Probudil jsem se skutečně časně z rána. V 5:30. Jsem v poslední
době takový dobře ospalý a chodím spát brzy. Tedy na své
poměry. Brzy je o půlnoci.
Chvíli jsem ráno četl o politické situaci přemýšlel, což mi nijak
nebránilo v tom, abych se nepustil do cvičení. Jen tak zlehka, žádné
dramatické výkony, abych se zničil. Kdo se cvičením ničí, je magor,
co neví, co činí. Neb cvičení má sloužit ke zlepšení stavu těla i
mysli. Stejně jako jídlo má být zdrojem potěšení a zdraví.Nikoliv
ku trápení.
Docvičil, díky tomu jsem pustil politickou situaci z hlavy. Neb,
kdo politickou situaci pustí z hlavy a věnuje se svým zájmům, dobře
činí. Pustil jsem se do snídaně. Avokádo, Hermelín a tři vajíčka na
kokosovém oleji. Jsem už v ketose, cítím se v ketose fajn. Jestli
budu rychle hubnout se ukáže. Zřejmě asi budu muset objevit
optimální velikost porcí, abych nebyl hlady a zároveň hubnul.
Kdysi dávno jsem zkoušel makrobiotiku. Také jsem vyřadil cukry,
přestal pít alkohol, ten nepiji dodnes a vysadil kafe. Měsíc
nic. Cítil jsem se lépe, ale váha dolu nešla. Ne tak rychle, jak
slibovaly ty materiály, kterými jsem se tehdy řídil. Aby pak
najednou, zrovna když jsem s e vrátil z Magdeburgu domu, kde jsem
byl v místním provozu, coby mladý loďmistr na tlačném remorkéru
Bison, jsem zjistil, že vážím asi sedm kilo méně. Jen tak, jako
mimochodem. Na postrku váha nebyla. Pak jsem během roku ztratil
sedmnáct kilo a byl jsem krásný, mladý štíhlý muž, lecjaké dívčí oko
za mnou se otočilo.
Jo to už je dávno, 33 let tomu. Od té doby se tak mírně o to
stravování zajímám, makrobiotiku jsem s lehkým srdcem
opustil. Nesplnila mé očekávání, nebo jsem něco dělal blbě, protože
po pěti letech proti všemu očekávání mi vyoperovali žlučník. I tohle
zklamání jsem přežil.
Takže uvidíme, co udělá ta LCHF. Jestli také časem zhubnu, nebo
budu jen zdravý, protože jsem opustil obiloviny, sladké atd. Ale
zdravý je také dost. Pochopitelně, zdravý a hubený je lepší. O tom
žádná, jak se svého času říkávalo.
On si člověk nesmí zas tolik brát do hlavy ty cíle. Pochopitelně,
každá příručka o sebepoznání a sebe zdokonalení má tyhle
požadavky. Leč, my co žijeme na peruti a ze dne na den, zas tolik
cílů nemáme. Zkoušíme, co nám udělá dobře a neškodí a cíle se
dostaví samy. Není kam chvátat.
Ten týden, co jsem se dostával do ketosy jsem prožil celkem bez
problémů. Asi už jsem patřičně otrlý a jen tak trochu náznak zácpy,
což nebylo nijak dramatické. Hlavně jsem nebyl hlady a zatím žádná
chuť na sladké. Což je víc než dobré. Odolal jsem onehdy nabídce
sežrat pár chlebíčků, ty já rád.
Jednou jsem snědl celé plato chlebíčků, ale to jsem byl mladý a
vyhládlý. Hostitelka pravila: „Co na ně tak koukáš, jako bys
je chtěl sežrat všechny?” Utrousil jsem, že by to nemusel být
zas až takový problém. Nevěřila. Napřed mým slovům, pak svým
očím.
Jo jo, ženy jsou občas nedůvěřivé. Někdy právem, někdy
neprávem. Ale jo, jíst mi chutnalo a ženy se mi líbily, a když se
oboje patřičně spojilo, byly to krásné časy a jak praví
klasik:
Zanechte zbytečného díla,
je pátrat po nich marnou hrou.
Jen vůně refrénu vám zbyla.
Ach, kdeže loňské sněhy jsou.
F.Villon: Balada o dámách někdejší doby.
A aby nám lépe trávilo a na svět koukalo, tak dáme Kolej Yesterday s
Michalem Prokopem.