Tak, ušel jsem dnes pomalou chůzí něco kolem třiceti kilometrů, boli mě celý chlap od toho nezvyklého pohybu s hůlkami, ale zdá se, že až si mé staré tělo zvykne, bude to dobré.
Tak, ušel jsem dnes pomalou chůzí něco kolem třiceti kilometrů, boli mě celý chlap od toho nezvyklého pohybu s hůlkami, ale zdá se, že až si mé staré tělo zvykne, bude to dobré. Kolena zatím neprotestují. Jsem u Nymburka. Zastavil jsem o něco dřív, abych to nepřepísk.
V poledne jsem snědl celou pizzu a poklábosil s cyklisty, co ujeli celých třicet kilometrů, jak se mi chlubili. Pravda byli v mém věku a v kategorii těžkých vah, takže asi muselik mít zřejmě speciální těžkotonážní kola. Jeden se ppkusil vtipkovat na téma mých hůlek. Ptal se jestli je dost sněhu. Sem mu říkal: „jo musim dávat bacha na laviny a v kopci na traktor, co vás tahne do kopce. Aby to zvladnul a nezačal klouzat. Smáli se. Jinak milí lidé.
Také jsem svého času měl připominky k hůlkařům. Jenže, co jsě je vyzkoušel myslím, že jsem peníze nevyhodil. Už jsem v životě utratil za větší hovadiny.
Tak nic, dopíšu, nebe se mračí, protáhnu tělo uvolňovacimi technikami a zalezu. Zítra zas dál a dál. Jo jo.