Vlasta měla tak trochu pravdu s oslovováním „zlato.” Jindřichovi se líbila, stál o ni, ale jak si Vlasta vzpomínala, ne nadarmo si uvědomila, že opravdu jí nehledal, nijak se nesnažil být v její příto
Vlasta měla tak trochu pravdu s oslovováním „zlato.” Jindřichovi se líbila, stál o ni, ale jak si Vlasta vzpomínala, ne nadarmo si uvědomila, že opravdu jí nehledal, nijak se nesnažil být v její přítomnosti. Byla mu příjemná, stál o ni, ale nebyla to taková srdeční záležitost, jakou byla Magda. Jindřich po dvou rozvodech způsobených jak jeho lidskou nezralostí, která vyvěrala z nerozumění. Nerozumění potřeb druhých lidí.
Jindřich jako závislý, je člověk, který sice žije jakoby ve společenství sobě rovných, hospodské kamarádství, feťácké společenství komunity, žije zároveň v osamělosti, kterou alkohol, drogy i hazard navozuje. Jindřich se dost dlouho musel snažit přežít v podmínkách, kterého nutily aby osvědčil své schopnosti, ale zároveň ho učily nedbat na druhé, protože potřeboval příliš často svoje. Hlavně nebrat ohledy na druhé lidi, nebo ne příliš velké. Mnozí lidé kolem něj byli mnohdy ohromeni jeho sebejistou a přesvědčením, že svět je
Míchala se v něm nadměrná potřeba uspokojení rovnající se sobectví, plus potřebou přijetí druhými lidmi. Na jednu stranu moc nedbat na manželku děti, to bylo v tom případě jeho prvního manželství, kde ho jeho žena, jeho děti znaly jako celkem laskavého člověka, který nepil, nekouřil. Jindřich tehdy přestal i kouřit. Pracoval, poskytoval toho dost finančně. Doma se zdržoval ovšem minimálně, velmi často se pohyboval ve společenství lidí jejichž heslo bylo, „Bavme se!” Byl jí často nevěrný a s nevěrou neměl sebemenší problém,
Z jeho chápání světa vyplývalo, že je vše v pořádku. To bylo chápání člověka, který prošel dětstvím, kde druzí lidé byli vždy zdrojem nějakého příjmu. Starali se o něj, odpouštěli mu jeho poklesky s ohledem na jeho situaci. Ve skrytu duše věděl, že se najde vždy někdo, kdo pomůže, odpustí, protože on má, nebo měl mizerné dětství. Uměl s tímhle pracovat. Jeho první žena Hana byla z rodiny, kde sice nikdo nepil, ale vládl tam despotický otec, který ji byl nepříjemný, ale zároveň poskytoval pravidla, a s pravidly jistotu. Hana byla zvyklá tedy, že muži se na nic a nikoho neptají na její názor. Sice se proti tomu bouřila, ale zároveň takové muže, skrytě hledala pokud se „odlišně” k ní chovali, jako třeba Jindřich při jejich seznámení a během její známosti, která vyvrcholila těhotenství a svatbou
Jindřich i Vlasta vyrostli oba v „úplných” rodinách, Nechyběl otec, ani matka. Oba otcové selhávali. Díky nadměrnému pití, tedy „uspokojování svých potřeb,” nechávali své ženy a děti samy. Tohle se na nich muselo projevit, vtisknout do duše. Jindřich preferoval samostatnost, peníze, krátkodobé vztahy, nikdy se moc nezamilovával, od žen odcházel z „lehkým srdcem.
Lépe řečeno. Spíše jej opouštěly, tedy ty, co měly jasnou představu o rovnoprávném vztahu a nestačil jim jen příjemný sex a dobře vypadající muž, který je sice zajímavý tím, že žije na peruti, není k nim hrubý, ale jinak je neuchopitelný. Navíc, cítily, že by se staly jen těmi poskytovatelkami. Tohle uměla jaka Hana tak Vlasta. To byly ženy, které dokázaly dost dlouho Jindřicha přijímat takového jaký byl. Jednoduše řečeno, Vydržely ho. On jim svým způsobem zas hodně poskytoval, co znaly z domova.
Jindřich, který momentálně byl mírně nad hladinou samého dna, Vlastinu péči a zájem přivítal, takže se jí zdálo, že se z něčeho poučil. Netušila, že k onomu poučení má Jindřich ještě dlouhý kus cesty. Byl v té fázi, kdy byl schopný pracovat, být dochvilný jak do práce, tak na skupinu, jako střízlivý se skoro ovládat v těch vypjatých situacích, jako byla ona situace s Yvonne a Pavlem na skupině, kde se vyostřil konflikt. Konflikt, který nebyl důležitý v tom, kdo má nebo nemá pravdu, kdo začal, ale z jakých důvodů začal, jak se v něm účastníci chovali a projevovali.
Jindřich měl vůbec štěstí, že se dostal do skupiny tohoto druhu, kde byly ženy, odlišného osudu, výchovy a pohledu na svět, než byly ženy typu Hany nebo Vlasty. Byly to ženy, které mu mohly dát informaci o tom co prožívá jeho druhá exmanželka Magda, co byla z odlišného ranku, než Hana a Vlasta. Byl to jistý experiment vyvolaný nutností, protože nebylo dost lidí pro čistě závislou skupinu a skupinu lidí trpících jinými problémy. Stejně tak i cvičení jógy kam Jindřich docházel bylo důležité v tom směru, že se tam scházeli lidé, s odlišných společenských poměrů, které spojoval zájem o cvičení a filozofii Východu.
Tři důležité ženy v jeho životě, a teď ta jedna cestou do zaměstnání přemýšlela, co dál. Chtěla ho, asi ho i milovala, zároveň se bála. Byl její romantická láska a zároveň ji děsil svou komplikovaností a zdánlivou jednoduchostí. Tvrdý, drsný muž, který při milování projevil nečekanou něžnost. Muž zdánlivě vypadající jako skála, monolit, jak sám Jindřich rád o sobě říkal. „Jsem z jednoho kusu.” Přitom se bleskurychle propadající díky závislosti do labilních stavů, naprosto unikající jejímu chápaní,
Znala Magdu, a jako mnoho jiných se divila, co tuhle krasavici, která neměla naprosto žádnou nouzi o muže vedlo k tomu, že si pořídila Jindřicha. Slovo „pořídila” bylo zcela na místě. Magda jedináček, kde oba rodiče intelektuálové, s úžasným rozhledem, oba z rodin, kde nikdy nechyběli peníze a styky, vychovávající dceru ke kultivovanosti. Ona sama nezdědila jejich ambice, co se vzdělání týče. Byla velmi inteligentní, ale úspěšná jen tehdy, pokud nehrozily překážky. Podlehla romantické touze pomáhat lidem a stala se zdravotní sestrou. Šla na medicínu, ale ta už vyžadovala víc než jen vysoké IQ.
Kupodivu, práce sestry ji uspokojovala. Tam se projevilo její přirozené nadání komunikovat s lidmi, byla milá, měla úsměv, který odzbrojil každého muže a byla výbušná. Vlasta ji znala protože pracovala v administrativě nemocnice. Město nebylo tak velké aby lidé o sobě nevěděli. Vlasta se smířila s tím, že je Jindřich ženatý, nechtěla ho ukrást Haně, ale u Magdy ten pocit neměla. Spíše se na ni zlobila, že si Jindřicha okamžitě přivlastnila, když Haně došla trpělivost s Jindřichovými nevěrami, nízkým výskytem v rodině a podala žádost o rozvod, v nadějí, že tohle Jindřicha umravní.
Mýlila se. Jindřich žádost o rozvod vzal jako její naprosté odmítnutí sebe sama. Urazil se. K překvapení Hany se okamžitě se odstěhoval. Tím odchodem, začal jeho pád do propasti. Vůbec si nepřipustil jakoukoliv vinu. Začal se pohybovat ještě víc mezi lidmi, kteří markýrovali jakousi intelektuální skupinu, kde planě tlachali o politice, náboženství, různých společenských problémech. „Intelektuálové,” co měli odpověď na každou otázku v kavárně u u kafe, nebo vína. Nějak se mezi ně dostal, trpěli ho mezi sebou a ženy si ho předávaly. Až se potkal s Magdou.