Věčnej sen o pípě sní

Vyrazili jsme dnes na výstavu prací Ester Krumbachové. Do včerejška jsem o ní nic nevěděl, pak jsem se dozvěděl, že je to jedna ze slavných režisérek, scénografek a scénáristek z období šedesátých let.

Z dob takzvané československé nové vlny. Výstava byla poměrně skromná, ale zajímavá a díky výletu do vsi, za kulturou, jsem objevil krásný prostor, kde by se dalo hrát divadlo. Uvidíme, jestli se domluvíme. Musím uznat, že se mi tam líbilo.

Ester Krumbachová měla trochu podobný osud jako Eva Olmerová. Potíže s režimem, potíže s alkoholem, podle toho, co jsem si o ní přečetl, byla hodně „nespoutaná,”, dávám onu nespoutanost do uvozovek, protože si myslím, že velikou roli v její nespoutanosti hrál ten alkohol, který ji dost ničil, jak psychicky, tak osobně ve vztazích. Ale to je úděl většiny těch, kteří se dostali do spáru alkoholu. Pořád si myslím, že zde platí ona slova apoštola sv.Petra: Co se člověka zmocní, tím je zotročen.

Stále jsem přesvědčen, že se umění dá dělat i s jistou kázní a pokorou, bez drog a alkoholu. Miluji nespoutanost v umění, fantazii, když naprosto střízlivý člověk dokáže dát průchod tomu, co všechno nosí ve své představě, fantazii a duši. Osobně si myslím, že ti, co si v takovém případě stěžují na osud, tak si stěžují jen na osud, o který se sami sobě postarali.

Malá ukázka z tvorby Ester Krumbachové: Titulní píseň z filmu: Kladivo na čarodejnice. Myslím, že se sem hodí.

Pochopitelně, ti, kteří byli pod tlakem bolševického režimu a nemohli tvořit kvůli bolševickému útlaku, to je asi jiná pohádka, ale ti opilci, velmi často se svým způsobem o nějakou možnou kariéru připravili sami. Nakonec, docela dost jsem jich v terapii potkal. Lituji ty, co jim bolševický režim pro jejich způsob vnímání světa zabrzdil pokračování, ale dost mám problém litovat ty, co se prostě svým způsobem života o všechno připravili.

Problém většinou spočívá v tom, že ti lidé jsou lehce neurotičtí, lehce depresivní, ale většinou se jejich depresivita, neuróza pitím, fetováním prohloubí. Mnohdy do takového stavu, že pak skutečně nejsou schopni mít dobré vztahy, nejsou schopni pracovat, jak by si představovali, ocitnou se v začarovaném kruhu. Z toho kruhu se ti lidé velmi těžko dostávají.

Tak nechám opilce a feťáky sobě samým. Poprvé jsem si na YouTube pustil film: „Jára Cimrman ležící, spící.” Bavil jsem se skvěle. Víc znám cimrmanovské hry, než filmy. Jsou tak nějak bližší. Ale co jsem viděl z filmů, nikdy mne nezklamalo. Večer jsem zakončil zábavou.

Akorát jak moje láska telefonovala s režisérem Davidem Vignerem, se kterým točila film: „Zranitelní.”, na jehož scénáři jsem měl tu čest se podílet, tak jsem si uvědomil, že sice ještě není nic jistého, ale už mám vymyšlený začátek scénáře pro film, který bychom měli točit a k němuž bych měl napsat scénář, podle svých knih. Paradox abstinence/Týpek a Paradox abstinence/Jolana, že mám také i vymyšlený konec filmu. Zní mi v hlavě jedna písnička, kterou bych ten film chtěl zakončit. Má úžasnou dynamiku. Jde jen o to přesvědčit režiséra, aby ji chtěl, a autory, aby poskytli práva.

Když jsem říkal, že jsem zakončil večer zábavou, tak jen z toho důvodu, že ono vlastně nemá smysl se příliš zas zabývat těmi životními trably. Nikdo nevíme, co bude, katastrofické scénáře se množí, ale pořád doufám, že se nevyplní, podobně jak se nevyplnily ty z mého mládí a dětství. Zatím se tedy nevyplnily. Člověk má jeden život, ten mu den co den ubývá, měl by si s ním trochu víc hospodařit. „Být chudý a smutný, to ani Pán Bůh nežádá.” Říkávala moje babička a slyšel jsem tohle pořekadlo i jinde.

Hlad nemám, zima mi teď není a, co bude zítra, se uvidí. Šli jsme domů kousek pěšky. Včera, jak mi to pěkně chodilo, jsem si plánoval, že bych mohl v létě vyrazit zase pěšky. Pořád mne nepřestalo lákat jít tím světem jen tak, kam mne nohy ponesou a oči povedou. Jeden den to jde, druhý den už to zas tak skvělé není, ale kdo ví, co bude v létě. Pro jistotu si zas zařídím dovolenou na celý měsíc, abych se mohl případně vydat dál a dál. Jo jo, tak uvidíme. Plánů bych měl docela dost na letošní rok. Takže uvidíme, co se dá zrealizovat.

Napsat komentář