Ať dělám, co dělám, zas tolik sluchu nedojdu

Navštívila mě jedna má známa. Stává se, že mě navštěvují známí, které
lze nazvat, něco mezi milenkou a důvěrnou přítelkyní. Povídali jsme, dobře

Navštívila mě jedna má známa. Stává se, že mě navštěvují známí, které
lze nazvat, něco mezi milenkou a důvěrnou přítelkyní. Povídali jsme, dobře
se bavili, až do chvíle, kdy mi vyprávěla o jedné své kolegyni, která prý
čte moji knihu „Ze závislosti do nezávislosti.” Kniha se jí
líbí, má přítele, který je abstinující závislý, a on a díky tomu i ona, tedy
ta čtenářka, nesouhlasí s mým názorem, že by se, abstinující lidé, závislí
na alkoholu měli vyhýbat, místům, kde se hojně podává alkohol, protože on
prý s ní chodí, a nejen on, ale i jeho známý a oba ji vykládají, že jim
nijak nevadí návštěva takových míst, protože na sobě nepozorují žádný
účinek.

Jo jo, tak to chodí, když lidé, kteří si mají uvědomovat rizika, se sami
sebe přesvědčují, že rizika nejsou, sami sebe utvrzují v tom, že oni jsou
ti, kteří po nějakém čase už „vědí jak na to.” Dá se říci, že v
duchu Nassima Taleba, který popisuje nikoliv alkoholiky, ale tradery, ( Trader)
kteří vycházejí z toho, že vše jde dobře, vše dobře půjde i v budoucnu,
protože jejich zkušenost jim říká, že s nimi nic nedělá trh, který sice má
výchylky, ale oni vědí, že výchylky jsou, ovšem nikdy takové, aby bylo třeba
se starat. V odkazu uvedený trader říká jednu důležitou věc. „Emoce je
třeba zvládat.” Já dodám, emocím, aby je člověk mohl zvládat je také
nutné rozumět, připustit si je a pak je možné je teprve zvládnout. Takže,
si ti závislí ubližují, (tedy jak je vidět nejen oni), ubližují si ti, co nedbají na své emoce, kterým nerozumí, potlačují je,
protože mají pocit, že pokud nemají emoce, jsou v pořádku a nemají handicap,
za který se vlastně stydí. Najednou, zdánlivě z ničeho nic jsou v
maléru.

Jsem rád, že jsem si přečetl knihy Nassima Taleba a momentálně Daniela
Kahnemana, který popisuje na základě jevu, jež nazývá „priming,”
informace, kterým nevěnujeme pozornost, nejsme schopni si je zapamatovat,
ale přesto jsme schopni přijmout některé informace
Priming nám ukazuje,
jak jsme ovlivňování vnějšími jevy, slovy, místy, atd, která bereme vážně,
ani nevíme, že je bereme vážně a přesto se podle nich chováme a děláme podle
nich mnohdy chybné závěry. Na základě dlouhodobého pozorování, empirických
zkušeností, tedy především na základě velkého počtu pozorování velkého
počtu lidí, se ukazuje, že abstinující závislí lidé, kteří dlouhodobě hrají
ty hrdiny, co jim nevadí prostředí, kde se prodává, nebo podává alkohol,
drogy, případně provozuje hazardní hra, opakovaně a pro sebe z
„nevysvětlitelných důvodů,” selhávají.

Ti lidé bývají chytří, mají mnohdy vysokoškolské vzdělání, vysoké IQ a
přesto podobně jako popisovaní tradeři, nejsou schopni pochopit, nebo uznat,
že se s nimi něco děje, když se dostanou do kontaktu s prostředím, kde se
výše uvedené drogy vyskytují. Odmítají uvěřit zkušenostem druhých, sázejí
jen na své vidění, vycházejí ze statistik, které zdánlivě potvrzují jejich
chování. Mají svou pravdu, která s e jim z krátkodobého hlediska potvrzuje,
aby je nakonec, slovy Taleba, černá labuť dostihla. Černá Labuť

Pamatuji se na jednu mladou kolegyni, která při vědomí svých znalostí,
magisterského titulu mi vysvětlovala, že její kamarádky feťačky, co nešly do
komunity, chodí po diskotékách, pijí občas alkohol, jsou v naprosté pohodě.
Pobavila mě. Pobavila pro tu chvíli, ale nikoliv při představě, že takový
člověk bude pracovat se závislými, bude jim sdělovat na základě krátkodobé
zkušenosti s dvěma, nebo třemi případy, že není potřeba minimalizovat rizika
a je v pořádku abstinovat jen od určité drogy. Na neštěstí, pro její
kamarádky a na štěstí oné kolegyně, její kamarádky v krátké době
zrecidivovaly a bylo po diskusi. Pak pochopila, že vycházela z příliš malého
vzorku pozorování.

Sám za sebe, se chovám podobně, jak navrhuje Taleb, nebo Kahneman a jiní
už dlouhá léta. Snižuji rizika, chápu, že život je někdy nevypočitatelný,
přesto se lze mnohému vyhnout, není potřeba bojovat a čelit výzvám, lze využívat
energie, kterou ta situace sebou nese. I třeba chápat, jaký smysl ta situace má. Pochopitelně nezávisle na výše jmenovaných
i nejmenovaných vím, že rozumu a vědomostí není nikdy dost, že je dobré se
stále učit a stále si zkoušet pojmenovat, něco, co jsem třeba do té doby
pojmenovat neuměl. Sázet na to, že když se jednou, dvakrát, třikrát,
dvacetkrát nic nestane, že se to nestane nikdy, je zpozdilost. Jednoho dne,
pokud se nadměrně vystavuji rizikovým situacím, mě nadměrné riziko po sérii
„úspěchu,” prostě dostihne.

Lze se tomu vyhnout zase jen tím, že si uvědomím, že žiji v nahodilém
světě, kde je třeba sledovat, co se děje se mnou a co se děje se světem.
Jestliže minimálně sleduji komerční televize, kde se to jen reklamami na
alkohol hemží, pak omezuji onen priming, se kterým marketinkové firmy a
reklamní agentury umí skvěle pracovat. Pokud se vyhýbám příliš negativním
informacím, které se mi snaží prodat media, uchovávám si pokud možno svůj
pohled na svět, na realitu. V opačném případě, většinou hledám rizika, kde
nejsou. Ptačí, nebo prasečí chřipka jsou zářným dokladem a nevidím rizika,
která mě ohrožují.

Nevidím, že rizikem jsou mé vlastní chutě, co popírám, auta na přechodu, případně
jiná reálná rizika. Například následky na zdraví při pobytu v zakouřené
místnosti, či samotné kouření. To jsou ty pravá rizika, co mě skutečně
ohrožují. Pochopitelně je jich víc. Vyjmenoval jsem jen některá a navíc jsem
líný je všechny vyjmenovávat. Čtení novin, také považuji za rizikovou
záležitost. Pokud se člověk, hned z rána dočetl, že svět je jedna mizerie,
pak je ovlivněný, ať chce, nebo nechce.

Tak nic, zase jsem se pustil do chytrých řečí, které si jen málokdo vezme
k srdci. Ale pokud jeden ze sta, není to marná práce. Teď si jdu zacvičit,
protože mám chuť cvičit. Pak si dám něco dobrého, nazuju nové botky, a jak
říkala má první manželka. Půjdu dělat vlny mezi lidi. Večer na trénink
sebeobrany. Jo jo.