Citlivá duše

Začátkem července, jak jsem vyrážel na Čenstochovou, mě Jana varovala, abych si dával pozor na internetové připojení v zahraničí.

Začátkem července, jak jsem vyrážel na Čenstochovou, mě Jana varovala, abych si dával pozor na internetové připojení v zahraničí. Měla recht, sice jsem si objednal balíček do zahraničí, sice mě operátor ujišťoval, že zcela určitě jakmile přečerpám budou mě informovat. Jo, „zlatý voči,” jak říkala moje nebožka maminka, které tu informaci uviděli. Takže při vyúčtování jsem zjistil, že mám zaplatit o 2900 Kč víc, než jsem původně počítal. Ani jsem se nerozčílil, okamžitě jsem reklamoval, nedostatkem informací argumentoval a opět jsem byl úspěšný. Fakturu jsem sice zaplatil jak jsem zaplatit mě, ovšem penízky dostanu zpátky. Jo jo, ono opravdu nechce držet ústa a jen platit. Nakonec pořád je tady konkurence a ta mi ráda nechá číslo a převezme řádně platícího zákazníka. On ten kapitalismus ještě pořád funguje. Alespoň trochu.

Tedy den začal dobře. Už jen tím, že jsem se slušně vyspal, prošel z Barrandova na Smíchov, abych nezlenivěl a netloustnul. Sice mě od rána nahánějí klienti, telefonicky i osobně, ale pořád je lepší, když klienti mají zájem, než když jsou bez zájmu. Mám tenhle týden nabitý, jak jsem se díval na iPhonu do kalendáře. Ovšem lepší, když je práce a zájem, než vyhlížet někoho, kdo přijde. S tím jsem si lámal hlavu hlavně v počátcích. Zda a jestli vůbec někdo dorazí. Nakonec jsem zjistil, že pokud je dobrá pověst, lidé si dají informaci mezi sebou. Má manažerka říká, že to je zcela nejlepší reklama. Asi má pravdu. Nic nestojí a funguje.

Víkend byl príma. Prošel jsem se, měl jsem dvě návštěvy, smutno mi tedy nebylo. Povídal jsem si z hezkými děvčaty na FB, takový poklidný víkend. A hlavně, dobře a zdravě jsem jedl. Jím dobrá jídla, netloustnu, vždy něco vymyslím aby mi chutnalo. Sice dnes je to dvacet osm let, co zemřel můj otec a čtyřicet tři let, co jeho starší bratr Olda, oba zemřeli v rozmezí patnácti let ve stejný den. Tak jsem si trochu na oba zavzpomínal. V dobrém. Oba měli rádi život, ženský, můj táta o něco víc chlast, než se sluší a patří, ale i tak na něj rád vzpomínám. Přeci jen, naučil mě spoustu důležitých věcí, které chlapa naučí jen chlap, nikdy ženská. Nemají ty mužský dovednosti v popisu práce.

Někteří lidé mě chtějí škádlit na mých blozích. Nemám nic proti tomu, ale pravidla onoho škádlení budu určovat já. Možná je škádlení nebude zas až tolik bavit, ale s tím snad počítají. Beru jejich škádlení jako výzvu k dialogu. Chápu, že komunikují jak umí, třeba za pomoci agrese a shazování. To je většinou způsob těch, kteří unesou velmi malou zátěž a jakékoliv téma, které je nad jejich síly a schopnosti, jednoduše shodí. Chápu je, velmi často se s takovými lidmi setkávám v terapii. Nakonec se ukáže, že to jsou velmi citliví lidé, plni problémů.

Častokrát se právě ukáže, že ti škádlilkové, jsou vlastně takové emoční trosky, co si chtějí brousit drápky. Vlastně, chtěli by se přátelit, chtěli by být milováni, či bráni vážně, ale jejich způsob komunikace, tu vážnost neumožňuje. Jejich způsob komunikace mi umožňuje jen mazání jejich příspěvků. 🙂 Nebo zablokování. Ale já jim tu radost ze smazání příspěvku poskytnu, dokonce je nechám i si myslet, že mě to vytáčí. Ona dáma, co se tak lísala, nepochopila, že když se mi chce přiblížit, musí na mě jemně, že jsem plachý a snadno se dám odradit neurvalostí. Holt nepochopila, že jsem citlivá duše, co miluje něžná stvoření, která splní všechna přání, co mi na očích uvidí. Jo jo.

Share and Enjoy !

0Shares
0 0 0