Vrátím se ještě ke kapitole, kde jsem popisoval klienta, který má manželku, s níž ještě není rozveden, partnerku s níž žije v jednom bytě a milenku na pracovišti.
Vrátím se ještě ke kapitole, kde jsem popisoval klienta, který má manželku, s níž ještě není rozveden, partnerku s níž žije v jednom bytě a milenku na pracovišti. Je z té celé situace znavený a uvědomuje si, že plýtvá energii. Při našem posledním setkání velmi chválil milenku, která je pro něj velmi příjemná. Je sice jeho podřízená ale cení si té skutečnosti, že svého postavení nezneužívá. Jen se diví, že jeho milenka se bojí za ním zajít do kanceláře, pokud je přítomná jeho sekretářka. Dříve za ním chodila zcela volně, položila papíry na stůl poklábosila a odešla. Dnes se chová jinak. jeho miluje, ale on chápe, že nechce aby manžel pojal podezření.
Vykládá, poslouchám a když skončí, vyprávím mu příběh z dob, kdy jsem se seznámil se svou budoucí tchyni o niž jsem tehdy nevěděl, že bude má tchyně. Tehdy ona pracovala jako vedoucí manželské poradny. Měl jsem v té době menší románek s jednou mladou vdanou dámou, která mě ujišťovala o své lásce a zároveň mi vyprávěla děsivé příběhy ze svého manželství. Proto jsem nechápal z jakého důvodu od něj neodejde a nenastěhuje se ke mě, když mám poměrně prostorný byt, kde by mohla být se mnou. Milá Libuše mě vyslechla a řekla několik vět, které jsem si zapamatoval. Ta nejdůležitější z nich byla asi ta. Pokud ženská bydlí s chlapem a vykládá o něm nelichotivé věci a přesto od něj neodchází, je to divné. Divné z mnoha důvodů. Přemýšlej co za tím je? Tuhle moudrost jsem si později ověřil jak na dvou svých známostech se vdanou ženou, tak na příbězích svých klientů, kteří měli poměr se vdanou ženou, které je milovaly leč nikdy neopustily manželství.
Konečně i tahle kniha vznikla na základě jednoho podobného vztahu, který trval několik let a přes veškeré ujišťování oné ženy o její lásce ke mě, jsem stále měl na paměti, že žena, která setrvává v manželství i přes tu obrovskou lásku ke mě, má velmi dobré důvody v něm setrvat a ty důvody jsou mnohem větší a vážnější než láska, již deklarovala.
Měl na paměti a podle toho se řídil. Sice jsem dlouho tvrdil, že jsem svůj život řídil podle onoho vztahu ale po pravdě řečeno, jen zčásti a nikdy jsem zcela nepodlehl požadavku své bývalé lásky na výhradní vztah. Neměl jsem důvod. Stejně jako milenka mého klienta, tak i mé bývalé lásky žily pro mne v mnoha směrech skrytým způsobem, ve světě, kam jsem za nimi nikdy nemohl. I já tak žil. Také jsem měl svoje záležitosti a vztahy do kterých jsem z nejrůznějších důvodů své vdané partnerky nezatahoval. Šlo tohle dělat mnohem snadněji, než v klasickém vztahu, kde si lidé žijí nablízku a těsněji.i Snad i proto jsem několik takových vztahů měl.
Nestaral jsem se raději o manželský život svých partnerek (uvědomuji si i ten protiklad, pojmenování partnerka) ani jsem nijak nehledal možnost do něj vniknout. Myslím, že pokud bych tak činil jistě bych zjistil skutečnosti, které jsem ani tak moc nechtěl znát. Nakonec, moje manželky to nebyly. Pokud jsem neakceptoval jejich požadavek na výhradní vztah, neměl jsem ani pocit nevěry. A nikdy jsem je nepovažoval o tom ani za nutné informovat. K některým se tahle skutečnost donesla později. Bez mé snahy a úsilí.
Teď udělám malou odbočku k těm nevěrným manželkám a manželům. Jako terapeut čas od času pracuji s fantazií jak svou tak klientovou. Nejsem sám, kdo to dělá a ani jsem tu metodu nevymyslel. Pouze ji mírně modifikuji. Jako ostatně všechny techniky, které znám. Někdy řeknu klientovi. „Zkuste si trochu zafantazírovat ohledně chování vaší ženy. Vymyslete si všechny možné varianty, které vás napadnou. Nehledejte pravdu, jen si představujte a nechte své představy plynout. Sám to tak někdy dělám a dozvídám se mnohé velmi zajímavé věci, které pokud nejsou zcela skutečné skutečnosti se blíží tolik, že mnohé z oněch fantasií mohu použít jako východisko pro rozhodnutí jak dál.”
Klient tuhle metodu použije, ledacos ho napadne, ledasčemu porozumí, prověří a porovná nakolik se kryje představa a skutečnost.
Dnes ráno při probouzení jsem si byl vědom, že mám dovolenou, nemusím do blázince, v počítači rozepsaný text této kapitoly. Takže jsem uvažoval jak budu dál pokračovat. Pustil jsem se v teple pod dekou do fantazírování, jaké důvody má moje bývalá láska se tolik obklopovat muži a z jakého důvodu se stále pokouší do své suity zahrnout i mě. Myslím suity obdivovatelů již si vybudovala
Onen zástup čekatelů a obdivovatelů je asi jeden z produktů jejího mimomanželského vztahu, jež kdysi odstartovala se mnou. Tedy ona říká a já ve své mužské ješitnosti si to budu myslet dál. Dnes jak jsem informován sice nechtěně, neplánovitě a náhodně, jen z různých útržkovitých poznámek svých známých si tak fantazíruji o tom, že ona suita již si buduje a udržuje ji dodává vědomí ceny jako ženy. Obdiv, zájem, převahu nad nimi, převahu díky vědomí své přitažlivosti, sexuální přitažlivost u své skupiny mužů.
Má fantazie pokračuje ve stejném i o mém klientovi. Sice mu jeho harém dělá potíže, ale on jako muž patřící do určité skupiny mužů si pěstuje a buduje svůj harém. (Ne všichni muži si pěstují harém, většina mužů spíše využije příležitost jež se nabízí a ona se dost často nabízí, hlavně u společensky a profesně úspěšných mužů.) Harém, který mu poskytuje skoro to samé co ona suita ženě.
Rozdíl mezi suitou ženy a harémem muže je pravděpodobně v tom, že muž sexuálně zcela využije každou členku svého harému, kdežto žena ne všechny členy své suity využívá sexuálně, spíše je udržuje v napětí a soupeřivosti mezi sebou a preferuje v oblasti sexu většinou jen jednoho. Ti ostatní mají za povinnost toužit a obdivovat. Muži mají jiné důvody pro harém, ženy jiné pro zástup obdivovatelů.
Takže to je taková moje malá fantazie ohledně mých bývalých vdaných lásek. Ještě pokud trochu onu fantazii rozvinu pak zjistím jednu věc. Harém i suita jsou vždy vlastnictvím onoho muže či ženy. V obou případech se vyžaduje poslušnost, spolupráce a ochota setrvat v podřízeném postavení. Takže tady bych ukončil svojí fantazii a vrátil se do světa reality.
Nevím jestli to, co jsem napsal plně odpovídá skutečnosti, ale má pozorování chování mužů i žen napovídá, že mnohé se k té skutečnosti blíží. Vždy, celý život jsem měl právě problémy s tím druhem žen, které si mě pokoušely zahrnout do své suity. Nikdy jsem se nedal Stejně jako nikdy nečekám dlouho na nějakou ženu.
Několikrát v životě jsem odešel, když jsem měl třeba vyzvednout ženu místě kde pracovala a ona místo toho měla ještě spoustu jednání z muži. netěšilo mě sledovat jejích chování, chování které se právě blížilo onomu výše popsanému chování majitelky suity. V takovém případě jsem klidně řekl „Až budeš mít čas, dej mi vědět.” A odkráčel jsem. Nikdy tohle moje jednání nenesly lehce a jen málokterá tohle moje chování tolerovala. Měly za to, že mají takovou cenu, že se musím přizpůsobit. Já jsem si to nemyslel.
Já ovšem ani ve skutečnosti ani ve své fantasii nehodlám plnit funkci člena suity svým bývalým láskám obdivovatele a hořekovatele na tím, že nejsem už tem privilegovaný a a budu dělat vše, co si ony veřejně i ve skrytosti přejí abych se domohl bývalého postavení.
Majitelky suit si kradou členy mezi sebou stejně jako majitelé harémů členky. Takže jsem někdy vnímal podporu jiných žen, proti jiné ženě jako podmíněnou právě tím, že se stanu členem jejich doprovodu a budu k dispozici vždy, když si její veličenstvo zamane. Tahle role mi nikdy nevyhovovala.
V mé fantazii díky mému pozorování života jsou muži, kterým být členem doprovodu dámy vyhovuje. Zbavuje je nutnosti být sám sebou, přemýšlet vlastním způsobem, čelit atakům dámy na svou samostatnost. On se zařadí do houfu čekatelů s nadějí na nějaký možný úspěch, nemusí být samostatný, nemusí moc myslet. A má možnost si stěžovat na nepřízeň osudu, který mu nedopřeje lásku té co ji přece musí podle jeho představ milovat každý.
Také jsem si všiml, že je z hlediska mé fantazie mnohem méně žen, které touží být členky harému, než mužů, kteří si načechrávají peříčka kolem samičky, jež sedí veprostřed kruhu a sleduje své ctitele a bedlivé dává pozor na množství projeveného obdivu a úcty. Literárně řečeno, sluní se koupe v jejich obdivu a touze. Muž si harém buduje potajmu. Tak aby jeho členky neměly moc tušení, že jsou v harému. Pokud na tu pravdu přijdou, harém za velkého povyku opouštějí. Jen málokteré setrvají. Ženy suitu obdivovatelů udržují zcela veřejně. A jejich manžele jsou na ně hrdí. Čím větší suita, tím víc obdivu pro manžela. Tedy neplatí to v případě žárlivců. Tam se suita moc nedoporučuje. Žárlivec zkazí tím ženě každou radost.
A na tu skutečnost začíná přicházet i můj klient, že členky jeho harému se prostě rozcházejí a vlastně chce setrvat v onom harému jen jedna, ta vdaná, která zatím nechce opustit svého muže, „miluje mého klienta,” neb on ji dává pocit žádoucnosti jako žádný muž předtím.
Kde já jen už slyšel tyhle slova? A jak to všechno doopravdy je? Jenže, když se tak vrátím do té postele a potom ke stolu kde jsem snídal a pokračoval ve fantazii, říkám si, že to není špatné si takhle představivost pustit z uzdy. Pravdu sice nezjistím, ale mnohé pochopím. I třeba proč bývalé milenky, které zjistily, že byli členkami tajného harému s tím chlapem už nepromluví ani slovo. Někdy navždy. Stejně tak muži, kteří zjistili, že sloužili jen jako objekt uspokojování obdivu a nikoliv byli jako objekt lásky, už se svými bývalými láskami nemají co promluvit. A zase jsem u konce řeči. 🙂