Ještě se vrátím k tomu sobectví spojenému se žárlivostí.
Ještě se vrátím k tomu sobectví spojenému se žárlivostí. Každý z nás má občas pocit, že je buď největší pitomec na zeměkouli, nejvíc nešťastný, jediný koho opustila ženská nebo chlap, případně jiné další „duševní lahůdky” spojené z jistým sebemrskačstvím. Každý tohle flagelanství potřebuje a každý k němu má trochu jiný důvod. Nebudu si tu svlékat zas až tolik trenky abych to říkal, ale možná je tam trochu sebelítosti. Což trocha sebelítosti není na škodu.
Jak jsem vyrozuměl z některých komentářů, tak psychologové amatéři už hádají jak to mám a někteří si i troufnou poskytnout radu, či rady. To už je taková dobrá lidská vlastnost, poradit tomu bližnímu, jak má být silný vyrovnaný v odstupu, smířlivý a já nevím co ještě.
Tihle „psychologové” čtouce psychologické příručky a různé knihy mrtvých, Budhu, cituji Písmo, praktikují přístup k životu „to be positiv” jsou vždy nad věcí, než tahle drobnost v životě postihne je samé. Než sami potkají lidi, kteří ,především žárlivci a závislí jinak sobci hrubého zrna, plni pýchy, mají své duševní nastavení trochu jinak uloženo. JEJICH TRÁPENÍ A KŘIVDA JE VŽDY NEJVĚTŠÍ.
Nijak tuhle skutečnost neskrývají, nijak se netrápí trápením svého okolí. Bodejť by jo, takové drobnosti jako je třeba nádor na hypofýze, nebo na slinivce. To přeci nic není. Oni mají trápení. Ti druzí jim dělají potíže, které by bez těch hajzlů neměli. Hazardní hráč prohraje rodinné úspory, firmu, dům, jeho děti s jeho ženou se hanbou stydí vyjít na ulici. (Vždycky mě mate, proč zrovna oni?) Ale hazardní hráč je velmi často a velmi hlasitě uražen, že jeho žena a jeho děti se za něj stydí, některé manželky se rozvádí, protože se bojí exekutora aby jim nesebral i to poslední co chlapec doma nešlohl a neprohrál. Někteří rodiče si dokonce na alkoholika a nebo feťáka dovolí podat trestní oznámení za hrubost vůči nim. Ta hrubost se projeví někdy bitím, ale biti nejsou ty děti jen rodiče, případně manželky těch dětí co bijí pro jistotu všechny včetně malých dětí. Inu dnes jsou jiné časy. Přeci se nebudeme zdržovat takovými maličkostmi, jako je přikázání
Cti otce svého a matku svou, abys dlouho živ byl a dobře se ti vedlo na zemi
Co nechceš aby jiní činili tobě,nečiň ani ty jim.
Sobec žárlivec, dokáže někdy udělat něco laskavého, dobrého a někdy i dost dlouho vydrží čekat na vhodnou příležitost. Navíc jak už jsem v první kapitole, kdy to ještě byl spíš blog než kapitola, jsem uvedl heslo své bývalé lásky. Hodně dávej, já budu hodně dávat a bude to plnohodnotný vztah a ty v mých očích budeš plnohodnotný muž. Tam jsem jasně naznačil, jak jsem měl tohle heslo správně číst a správně mu rozumět. To heslo má skryté pokračování, které jsem také doplnil.
Opovaž se si myslet, že je správně něco jiného, než co si myslím já, že je správného. Řekl jsem své bývalé lásce, že jsem pro Markétu v současnosti víc opora než milenec a to z důvodů zdravotních potíži
Když kňučela o svém utrpení ukázal jsem ji jaké utrpení má jedna známá, co si mi stěžovala právě na nádor na hypofýze, údajně nezhoubný nádor své sedmnáctileté dcery na ledvinách a pijící matku. Sama je rozvedená a její bývalý muž soutěží se svými dětmi a pohrdá jimi, protože oni, ty děti nikdy nebudou tak úžasní jako je on. Platí minimálně, protože má jen 80 000 Kč měsíčně. Chudák. Nemůže svému synovi přispět na náboje, protože on si myslí, že z něj nikdy nic pořádného, natož pořádný sportovní střelec nebude.Z toho syna podotýkám.
A jestli si někdo myslí, že mou bývalou lásku to nějak dojmulo, značně se plete. Stále v hovoru vykládala o křivdách, které ji potkávaly se mnou, křivdy spočívající v tom, že jsem nebyl vždy na pérko, neměl jsem dobité baterky (tenhle slogan taky nijak nemusím), nepřemáhal jsem se, když jsem byl unavený a ona chtěla být halasná a rozverná. Ani slovem se nezeptala na osud Markéty.
Tedy, když si mě tak váží a má mě ráda jako člověka, tedy jako ona říká. Většina žen už ze ženské solidarity se mě na Markétu ptá, to se musí nechat. Má bývalá láska, nikoliv. Nevím proč, ani nechci hádat. Ale hlavně se bavila v hovoru. Byl jsme zábavný. Říkala. Já jsem si toho v tom hovoru hned ani nevšiml, fakt je, že jsem se také bavil a měl jsem pocit, že si rozumíme. Jenže za chvíli mi vše došlo a ukončil jsem rozhovor.
Stejně tak partnerka mého klienta, o kterém jsem psal. Ona si nemůže pomoc a musí mu tu scénu udělat, protože je hrozné jak se k ní chová, jak jí lže, kdyby ji aspoň říkal pravdu. Pravdu, že ji mnemiluje, protože kdyby si mě miloval, tak by si udělal všechno, rozumíš, uplně všechno abych měla jistotu, abych ti mohla věřit. Ale takhle… Samozřejmě když jí pravdu o své lásce říkal, stejně jako já jsem jí říkal své bývalé lásce, tak byl lhář, hnusný lhář, Takhle spisovně to vyslovovala. I má bývala láska pěkně artikulovala.
Stejně tak má bývalá láska, když chodila po bytě, se slzami v očích a říkala. „Když už nejsem jediná, tak bych aspoň ráda byla první mezi všemi.” To bylo v těch lepších časech. V těch horších odjížděla k manželovi a dětem a rozcházela se se mnou. Zvláštní je svět. Milenky utíkají k manželům protože podezírají své milence z nevěry. Dřív hysterické dámy zdrhaly k mamince. Nebo si našly milence. Takže vlastně nic nového pod sluncem. Jo a když chtěla odejít, jak mi naznačila kvůli mému chování, kdy jsem nedával předtím co jsem měl dávat, tak jsem si sice všimla, že jsi se maličko zlepšil, ale už jsem nic nechtěla. A vyber si Jeníčku. Stejně si nevybereš.
Nepochybně se najde sociolog a nebo psycholog.který ten div patřičně vysvětlí. Vysvětlí a bude na své vysvětlení, na svou objasňující teorii divu patřičně hrdý. Tedy ne že by hrozila změna, to v žádném případě. Ta nastane až když muslimské hordy zaplaví Evropu. Pak nastane druhý extrém. Znásilněná žena bude ukamenovaná. Protože, co má kde co dělat bez chlapa? Tedy svého vlastního, nebo příbuzného.
Přikázání už tedy už pro nás neplatí. Osobní štěstí nade vše. Přeci musejí chápat, že mám svoje práva. Právo jít za štěstím, právo na vše co vidím a nebo na co si ukáži. Jsem hezčí, chytřejší, větší než ti ostatní
Žárlivci fakt mají dvojnásobnou potíže s chápáním tohoto světa. Volná láska, právo na štěstí, sexuální revoluce, AIDS, zavržení otcové, matky odkládající děti do ústavu. Pokud je neodloží rovnou do popelnice. Zdánlivě bezútěšný svět. A oni chtěji, jistotu, lásku bezpečí. Kupodivu ti žárliví nevěrní, co pro ně ty pravidla neplatí, to chtějí také. Jak se v tom pak vyznat? 🙂
Přesto díky svému povolání nepropadám beznaději. Mám zkušenosti, které mnohým mohou připadat hrozné.
Což o to, hrozné jsou, ale mám zkušenosti s těmi, kteří časem pochopili, zbavili se alespoň částečně své pýchy a sobectví a začali si hledět světa kolem sebe. Konečně co bych měl vykládat já sám. Jak mi řekla má bývalá láska, když jsem ji řekl, že její chování ukazuje její postoj k některým věcem. Citovala z Kryla…vrah o morálce káže…
Měla na mysli mé nevěry mé bývalé ženě. Jenže jedno jí uniklo. Jsem si dnes vědom toho, že moje chování v té době něco ukazovalo. Nebylo to nic hezkého a nejsem na své chování v té době nijak hrdý. Ale přesto jsem se trochu po tom světě a kolem sebe rozhlédl. Jistě že bych mohl víc, to bych mohl, určitě ti co tohle čtou vidí mé nedostatky. Nepochybně. Mohl bych zabojovat, vložit do toho všechno abych vyhověl představě těch druhých. Být podle jejich představ. Jenže to se mi nechce. Konečně nechci tu dokonalost ani od svých bývalých lásek ani od nikoho jiného.
Nejsem dokonalý a někteří lidé mě za to nemají rádi. Některé ženy mě z toho důvodu opouštěly. Hledají dokonalé muže. Jen je divné, že stále mě čtou, stále se mnou zabývají. Mám takové malé poznání, že i tohle je způsob řeči s tím druhým. Přestaneme spolu mluvit slovy a mluvíme spolu skutky. Skutky k sobě, k druhým lidem. Někteří ke mě mluví v duchu. Jak vím dlouho mi neříkají nic hezkého. Zvláštní je, že dost jich časem přijde a řekne. Nekecal jste. To stačí. Pro mne uplně.
Pokračování někdy.