Trénují mě, trénují

Opět sem vydal vítězný pokřik, když se mi znovu zdařilo nakonfigurovat na Slackware, což je distribuce Linuxu, jedna z nejstarších a nejlepších, i když spíše pro náročnější uživatele, poštu v konsoli.

Opět sem vydal vítězný pokřik, když se mi znovu zdařilo nakonfigurovat na Slackware, což je distribuce Linuxu, jedna z nejstarších a nejlepších, i když spíše pro náročnější uživatele, poštu v konsoli. Stejně jako pyrotechnik Fallon, který když přestřihl ten správný drát na bombě uložené v podpalubí, ve filmu „Ohrožení Britaniku,” tak i já zatleskám a nahlas zazpívám: „Jeníček je šampion, Jeníček je šampion.” Dodávám si tak sílu a odvahu do dalších pokusů.

Jo Linux stále ještě není pro slabé nátury. Tedy, pokud jeden touží pracovat v příkazovém řádku, něco málo do klávesnice nadatluje a pár webů, co mu Google vygoogluje, proleze, aby nakonfiguroval to či ono. Nenudí se takový uživatelé.

Vůbec jsem měl trochu hardcore i asertivitu v blázinci, kde si jeden pacient přehrával svoji partnerku, dost se do toho vžil, byla tedy ta jeho partnerka v jeho podání hodně hysterická, a diskuse málem sklouzla k házení židlí, cílem té židle jsem měl být já, takže jsem na něj trochu houknul, chytil za krk, řekl: „Takhle se mnou jednat a mluvit nebudeš.

Vše v rámci nácviku.” Stojím si za takový jednáním v takovém případě, že se partner rozjede, protože kde začíná násilí, končí asertivita, tedy bud nastane boj nebo útěk. Při házení židlí, lahví, případně jakýchkoliv tvrdých předmětů, musí člověk zvolit jedno nebo druhé.

Musím, říci, že mě potěšila má reakce, protože jsem skutečně reagoval jako člověk, který je sice ve cvičném duelu, ale přesto v duelu a má reakce byla rychlá, takže jsem nepřišel ani jako k úhoně. Inu instinkty z dob dávných mi stále fungují.

Pacienti ocenili mou reakci, včetně partnera v diskusi, ale řekl jsem si, že už nikoho nenechám rozjet až do tak hysterické reakce. Tedy s takovou ženskou bych skutečně „chtěl žít.” Potvrzovaly sestry, že když za ním byla na návštěvě, tak také zíraly, co se děje. On je takový slušný uťápnutý alkoholik.. Prý ho občas žena i mlátí. Ale tvrdil, že se nedá.a Tady jak ji předváděl, a potom jak reagoval na mou akci, byl hodně překvapený, tím co v její roli prožíval a vlastně i ten její šok z mého naprosto neočekávaného jednání.

Moc mu nevěřím, že jí odporuje Jo, hysterická spoluzávislá manželka. Taková chybu nemá. Pravdou je, že kdysi dábno, jedna má docela dost hysterická manželka, která se chovala podobným hysterickým způsobem, k tomu na ulici, a já zareagoval přibližně stejně jako včera, byla šokovaná mou reakcí a okamžitě se zklidnila. U hysteriků mírné násilí v takovém případě většinou funguje, uvědomí si, že jsou meze.

Další účastník asertivity, přidal historku, že jeho bývalá žena, jednou přišla domů napitá, vyměnili si ten den role, on byl střízlivý, ona napitá a zápalu diskuse, kdo je víc nalitý, mu rozbila o hlavu láhev vína. Pořád říkám, že dva doma chlastat nemůžou, tohle nakonec říkal i můj táta. Tak já přestal, on chlastal až do smrti. Inu aspoň někdo se doma polepšil. Trochu, no.

Jo, někdy člověk vyslechne historky, sice už je slyšel v jiném podání, ale některé jsou patřičně vyšperkované. Lidé na sebe někdy kladou naprosto nesmyslné požadavky, že je potřeba vydržet nereagovat, chápat, nekřičet. Jenže u hysteriků většinou takové chování se díky tomu ještě potencuje, nemají míru a nemají zábrany.

Jo hysterická manželka, partnerka to je skutečně chuťovka, kterou opravdu nemusím mít denně, ale ani obden. Užil jsem si svoje s hysterkami. Měl jsem období, kdy se na mě lepily, ony když jsou v klidu, mají jiskru,šarm a kouzlo, ale když se rozjedou, slabší povahy se schovávají do sklepa, jako při náletu. Zase když se zklidní, a ještě k tomu milují, pak je to nebe na zemi, jenže to nebe, ve zlomku vteřiny přejde v takové tornádo, že platí: „Zachraň se kdo můžeš.”

Večerní skupina také stála za to, takže se zcela klidně odreagovávám u toho Linuxu a užívám si klidu noci, nikde nic nehlučí, ani bezdomovci zatím nešramotí v kontejneru. Mají ve zvyku šramotit kolem čtvrté ráno. Nemám je v tu chvíli rád, protože mě budí a ruší noční klid. No nic, dnes blog o pár řádků zkrátím, půjdu spát.

V poledne mají přijít dva partneři, on abstinent, kolem roku, ona jeho nová láska, co se dala zpočátku zaslepit jeho „hrdinstvím” se kterým se vypořádal s alkoholem, ale začíná objevovat, že žít s abstinentem má i lehce stinné stránky. Takže se trošku pobavíme, jak dál? Má ho ráda, chce ho, tak musí slyšet, že se prostě něco málo musí tomu vztahu obětovat. Něco chápat.

Jo, ono není jednoduché žít s někým jen tak, natož s abstinentem. Mnohé manželky abstinentů by mohly vyprávět, jakou změnou musely projít a jakého sebepoznání dosáhnout, aby nerozbily ony ten vztah z neznalosti.

No a potom půjdu vybírat zlaté náušnice pro vnučku, co má přijít mezi nás do konce měsíce. Pořád mi ještě nepráskla dcera, jak se bude vnučka jmenovat. Zatím je to tajemství. Nechám se překvapit a budu se těšit a zároveň cvičit v trpělivosti. U Vojtěcha jsme to nevěděl do poslední chvíle, to samé u Dominika. Trénují mě holky, trénují. 🙂 Jo jo.