Přemýšlel jsem nahlas. „Stejně je hezké a zároveň divné jak jsme se v krátké době setkali s dvěma páry, je¾ byli tak sehraní, harmoničtí.” Souhlasila. „Také jsem na to myslela.
Přemýšlel jsem nahlas. „Stejně je hezké a zároveň divné jak jsme se v krátké době setkali s dvěma páry, je¾ byli tak sehraní, harmoničtí.” Souhlasila. „Také jsem na to myslela. Pozveš mě na dovolenou, kde se to rojí šťastnými páry. Že ty jsi to naaranžoval?” Žertem mě podezírala. „Jo jasně, chtěl jsem aby sis uvědomila jaká je to úžasná věc pro mladé děvce mít staršího pána. Ale vlastně ty to víš. Proto jsi mi zatelefonovala před rokem.?” Zvedla pohled, který upírala do ohně a řekla. „Staříku, nikdy jsem nic takového neudělala. Ale bylo mi líto, že by si tě měla odvést nějaká jiná. Chtěla jsem vědět jestli jsi vážně takový jak ses jevil v té kavárně. Nelituji, do dnešního dne jsem neměla důvod litovat toho, že jsem ti zavolala.Navíc hezky tancuje¹. Těším se že až se vrátíme domů zase někam půjdeme. Dlouho jsme spolu nebyli tancovat.? Slíbil jsem ji. „Určitě půjdeme a koupím ti krásný šatičky. Krásné šatičky pro krásnou Hanu. Seděli jsem tam, přitisknuti k sobě, dívali jsme se do zmírajícího ohne. Uhlíky pak už jen žhnuly a vyšel měsíc. Milovali jsme se na holé zemi. Napřed skoro bez hlesu a potom skoro současně hluboký uvolňující vzdech. Šeptala mi „Jindřichu, ať už to zůstane jen takhle.”
Pomalu jsme docházeli k Leonidiu a zbývali nám tři dny na cestu Athén, tedy dva a pul. K večeru odlétalo letadlo do Prahy, Šli jsme o něco rychleji, než jsem plánovali. Do kláštera Elone to bylo jen několik hodin cesty pešky a tak jsem po obědě vyrazili. Předtím jsem se domluvil s místním taxikářem, že k večeru pro nás přijede a odveze nás do Gytheonu kde zůstaneme do rána a pak nasedneme na autobus a ještě cestou stavíme v Mykénách. Cesta serpentinami byla jako před lety úžasná. Hana si před klášterem oblékla sukni, já dlouhé kalhoty a byli jsme bez potíží vpuštěni. Zrovna tam byla nějaká církevní slavnost. Nevyznám se moc v ortodoxním církevním kalendáři, ale nevadilo. Taxikář přijel jak slíbil. Dovezl nás k jednomu pensionu. Měli volno a byl příjemný. Provozovali jej starší manželé. Ráno jsme seděli u snídaně s různorodou společností vetšinou ve veku Hany. Klábosili jsme co nám síly a jazykové schopnosti dovolovaly.
Tentokrát nevznikla žádná diskuse kdo platí. Jednoduše jsem zaplatil z večera a byl klid. Lidé se nás ptali jak se nám pešky cestovalo. Hana statečně pravila, že to bylo skvělé, ale já jsem na ni viděl, že ji přeci jen těší, že je zase mezi lidmi a v určitém komfortu. Když jsem se ji později ptal jak se jí zamlouval tenhle způsob cestování, řekla po pravdě. „Bylo to hezké, ale týden úplně mi stačil. Absolvovala jsem to jen kvůli tobě. Sama bych zvolila jiný druh dovolené. Podívala se po mě jestli se mě nedotkla. Nedotkla. Chápal jsem ji. Tohle není pro každého. Kdysi se mě jedna má známá ptala na jednu mou bývalou favoritku, jestli je do auta nebo umí sbalit i ruksak. Tehdy jsem odpověděl jednoznačně, že je jen do auta. Vyprávěl jsem tuhle příhodu Haně a řekl jí, že ona je v každém případě na oboje, do auta i ruksak sbalit umí. Zaškaredila se. „Pořád ty tvoje jezinky.” Pak se usmála. „Máš kliku staříku, že si řekl, že jsem lepší než ta holka.” Ujistil jsem ji. „Ty jsi ze všech nejlepší.” A začal jsem zpívat písničku, co kdysi zpíval Petr Rezek. …Od Šumavy k Tatrám… Lidé se dívali, ale nijak mi nevadili. Dozpíval jsem ji celou. „Jsi fakt někdy magor staříku, hroznej magor.” Ale viděl jsem že jí těší, co ji říkám. Ta písnička končí slovy …vím že správnou holku jak si ty bych jinde nenašel.
Autobus jel v poledne. Dohodli jsme se definitivně, že se stavíme v Mykénách druhý den ráno nasedneme na autobus do Athén a tím končíme. „Staříku, ještě ti něco musím říct.” Začala vážně, ale cukání kolem koutku úst ji prozradilo. „Hele domluvila jsem se z našima, že se u nich stavíme. Po návratu z Ameriky jsem hned jela k tobě. Máma těžko nese, že jsem hned odjela na dovolenou. Chtějí na nás počkat na letišti, že bychom byli u nich přes víkend. Chtějí tě vidět a vědět s kým žiji.” Netvrdím, že jsem planul nadšením z toho, že se setkám z jejími rodiči. Otec byl o málo starší ne¾ já a maminka mladší než já. Znal jsem je jen z fotek, které mi kdysi ukázala. Dívala se zkoumavě co na to řeknu. „Když jinak nedáš a chceš je mermomocí vystrašit, pak souhlasím.” Zase ji zacukalo. „To zvládneš Jindřichu, mám vychované rodiče.” O jejich výchově jsem nepochyboval. Spíš jsem dumal jestli unesou ten kulturní šok, který je čeká při setkání se mnou. Vím jak se někdy tvářili klienti při prvním setkání se mnou. Chvilku jim trvalo než si zvykli. A to jsem je předem varoval.
Uklidnila mě. „Podívej připravila jsem je na skutečnost, že jsi pistolník, co se občas chová jako gentleman. Tatínek je doktor praktik jak víš a je otrlý cynik. Mamince ses na fotce líbil. Sprostě vetšinou nemluvíš, takže to bude stačit.” Chtěl jsem vědět co všechno jim řekla. „Že jsi rozvedený, máš malou agenturu, uživí tě to. Jak jsem se seznámili, jen jsem jim neřekla, že jsem ti zavolala a že jsem s tebou spala hned první den. Líbilo se jim, že ses ke mě hned necpal.Konečně mě také. Tím sis u mě šplhnul.” Přestal jsem se vyptávat a šel pro rance. Prohlédl jsem pokoj jestli jsme tam něco nezapomněli a rozloučil se v recepci. Šli jsme se ještě porozhlédnout po městě. Není nijak velké. Jen jsem si vzpomněl na krásný kostelík sv. Jiří a stačil ji ho ukázat. Obraz sv. Jiří jak zabíjí draka tam byl stále. Kupodivu ho nikdo za ty roky neukradl. Asi mají kostely skutečně na modlení a ne kradení cenných památek na kšeft. Naskočili na autobus, nebyl plný, a jeli. V městečku Fitchi odkud se dá jít do starověkých Mykén jsme vystoupili, prohlédli si Mykény. Přenocovali v horách a ráno pokračovali do Athén. Už jsme jeli rovnou na letiště. Na letišti jsem nečekali dlouho. S Řeckem jsme se rozloučili celkem snadno. Zažili jsme tu hezké věci, ale na Haně bylo vidět, že se těší domů, na rodiče. Docela jsem obdivoval její snahu si udělat dobře. Řekla „Staříku byla jsem tu vážně ráda, ale přeci jen mi ta Amerika dala docela zabrat a už chci být trochu doma, ve svým a nikde netrajdat.” Rozuměl jsem ji. Za dvě hodiny jsme byli v Praze. Až v Praze u východu lehce znejistěla. Rozhlédla se a řekla, „támhle jsou.” Ukázala ke stánku s novinami. Uviděl jsem pána vyšší postavy, z malým bříškem a s prořídlými vlasy. Vedle něj žena středního věku, velmi hezká. Hana ve starším vydání. Pokud jsem si dobře pamatoval Hanina matka se vdávala velmi mladá. Jako sedmnáctiletá. Byla mladší než já a klidně by mohla být mou partnerkou pokud bychom se potkali ve správný čas na správném míst?. Nepotkali jsme se. Hana se mě chytla za ruku a lehce mě táhla. Ale stále šla důstojně. Přišla k rodičům, kteří byli stejně v rozpacích jako ona. Jediný kdo byl kupodivu v klidu, jsem byl já. Starý otřískaný válečník, nehodlal jsme se nechat vyvést z míry. Hanina matka mi podala ruku jako první. Představila se. Lehce jsem ji vyvedl z míry poznámkou „Už vím že v téhle rodině se krása žen dědí.” Otec mi podal ruku jako druhý a řekl. „Máte vkus pane.” Hana souhlasila. „Tatínku a to jsi ještě neviděl ty šaty co mi koupil.” On jen poznamenal: „V tom to asi jen nebude.” Líbil se mi i on. Chlap, co ví, co je život.
Sedli jsme do auta a jeli na Kladno. Z Ruzyně to není nijak daleko. Za chvíli jsme stáli před slušnou vilkou ze sedmdesátých let minulého století. Dobře udržovaná, malá zahrada. Klidná ulice. Vystoupili jsme a ?li dál. Obývací pokoj se mi líbil, okrouhlá místnost s okny na druhou stranu do zahrady, která byla i za domem. Mahagonový těžký nábytek. Mám rád takové věci. Hana mě povodila po domě. Ukázala mi svůj pokoj. „Tady budeme spát?” Zeptal jsem se a ukázal na poměrně úzkou válendu. „Ne staříku, ty budeš spát jinde.” Smála se. „Nejsme manželé.” Pak dodala. „ale dá se zařídit, že budeš spát pohodlně.” Prohlédl si dům a chtěl jsem se vykoupat. Zavedla mě do koupelny v patře, kterou používala vlastně jen ona sama. Napustil si vanu, lehl do ní a přemýšlel. Ve vaně se mi velmi dobře přemýšlí. Ticho, jen odzdola jsem slyšel bas baryton Hanina otce a alt jeho ženy. Oba měli příjemné hlasy.
Vylezl jsem z vany protože Hana ťukala abych šel k večeři. Vzal jsem si poslední čisté tričko, kraťasy museli spolknout tak jak byly. Dostal jsem řízek a opékané brambory. To je jídlo co smím, zřejmě Hanina práce a nápad. Hanin otec se mě klidně zeptal na několik podrobností z mého života na něž jsem já zcela klidně odpověděl. Maminka se mě ptala na děti. Vysvětlil jsem jí, že mám sedmnáctiletou dceru a občas, ne příliš často se s ní vídám. Potom mi Hanin otec řekl. „Víte Jindřichu, byl bych radši kdyby si našla někoho mladšího. Jenže vzala si do hlavy vás a nic s tím neuděláme.” Klidně jsem mu vysvětlil, že má dcera si bez ostychu našla milence o sedmnáct let staršího a také s tím nic neudělám. Jediné co bych mohl, je že ji přestanu dávat kapesné. Ale z mého hlediska k tomu není důvod. Má jen co chtěla.