Docela obyčejný kapitalismus

Mnozí lidé nejsou schopni pochopit rozdíl mezi osobní odpovědností, který kapitalismus klade na jednotlivce za svůj úspěch a rozvoj a závislostí, která degraduje, ničí.

Mnozí lidé nejsou schopni pochopit rozdíl mezi osobní odpovědností, který kapitalismus klade na jednotlivce za svůj úspěch a rozvoj a závislostí, která degraduje, ničí. Cituji: Ale sobci bývají velice úspěšní v dnešním divokém kapitalismu. Osobně se domnívám a také jsem v odpovědi na komentáři zdůraznil, že sobci nejsou nikdy úspěšní. Možná jsem měl říci, závislí sobci nejsou úspěšní. Přesto, že mají na čas leckdy docela slušné majetky.

Nevím co je „divoký kapitalismus.”Rozumím tomu že, kapitalismus znamená: Mám prostředky, které se snažím uplatnit. Zároveň jsem i člověk, který má jistou morální hranici za kterou nejde. Ne náhodou byli a jsou kapitalisté, kteří vládli velkým osobním majetkem a zároveň dbali aby i lidé které zaměstnávali měli jistý podíl na jejich blahobytu. Třeba Baťa. V dnešní době Bill Gates. Kapitalisté jsou především lidé, kteří mají nápady, odvahu riskovat, schopnost vést.

Mohou být mezi nimi na čas i závislí, kteří dost dlouho dokáží hrát dvojroli. V jedné roli jsou těmi odpovědnými, lidmi, kteří svým osobním nasazením strhnou druhé, dokáží přesvědčit ty které zaměstnávají o výhodách nasazení pro věc, dokáží motivovat penězi ty, které zaměstnávají aby nasadili takové tempo, co umožní prosazení produktu na trhu. V druhé roli, jsou bezohlednými sobci, co ničí svým chováním široké okolí. Především to nejbližší.

Nepochybně jsou mnozí jedinci, kteří nedbají na nic a na nikoho. Nepochybně jsou mnozí jedinci, co nikdy neřeknou co skutečně chtějí a obviní ty druhé, že nechápou jejich přání a jejich záměry. Nepochybně jsou jedinci, co bezohledně okradou kohokoliv, kdykoliv a nemají s tím sebemenší problém.Jsou díky mediím, nejvíce vidět, ale rozhodně nejsou reprezentací kapitalismu. Bezohlední jedinci co skutečně existují a přesto jsou jen malou, velmi malou částí společnosti. Tak jako existují zloději, podvodníci, vrazi, vyděrači a přesto nejsou nejčastějším vzorkem společnosti. Jsou částí společnosti.

Většina těch „divokých kapitalistů” dře od rána do večera, aby udrželi firmu, zajistili pracovní místa a výdělek sobě i druhým. Mnozí mají pocit, že jejich zaměstnanci by s nimi měli snášet jejich pracovní tempo a nasazení. Není-li tomu tak, jsou rozladění. Žijí v představě, že ti druzí jednoduše mají povinnost se snažit zachránit jejich firmu.

Nepochybně je dobré, pokud zaměstnanec má jistou míru vědomí mezi souvislostí z osobním výkonem a nasazením a výsledky firmy a podle toho se chová, ale je jednoduše rozdíl mezi vlastnictvím a nájemním vztahem. Stejně jako je rozdíl mezi státním podnikem a soukromým podnikem. Manažér, který je najmutý má zcela rozdílné chování od člověka, který vlastní podnik. Manažer si snaží udržet místo, vlastník firmu. Stejně tak lidé, kteří bydlí v pronajatých bytech se chovají k bytu a přilehlým prostorám zcela jinak, než lidé, kteří ty byty vlastní a vlastní přilehlé prostory.

Být kapitalistou, znamená být člověkem, který je si vědom své odpovědnosti vůči sobě, omezené odpovědnosti za druhé, člověka, který umí čelit potížím v tváří tvář, využít dostupné prostředky ve svůj prospěch. A ještě jednou zopakuji za dodržení jistých etických kodexů.Osobně jsem kapitalista, protože poskytuji služby za úplatu, starám se sám o sebe, jsem si vědom odpovědnosti za svůj život.

Odpovědný za to že vydělám na sebe a na své potřeby. A dokonce si troufnu tvrdit, že dodržuji etické kodexy, protože jsem si zcela vědom toho, že jestli je něco skutečně výhodné, tak vycházet s ostatními lidmi, umět s nimi spolupracovat, umět vyžadovat nasazení a spolupráci a totéž poskytovat ostatním. Pokud se uživí, pokud je schopen poskytovat své produkty ostatním, je úspěšný a mnozí ti, kteří nemají jeho vlastnosti zdůrazňují jeho úsilí o úspěch, jako „sobectví” Jaksi si pletou skutečné sobectví s obyčejnou cílevědomostí.

Tak a podíváme se na závislé. Jak je znám, jak je vidím a jak jim rozumím. Závislí jsou skuteční sobci, kteří nemohou být z dlouhodobého hlediska úspěšní, pokud se ve své závislosti udržují. To je jasný fakt a v době kapitalismu je závislost velmi nevýhodná situace. Znám závislé, kteří byli velmi schopní, velmi úspěšní, ale jen po určitý bod. Od jistého bodu, všichni závislí začínají krachovat. Krachovat ve vztazích, krachovat v podnikání. Závislí jsou sobci, kteří své závislosti obětují všechno.

Jak by se tito lidé mohli prosadit v té nejtvrdší konkurenci, kde se vyžaduje jistá míra odříkání? Kde se vyžaduje nasazení, rozhodnost, dodržování dohod, protože pokud dlouhodobě nedoržujete dohody, dostáváte se do pozice nespolehlivých, se kterými není radno spolupracovat, jimž není radno věřit a jimž se zcela běžný člověk vyhne. Závislí se dostávají do pozice nespolehlivých, s nimiž není radno obchodovat,, spolupracovat, kooperovat na čemkoliv. A pokud ano, tak jen, když je nejhůř. Jenže kdy je opravdu nejhůř?

Jsou závislí na alkoholu, závislí na nealkoholových drogách, hazardní hře a zdá se že se nám rekrutuje vrstva lidí, teří se stávají závislými na sociálních dávkách. Zastánci těchto závislých na sociálních dávkách se jmou poučovat ty kapitalisty o morálce, odpovědnosti a mají jim za zlé, že kapitalisté žádají na druhých aby pracovali, tedy aby dělali to na co si je najali. Hrůza světa. „Platím ti za práci, chci na tobě práci, nikoliv surfování na netu.” Nebo nesli osobní odpovědnost za svůj výkon v práci.

Aby bylo jasno, nepovažuji za kapitalistu toho, který zadržuje mzdu, neplatí řádně, nedodržuje smlouvy atd. To není kapitalista, ale sobecký blbec a hajzl v jednom. Blbec, protože podrývá důvěru mezi těmi co práci nabízejí a těmi co práci přijímají. Ničí svou pověst, ničí svou firmu.

Tito lidé ať si naivkové myslí cokoliv nikdy dlouho nevydrží a kupodivu většinou nikdy nezbohatnou natolik aby mohli nerušeně bez práce žít do konce života. Hajzlové, protože okrádají ty, kteří u nich pracovali v důvěře, že dostanou za svopu odvedenou práci tolik, kolik se dohodli. Sobci, protože vytvářejí nedůvěru ve fungování kapitalismu a mezilidskou nedůvěru, z hlediska sobeckého uspokojování svých potřeb. Nedůvěru, která se samozřejmě šíří oběma směry.

Závislý svým chováním, svými maipulacemi vzbuduje také nedůvěru, vyvolává různé, většinou negativní emoce, které nám buď našeptávájí, že závislí jsou neschopní omezenci, kteří se nikdy nevzmohou na vlastní rozhodnutí, proto je potřeba se o ně neustále starat a nenechat je nic samostatně dělat. Tohle je jeden přístup, do kterého se nechávají spoluzávislí vmanipulovat. Druhý přístup je, že se s tím stejně nedá nic dělat, nikdo je ani jejich život nezmění a proto je potřeba je hnát bičem a svinským krokem. Oba přístupy jsou extrémem a extrémy v běžném životě jsou většinou nefunkční.

Kapitalismus, nikoliv jako politický směr, ale společenský program nabízí asi jedno. Osobní odpovědnost, rovné podmínky a nerovné výsledky. Nerovné výsledky z prostého důvodu, že pokud pracuji s plným nasazením pak rozhodně bych měl při vyšší míře efektivity, výkonu mít jednoduše více. Sedlák, který se o svá pole stará jak nejlíp umí, aplikuje zkušenosti svoje i cizí v maximální míře, používá rozumně techniku a hnojiva, pak nutně musí mít při rovných klimatických podmínkách a kvalitě půdy rozhodně vyšší výnos. Vyšší výnos=vyšší příjem, vyšší životní úroveň.

Tenhle přístup se dá použít i v terapii závislosti. Stejný start, stejná terapie, různá schopnost využití. Žádáte-li na závislých na alkoholu, drogách stejně jako na sociálních dávkách aby v rámci svých možností využili všechny dostupné zdroje, žádáte na nich jen to čeho jsou většinou schopni. Většina těch dávky pobírající jsou jednoduše schopni se uživit aniž by jim kdokoliv byl nucen něco přispívat. Nemusejí jednoduše zneužívat ochoty druhých k solidaritě. Čím méně je ochota k solidaritě zneužívána, tím větší ona ochota k solidaritěje. A je i více prostředků pro ty skutečně potřebné. Pro ty invalidy, nezaměstnané z toho důvodu, že někde firma zkrachovala.

Sobecká závislost se také projevuje tím, že čím víc spoluzávislí poskytují, tím víc budují přesvědčení v samotných závislých, že mají právo, že opravdu jsou ti potřební, neschopní, co jsou v krizi, kterou nezavinili. Jsou nemocní, tím se ohánějí a protože jsou nemocní, musí ti druzí pochopit, že potřebují pomoc. A pokud na tohle okolí naskočí, pak zjistí, že závislý sice nepije, nefetuje, nebo nehraje, ale jinak se nic nemění. Závislí je zvesela zneužívají dál. Chcete-li na nich změnu chování, tak říkáte „nesmysly” a jsou rozhořčeni a nemají chuť se namáhat, nemají chuť poslouchat vaše blbé kecy, musíte být na ně slušní, protože protože oni abstinují a sledují „vyšší cíle.” Tedy někteří.

Docela chápu, že těmhle se v kapitalismu těžko žije a hovoří o nelítostném soukolí, které je semele. Jestli mě něco může u některých naivních kolegyň nadzvednout, tak prohlášení typu. „No moc toho nedělá, ale abstinuje.” Jasně, abstinuje, ale jeho děti mají stejný nedostatek jako když chlastal. Například. Stejně tak ti dospělí cikáni, kteří se stále vymlouvají, že nemají vzdělání, jsou diskriminováni, pro svou nekvalifikovanost. Ovšem, když se jich zeptáte stejně jako těch závislých na drogách, co udělali pro svou kvalifikaci, pro svou vyšší životní úroveň, dozvíte se jak od nich samých, tak od humanistických zbloudilců, že vlastně jejich minulost jim nedovoluje něco změnit.

Shrnuto a řečeno: Kapitalismus není politický program, ale společenský postoj, kdy na sebe beru odpovědnost za svůj život. Kooperuji s druhými ve vlastním zájmu, stejně tak ve vlastním zájmu dodržuji pravidla a tím se mi nakonec snadněji žije. Má-li někdo tohle shrnutí za jakési floskule, tak klidně prohlásím, že takhle žiji minimálně posledních dvacet pět let života a nepotřebuji žádný stát, žádné sociální dávky, protože se o sebe umím postarat.

A myslím si, že jestli něco musím udělat teď, tak se pokud možno zajistit tak, abych na ty dávky nebyl odkázaný. protože stejně na mě žádné nezbudou, neb je vyberou mí spoluobčané, na uplně nepotřebných věcech. Jako třeba na tom, že někomu doplácím na regulovaný nájem, nebo dávám své daně, těm, kteří si dokáží zajistit lehké živobytí tím, že dají svou adresu a nebo číslo konta na patřičný úřad. (Daně, které jsem mimochodem řádně a včas zaplatil, a na sociálním mám přeplatek. Přeplatek mám asi proto aby měli soudruh Rath a soudruzi krajští hejtmani na proplacení poplatků v lékárnách a u lékaře.) Ne milí spoluobčané, opravdu nechci žít za vaše. Jen za svoje. Fakt. Žádný socialismus. Ten mě nebere. Už jsem ho zažil.