Konec řeči …malý příspěvek k 17 listopadu
Psala mi paní z Českých Budějovic. Má potíže s mužem, který pije. Nikdy to nejsou veselá psaní.
Psala mi paní z Českých Budějovic. Má potíže s mužem, který pije. Nikdy to nejsou veselá psaní.
Jsou taková dvě úsloví, které vypadají zcela důvěryhodně a moudře. To první zní. Opakování je matkou moudrosti druhé je zdánlivě nepodobné, leč mnou „stejně oblíbené.” Jsem takový a nezměním se.
Všechno končí. Lásky končí, život končí i vesmír prý má konec a ty skály, které někdy považujeme za neměnné, protože z hlediska lidského života ony neměnné jsou, se jednou rozdrolí.
Byla to velmi příjemná atmosféra před skupinou, když Honza vyndal medovník, uzený, kafe, protože se mu narodil syn. Na tom narození jsem měl trochu zásluhu.
Slyšel jsem dnes velmi zajímavou větu od jedné své známe, která se stala nedávno babičkou. Ta věta zněla asi tak. Nejsi moc mužský, co je schopný se starat o rodinu.
Zaobírám se vztahy a mnozí by řekli, že se zabývám láskou. Nevím jestli bych s nimi zcela souhlasil, protože láska je z mého pohledu součást vztahu, nikoliv celým vztahem.
Protože komentáře kolem hrnku narůstají, nejen na webu. Rozhodl jsem se, že popíši svůj vztah k hrnkům, které si kupuji. A k ženám, se kterými se stýkám, nebo stýkal během života.
Tak se mi ten „hrníček” jak oné kapitole říká Jana vrací. Včera na skupině jsem diskutoval s dvěma klienty. On a ona.
Měl jsem návštěvu, včera. Milou návštěvu, kamaráda s partnerkou. Přišel probrat nějaký ekonomický záměr, do kterého bych se mohl zapojit. Jak už bývá, dostali jsme se k partnerství, manželství.
Myslím že jedna z nejhorších věcí, které se mi mohou stát, je uvíznout ve vlastních představách. Uvíznutí ve vlastní představě je situace skutečně velmi často vztah a život ohrožující.