Zahálka a obžerství

Docela jsem přemýšlel o své odpovědi na dotaz, zda závislost na drogách způsobují kamarádi, kteří svým kámošům nabídnou.

Docela jsem přemýšlel o své odpovědi na dotaz, zda závislost na drogách způsobují kamarádi, kteří svým kámošům nabídnou. Zřejmě odpovím, a dále lehce rozvedu že pád do drog u dětí a mladistvých je způsobený především snadnou dostupností nealkoholických drog, protože heroin, hašiš, kokain, pervitin a další podobné drogy, byly za totáče díky uzavřenosti hranic, represí systému celkem nedostupné.

Sice drogy byly. Byly jiného druhu, podstatně obtížněji dostupné a byla i jiná sorta feťácké komunity. Ale jako takové, drogy rozhodně díky vyjmenovaným znakům socialistické společnosti byly v pozadí zájmu veřejnosti. O nich se jen četlo a dívalo se na jejich použití a šíření v televizi. Feťáků bylo mnohem méně. Tehdejší společnost nebyla plně schopna rozeznat dopady marihuany a rozlišit je od dopadů třeba heroinu. Díky neznalosti způsobené nepřítomností těchto drog na tehdejší společenské scéně.

Pohled na drogy byl velmi laický, včetně terapeutické obce. Veškeré terapeutické programy byly cíleny na hlavní drogu, která vládne i dnes a tou je alkohol a, která dokáže zatím jednoznačně napáchat největší škody ve společnosti. Maximálně se zabývala ještě závislostí na lécích. Paotologická hra se v té době neléčila a nebyla brány jako nemoc a neměla svoji diagnosu.

Dnes je jedním ze zásadních problémů více, či méně policie, která je z poloviny korumpovaná, z poloviny neschopná. Hrátky s velitelskými místy tomu nasvědčují. Není poptávka po schopné policii, stejně jako není poptávka po schopných politicích, kteří budou dávat jasná a pevná pravidla v zájmu veřejnosti té policii a budou vyžadovat jejich dodržování. To se neděje, policie jak se zdá především slouží zájmům svým a politiků. Možná se mi jen zdá, ale zatím pro změnu svého pohledu nenacházím důvod ke změně. Stačí se podívat na vybraná místa v Praze, kde určují pravidla dealeři, nikoliv policie.

Drogy napřed musí někdo nabídnout, to se děje, někdo je musí koupit, to se také děje, někdo musí najít marketinkový způsob jak je co nejsnadněji a nejdráž rozšířit, to se také děje a mít klientelu, která je bude ráda a hojně konzumovat. Čím tolerantnější společnost v čele s policií k drogám, tím snadnější přístup, tím snadnějí se závislí vytváří na jednotlivých druzích drog. Stejné jako u hazardních automatů, plus sázkových nabídek nejrůznějšího druhu.

Drogy nelze vymýtit, vždy bude určitá skupina lidí, kteří budou díky svému genetickému, osobnostnímu nastavení a výchově, kteří budou riskovat i život aby se ke svým drogám dostalo. Konečně to ukázala i minulost. Přes mnohem větší represi, společenskému pohrdání, společenskému odsouzení, kterému se těšili feťáci na rozdíl od alkoholiků se našli lidé, kteří prostě nedbali ničeho a nedali na nikoho. Drogy se dají ovšem omezit na únosnou míru.

Tohle se děje i s alkoholem, pokud se postaví mimo zákon a nastolí se prohibice. Vždy se najdou lidé, kteří se pokusí podplatit policii, soudy a další instituce činné v této záležitosti. Stejně tak v oblasti hazardních her. Zdá se že nejúčinnější postup lze nalézt v kombinaci:

1) Naprosto nulová tolerance k porušování zákona co se drog týče. A to ze strany policie, která vynucuje dodržení zákona. Neodvratného a neúprosného soudního postihu usvědčených osob z rozšiřování drog, či porušování zákona o prodeji jediné legální drogy , kterou je alkohol. Bezpodmínečné vysoké tresty 

2) Postoj veřejnosti, který je k uživatelům drog, včetně alkoholu odmítavý. Zároveň ale je smířlivý k těm, kteří se vymanili ze závislosti na drogách. Jednoduše řečeno. Umět odmítnout chování opilce a přijmout abstinenta.

V mokré společnosti a společnosti náchylné podporovat porušování zákona jako projev chytrosti a zdatnosti není ani jedno chování jednoduché.

3) Kvalitní prevence, aby se postoj veřejnosti k drogám neměnil a dokázal přebít marketinkové schopnosti dealerů drog. Včetně alkoholu a hazardních her.

4) Propagace alkoholu, reklam na tabákové výrobky, reklam na hazardní hry jako takové zcela vyloučit z reklamního trhu zákonem. Zákon důsledně dodržovat.

Většina konzumentů drog začíná na alkoholu. To je realita, stejná realita, že každý máme svoji drogu, která nám více nebo méně konvenuje. Další mýtus, který padl a už dávno, je mýtus, že drogy jsou jen záležitost chudých a nevzdělaných. Ve vzdělané společnosti se sice šíří méně snadno, ale šíří se. Alkohol jako hlavní droga je záležitostí všech společenských skupin. Některé drogy mnohdy konzument a hlavně mladý konzument dostane od svých kamarádů, kteří mají na onu drogu prostředky, tedy si ji zakoupí a v rámci „altruismu” ji rozdávají nějaký čas zdarma dál.

Závislí mnohdy přecházejí z jedné drogy na druhou. Znám případy a není jich málo, kdy alkoholik abstinuje od alkoholu, ale přešel na hazardní hru, stejně tak obráceně. Znám případy, kdy začal mladý člověk jako hazardní hráč, pod vlivem alkoholu, pak jen hrál, přestal hrát přeskočil na drogy. Znám případy, kdy feťák začal na alkoholu, přešel na marihuanu, nebo rovnou z alkoholu na heroin. Znám případy, kdy lidé začali rovnou na heroinu, později přešli na alkohol, aby se znovu vrátili k heroinu.

Tahle malá ukázka kombinací závislosti, zároveň vysvětluje jak je nebezpečné tolerovat alkohol u dětí a mladistvých, jak je zpozdilé soudit feťáky a nevidět počátek problému kde je. V obrovské toleranci společnosti k neřestem všeho druhu. Veřejné nevěstince v centru města, herny v počtu, který převyšuje počet heren ve zbylé Evropě, tolerance policie k tomu všemu, policie, která je tolerantní ke zločinu a zároveň úplatná. Politici sloužící svým zájmům, nikoliv zájmům široké veřejnosti. Politici koupení regionálními šizunky, kteří si jednoduše koupí členstvo v politické straně, která pak navrhne kandidátku jež vyhovuje představitelům oněch „spřátelených firem.„ Další a další.

Odpovědět, kde to začíná je nasnadě. Začíná zvýšené riziko fetování vašich dětí tam, kde nefunguje společnost jak má. Nefunguje policie, soudy, právo se obchází, korupce kvete. Rostou práva jedinců a mizí jejich povinnosti. Mizí na základě přesvědčení, že právo a povinnosti nemusejí být nutně v souladu.

Nedodržují se pravidla a nevyžaduje se jejich dodržování. Tím se změní celkové klima ve společnosti. Alkoholici, zloději, feťáci, podvodníci, lháři jsou v každé společnosti. Ne v každé se jim vede tak dobře jako v té naší. Ve společnosti, která nevěří v nic a jen málokteří v něco. Kde Desatero u mnohých vzdělanců vyvolává jen pobavený úsměv, se ona netolerantnost ke hříchu těžko dosazuje.

Jeden ze smrtelných hříchů je obžerství a další zahálka. Společnost, která podporuje oboje, dostane jen co si zaslouží. Mnohem více než si přeje, má feťáky, lháře, zloděje, vrahy. Bohužel, velká část společnosti tohle všechno ve svých volebních preferencích podporuje. Bohužel. Tak nevím jestli jsem odpověděl na položenou otázku, kterou jak se domnívám položila Milada.

Jinak v zajímavé knize od autorů Dean Hamer a Peter Copeland „Geny a osobnost” v originále „Living with Our Genes. Why They Matter More Than You Think.” Zájemci mají možnost se dozvědět mnoho zajímavého o závislosti, lidské osobnosti a dalším zajímavostem na základě genetického uspořádaní. Kniha je to kvalitní a stojí za přečtení.