Blýská se a třpytí až oči přecházejí

Vyrazil jsem včera odpoledne, pochopitelně jak jinak než pěšky za dcerou k Apolináři. Nikoliv ovšem na oddělení závislosti, ale o kousek výš, na ženské-porodnické.

Vyrazil jsem včera odpoledne, pochopitelně jak jinak než pěšky za dcerou k Apolináři. Nikoliv ovšem na oddělení závislosti, ale o kousek výš, na ženské-porodnické. Je těhotná, má nějaké potíže, tak podobně jako při prvním dítěti, chvilkami je ve špitále. Cestou jsem ji koupil buchty, protože jsem předpokládal, že ji všichni donesou ovoce a buchty nikdo. Napřed jsme se měli setkat na zahradě, ovšem něco ji měřili,musel jsem na pokoj. Měla holý břicho, přes něj pás, od kterého vedla šňůra k přístroji, co protivně vrčel.

Břicho jsem ji pochválil, má pěkně velký, no už je v osmém měsíci, tak už velký je. Napřed jsme klábosili ve čtyřech, Katka, spolupacientka, sestra, co obsluhovala přístroj. Probrali jsme světa běh, manželství, sestra s epochlubila báječným manželem, což mě pobavilo, bylo vidět, že ženská část osazenstva docela přivítala mužského, i když už mírně obstarožního. Chvíli trvalo, než naměřili, co bylo třeba a šli jsme na zahradu.

Povídali jsme povídali, vyzvídala rodinný historie, jak ji léta přibývají, tím víc je zvědavá. Trochu jsem ji něco málo přiblížil, přislíbil, že něco napíši. Tedy pokud se mi bude chtít a pokud si něco kloudného vybavím. Dorazil jsem domů, cestou si dal dobrý steak v Tescu v patře, šel jsem se podívat, zda by nestálo za to jít do kina, zjistil jsem že nestálo, nebylo nic, co by mne zaujalo. Příjemný večer s internetem, filmem a knihou. Chvíli jsem se díval na první díl v ČT o egyptských pyramidách a musím říci, že mě skutečně většina alternativních pohledů nebaví. Čím pitomější teorie, tím „zasvěceněji” o ni alternativci hovoří. iRaději jsem se díval na béčkový film „Král Škorpion.”

Přečetl jsem si chytrý blog o singles na iDnes, Singles a musím říci, že se mi líbil. Ona pisatelka má pravdu. Mnohé ženy a muži, co neustále narážejí, mají pocit, že udělat kompromis, znamená prohrát a oni přeci nejsou a nikdy nebudou těmi prohrávajícími. Občas se ocitnou podobní u mě, mají starost o ty druhé, aby se dali do pořádku, takže ze mě loudí rozumy jak na to. Dřív nebo později, z hrůzou v duši zjistí, že problém mají jen oni.

Ti, co jsou ochotní dělat kompromisy, jsou totiž zcela dobře sociálně vybaveni. Vybaveni k dohodě, nehrají na vítězství, ale jak já říkám, žijí hezký vztah, kde se občas ocitnou v lítém konfliktu, leč konflikt neslouží k poražení toho druhého, ale k vyjasnění si postojů a k nalezení kompromisu. Kdo neumí projít konfliktem, kdo neumí bez manipulací říci, co s e mu líbí, nebo nelíbí, s čím bude souhlasit a s čím souhlasit nikdy nebude, hraje hru na vítězství, kde nakonec jsou jen poražení. Všichni.

Kdysi se jedna ex-favoritka po rozchodu divila, že jsem byl ochotný dělat kompromisy. Vysvětlil jsem ji, že mi nešlo o vítězství, ani o to dosáhnout jen svého, ale jen a jen mi šlo, abychom si mohli užít společného života. Pokud nemá zájem, pak samozřejmě žádný kompromis nefunguje a dá se vykládat jako slabost, kterou ten druhý, tehdy já projevil, aby zachránil vztah. Ona nic zachraňovat nechtěla, jak pravila, jen se bála, protože měla pocit, že by mi rozchod ublížil tak, že bych mohl dostat infarkt.

Tím dala najevo, jak jí především ten rozchod ublížil a jak s e ho bála. . Nějak jsem necítil ten rozchod až tak dramaticky, pouze jsem si uvědomil, že jsou lidé, kterým není nikdy nic dobré, můžete být k nim jakkoliv slušní, stejně jim není nic dobré. Díky tomuhle zjištění, jsem tehdy zformuloval úvod ke své knize, „Paralelní manželství” o lidech, kteří stále hledají chyby, časem je najdou, a zjistí, že se s tím druhým žít nedá, tedy odejdou, najdou jiného a po čase opakují stejné chování. Se stejným výsledkem.

Pár ji podobných znám a než se dát do spolku s takovou dámou, je lepší zvolat: „Pán Bůh s námi a zlé pryč!” 🙂 V mnoha komentářích k blogům čtu podobná prohlášení, jak jsou ti partneři bezohlední, neochotní, zlodějští. Občas mám z některých lidí pocit, že oni něco zažili, tedy tak to je. Ano, oni zažili nepříjemné věci, stejně jako já a proto říkám. Jsou lidé, kteří nemají schopnost dělat kompromisy, ale rozhodně nejsou to všichni lidé, dokonce jich je menšina.

Ano, trvám na tom, že lidem, kterým není nic dobré, nemá smysl cokoliv nabízet. Víte-li, že jste byli ochotni ke kompromisu, slyšíte-li, že jste ten co prohrál, když jste vyhověli, dostanete-li informaci, že nikdo kolem vás skákat nebude, protože žádný chlap, žádná ženská za to nestojí, pak si nemusíte lámat hlavu se svým přístupem ke vztahu. Byli jste těmi, co chtěli, pochopitelně dělali chyby,( a ty se z hlediska těch dokonalosti hledajících neodpouští.) Můžete klidně odejít do bezpečí a nijak se netrápit svým charakterem.

Netrápit, protože byli jste ti, co byli ochotni změnit své chování, byli jste ochotni se něčeho pro něco vzdát. Neb jste moudří a víte, že všechno mít nelze. A stačí počkat jak dopadne ten další vztah toho, co mu nebylo nic dobré. Co potkal jako kdysi ve vás toho „ideálního partnera” aby časem zjistil, že ideál vybledl, tedy chce to oživit barvu. Leč žádná barva se na starém, autě nezdá tak zářivá, jako na novém. Takže podobně lehce vymění partnera jako auto, aby nakonec stejně zjistil/a, že doplňovat pohonné hmoty a provozovat údržbu je nutné, jinak auto nejede. Přes sebeblýskavější lak.

Nakonec, pokud se něco moc třpytí, tak ten třpyt může zaslepovat natolik, že není vidět dovnitř. Pro samý lesk občas chybí duše. Jo, párkrát v životě jsem dal na ten lesk, abych nakonec zjistil, že potmě se nic neblýská a kde chybí vůně, lesk nic nezachrání, jen na čas zaslepí. Jo jo.