Pár dní po volbě presidenta se ještě mnozí spoluobčané zabývají osobami kandidátů, dokonce i osobou presidenta. Vzpomínám si na jedno rčení: „Nezabývej se problémem, ale jeho řešením.”
Což mi přijde jako rozumné. Analyzovat, proč se stalo tohle a ne tamto, když se výsledek v tuhle chvíli nedá zvrátit, stejně jako se nedá zvrátit minulost, mi přijde neefektivní. Vím-li, jaké jsem udělal chyby, pak stačí je jen neopakovat a zkusit vymyslet řešení, které bude funkční.
Občas na svých cestách jsem zašel špatným směrem. Jednoduše řečeno jsem zabloudil. Měl jsem několik možností. Vrátit se tam, kde jsem odbočil, jít dál a být zvědavý, kam se dostanu, nebo hledat cestu k cíli. Rozhodoval jsem se podle pocitů a nálady. Nikdy jsem nelitoval. Někdy jsem se vrátil, někdy šel dál, někdy hledal cestu k cíli, nebo jsem cíl změnil.
Člověk má možnost změnit své cíle a dokonce nikomu za svou změnu není odpovědný, než jen sobě samému. Zbožní věřící ještě věří, že jsou odpovědní Bohu. Ale asi jen v oblasti víry a morálky. Otázkou je, zda a nakolik je změna cíle porušením morálky. Třeba při pěší cestě, volbě povolání. Ale ještě se vrátím k té volbě.
Nevím, možná podrobná analýza toho, co se stalo, je pro někoho důležitá. Pro mne tedy v žádném případě. Tu volbu nezmění, mohu se s ní smířit, nebo také nesmířit, ale jinak s ní nemohu nic dělat. Tedy, pokud jsem nevolil Zemana. A to jsem nevolil. Byli na place dva. K volbě. Vybral jsem si toho, který prohrál. Jaké udělal on a jeho parta chyby, je mi celkem lhostejné. Prostě prohrál a je jen na té partě kolem pana profesora a samotném profesorovi, aby si ujasnili, co chtěli a co ne. Nikoliv na mě.
Já mám svých starostí dost, jak se sebou samým, tak s mými klienty. Musím se uživit, jak se zdá na funkci presidenta nikdy kandidovat nebudu. Asi nebudu kandidovat nikam jinam. Momentální president má svých starostí dost a já počkám, jak dopadne. V klidu.
Stejně, jako počkám, jak dopade pvvd Babiš. (Pvvd=předseda vlády v demisi.) Jestli bude premiér s důvěrou, nebo budou předčasné volby. Uvidíme. Ale fakt je, že se dá o tom spekulovat, fantazírovat, vymýšlet scénáře a komu něco z toho vyjde, může hrdě říci: „Sem to říkal!!!” A mít pocit vlastní neomylnosti.
Já budu cele to dění sledovat se zájmem, budu si dělat soukromé prognosy případ od případu, budu si číst všechny ty „zasvěcené komentáře”, kterých jsou plné blogy a internetová média. Musím se přiznat, že blogy na toto téma čtu minimálně. Většinou jsou na jedno brdo.
Plné rozhořčení na toho či toho. Inu, lidé si musí ulevit a já na ulevování mám lidí kolem sebe docela dost. Na co si tahat práci ještě do soukromí. To si raději přečtu blog na téma „Ženský, domácí zvířata, cestování, nebo her lásek šálivých.” Myslím, že tak se jmenoval jeden český film. Tak, podíval jsem se na www.csfd.cz a našel ho. Režisér Krejčík je jeho autorem. Asi ho stáhnu.
Jak je vidět, zajímavých věcí je mimo politiky na světě habaděj. Ano, malý člověk může klidně sledovat politiku, zajímat se o to, co se děje, ale myslím, že je škoda, když se omezí jen na politické kauzy a nevšimne si, tak jak to umí má láska, že jí třeba vykvetl hyacint, který vlastně měl být už uschlý, a jak se ukázalo, nebyl. Vzpamatoval se, rozkvetl a pro ni je to největší zázrak dne.
Dá se na tom hyacintu ukázat, že i ze skoro ztracených záležitostí může vykvést krásný hyacint, nebo něco jiného a udělat tak radost lidem kolem. Jo jo.
Jo to byly časy, když zpěváci uměli zpívat: