy časem jinam. Stále tvrdím, že řídit se citáty a lidovými moudry je méně úspěšná strategie zvládnutí zátěžových situací. Je to stejně „chytrá strategie” jako řídit svůj život podle horoskopu, který nám říká jaké znamení je pro nás v hodné a zda mám setrvat ve vztahu nebo ne.

Ne podle situace, ale podle horoskopu se mnozí řídí. Ani pro tyhle a jim podobné není žádná rada, žádné řešení.
No a o těch co žijí podle hollywoodských slaďáků je snad i zbytečné mluvit. Ti milují podle filmu a červené knihovny. Konečně, když jim tohle chování občas dělá dobře, proč ne. Stejně dřív nebo později je jejich hrdina, hrdinka opustí, protože život není pláž v Kalifornii a opékání buřtů za zpěvu romantických balad, ale občas platba účtů, a zadělané kalhotky zdárného potomka, co má v pořádku vyprazdňováni.

Ti všichni žijí podle těch pravidel. Nikdy se nezměním a opakování je matka moudrosti. Jo, a vím jak to je a nikdo ze mě nebude dělat blbce.
Tak, tak…

Pokračování někdy