A řekla jen…VII
Jak se blížily Vánoce, Hana začala být nervózní. Bylo mi jasné, že zápasí s tím jestli má jet k rodičům nebo být se mnou. Docela jsem ji chápal. Jedináček, který nikdy nebyl na Vánoce mimo domov.
Jak se blížily Vánoce, Hana začala být nervózní. Bylo mi jasné, že zápasí s tím jestli má jet k rodičům nebo být se mnou. Docela jsem ji chápal. Jedináček, který nikdy nebyl na Vánoce mimo domov.
Dny zvolna míjely. Sžívali jsme se spolu a Hana se víc a víc ke mě stěhovala. Bylo příjemné sledovat jak se byt zaplňuje jejími věcmi a začíná mít její vůni.
Příběh je zcela vymyšlený . Všechny ženské výroky v tomto příběhu, jsou autentické
Ano ženy odcházejí a já jsem z jejich odchodů stále víc unavený. Vyndal jsem Haninu vizitku a díval se na jméno. MUDr Hana Loskonská, pediatr.
Prošli jsme několik butiků a nic se jí nezdálo. Počítal jsem s tím, konečně neznám ženskou, co by věděla přesně co si jde koupit. Stejně pro většinu z nich je nakupovaní relaxace.
Vystoupil jsem z taxíku před domem, kam mě Zdeněk dovezl. Vystoupil a netušil ke komu vlastně jdu. Co jsem věděl, bylo jen to ,co mi řekla.