Přišlo mi komické, když jsem se dočetl, že olympijský vítěz v disku Hartig přišel o doklady, šaty, roztrhaný dres, který roztrhal na znamení vítězství. Inu, média neřekla v jakém byl stavu.
Přišlo mi komické, když jsem se dočetl, že olympijský vítěz v disku Hartig přišel o doklady, šaty, roztrhaný dres, který roztrhal na znamení vítězství. Inu, média neřekla v jakém byl stavu. Třeba byl střízlivý a měl smůlu, pokud ne, tak se mu stalo, co se stává tisícům opilců denně. Nakonec, fakta jak to bylo, stejně dříve, nebo později vyplavou. Podobně jako u těch, co se třeba léčí ze závislosti a potajmu popíjejí, fetují, nebo hrají, doufajíce, že to na ně nepraskne.
Praskne. Už sem zažil různé pokusy, jak mě obelhat, dokonce jeden si to uměl zařídit tak, že dvakrát týdně chodil na individuál, jednou na skupinu, vždy přišel střízlivý, aby ho nakonec přivedla žena, jak že ho léčím, protože v jednom týdnu třikrát napitý havaroval a třikrát ho z míst havarie vezla domů.
Vysvětlil jsem ji, a ona to vzala, že pokud nenadýchá a podstupoval pravidelně dechové zkoušky, je střízlivý a tvrdí mi, že má takové chutě na alkohol, že to jen tak tak zvládá a zvládá to jen díky tomu, že chodí do terapie, pak nemám možnost nijak ověřit pravdivost tvrzení. Nenajal si mne abych ho doprovázel na každém kroku, nakonec najmout bych se ani nedal, hlídat ho z dobré vůle a kontrolovat nemíním. Pracuji s dospělými lidmi, kteří i přes svou závislost jsou svéprávní, mají informace a světe div se, dokonce jsou i schopní se podle těch informací řídit, pokud se k tomu rozhodnou.
Něco podobného jsem včera vysvětloval jedné dámě, která mě celý večer zásobovala informovala o potížích svého, údajně bývalého partnera. Prý pije. On tvrdí, že ona pije, dokonce s tím tvrzením přišel jako první, jeho dcera má také podezření, důkaz vlastně žádný. Nejlepší důkaz je totiž dechová zkouška, která je pozitivní. Radím vždy závislým na alkoholu, aby si pořídili detekční trubičky, jsou-li v nespravedlivém podezření, stačí si před podezírajícími dýchnout, je-li negativní, pak je po diskusích.
Někteří na to přistoupí, jiní ne, protože oni přeci nebudou nikomu nic dokazovat. Tím se ovšem dostávají do dost těžkého kolotoče, neb zase okolí díky jejich minulosti nemá pražádnou důvěru v jejich ujišťování. V obou případech používám větu, jen mírně obměněnou. „Co jste do této chvíle udělali, aby vám věřili?”Nebo: „Co do této chvíle udělali, abyste jim mohli věřit? ” Trubička, nebo test na drogy řeší mnohé, mnohé nespravedlivé podezření a obvinění odstraňuje. Jak už bylo řečeno.
Závislost a spoluzávislost je obtížný stav těla i mysli. Nedá se odstranit jednou pro vždy. Závislí i spoluzávislí lidé v takových vztazích i v dobách abstinence závislého partnera procházejí obtížným období, protože očekávají, že vše půjde rychle snadno a bez potíží. Sice verbálně říkají něco jiného, ovšem myslí a doufají, že jejich blízcí jsou ty výjimky, na které ono pravidlo jógy: „čím pomalejší nácvik, tím rychlejší výsledek,” pro ně neplatí.
Jo, kolik já už viděl „výjimek” z toho to pravidla. Všichni se museli přesvědčit, že svět i lidé se mění pomalu a nenápadně.Po patřičném úsilí a námaze. Jak oni sami, tak jejich blízcí závislí. Bohužel, že jsou věkem dospělí, a mohli by už mít rozum, jak často říkají, neznamená, že jsou zralí.
Obě strany. Jedna strana by měla pochopit, že když někdo chlastá dvacet let, tak například tříměsíční léčba všechno okamžitě nespraví a tedy jejich miláček se nevrátí plně opravený a bezchybně fungující. Druhá strana musí pochopit a dozrát k tomu, že pokud dvacet let chlastali, vykopávali dveře, zvraceli na rohožku a do kouta obýváku, pak jim tohle jen díky tomu, že už nevěděli kudy kam a tak se dali na lepší cestu, kompletně hned neprojde. A nikdo se z nich hned tak nezblázní a nebude naprosto zcela a bezpodmínečně důvěřivý. Pokud je natolik důvěřivý, pak jen ke vlastní škodě. Chyba je být zcela důvěřivý a možná větší chyba je být zcela nedůvěřivý.
Závislí, podnikající, studující, všechno má svůj čas a všichni ti, co se domnívají, že v jejich případě, když náhodou zbohatli rázně a prudce, že jsou těm výjimkami, že je to jinak. Ti žijí v nekonečném omylu. Musí se naučit postupně využít nabytých vědomostí, dozrát, stejně podobně jako se musí naučit využít majetku. Pokud se nenaučí, nedozrají, pak zkrachují, třeba ne finančně, ale lidsky, morálně, a co je člověku platné, když získal celý svět a ztratil vlastní duši? Ptá se Písmo. A jako ve všem i v tomhle je Písmo pravdivé.
Když už jsem u toho včerejšího dne, tak se mi moc „líbila” jedna maminka, která mi volala, s tím, že má syna, co se chce vrátit domů, je mu devatenáct a klade si podmínky za kterých se chce vrátit. Ty podmínky jsou, že maminka na něm nebude chtít aby přestal kouřit trávu, nebude mu do ničeho mluvit, dá mu malý nájem a on ji za tohle vše „odmění” tím, že bude chodit do školy a bude studovat. Ptala se, co prý na takové podmínky říkám.”
Ani jsem se nezamyslel a okamžitě ji odpověděl, že až ona jako milující matka pochopí, že nevzdělanost je synáčkův problém, nikoliv její. Pak se ji uleví. Synáčkovi přitíží, pravda. Protože bude světem bloudit buď jako pilně pracující, studovat v potu tváře, nebo bude bloudit z jednoho nekvalifikovaného zaměstnání do druhého, občas bude na úřadu práce, ale potížím a dřině neunikne, jako ostatně nikdo, kdo v životě něco chce udělat a dokázat.
Tedy, že plně chápu jako otec čtyř dcer její touhu aby se jejímu synu vedlo v životě dobře. Ovšem, jestli je tohle schopna zařídit, tím, že přistoupí na jeho podmínky, hlavně tedy trávy a alkoholu, pak ji gratuluji. Jenže se obávám, že nebude gratulovat k čemu. Věk a zkušenosti mi říkají, že sice není schopná zařídit štěstí svého syna, ovšem nepochybuji, že se o to pokusí. Třeba tím, že postupně ustoupí ze všech svých požadavků. Výsledek se sice dostaví, ale těžko s ním bude spokojená.
Jo, byl to náročný den. Moc klidu jsem neužil, ale zase na druhou stranu jsem si opatřil několik zajímavých filmů. Díval se mezi diskusí z výše zmiňovanou partnerkou závislého a jeho dcerou na fotbal ze záznamu a na ten zmiňovaný závod v disku. Takže jsem viděl v přímém přenosu, jak rozerval dres, ono dětinské gesto velikého sportovce, tělem, zda duchem nevím a přišlo mi lehce komické. Výsledek oné oslavy z mého hlediska odpovídal zřejmě velikosti jeho ducha. Jo jo.