Našel jsem si zase zábavu. Mám docela chuť se skutečně dostat do stavu, kdy budu mít znovu podstatně větší tělesnou sílu, než v tuhle chvíli mám. Nakonec, chlapovi síla sluší.
Našel jsem si zase zábavu. Mám docela chuť se skutečně dostat do stavu, kdy budu mít znovu podstatně větší tělesnou sílu, než v tuhle chvíli mám. Nakonec, chlapovi síla sluší. Tohle jsem vyznával celý život. Čtu si tak ty povídání o cvičení, o posilování, pochopitelně, že asi nemíním chodit do posilovny, ale spíš objevuji pomůcky pro posilování vlastní vahou, které jsou laciné, nenáročné na prostor a mají efekt. Girja, gymnastický míč a závěsný multitrainer, tohle vše by mi mohlo pomoci dostat se znovu do formy. Abych si trochu života užil.
Pořád jsem přesvědčený, že nejlépe člověk užije života, když je ve formě. Pochopitelně, má-li někdo názor, že ve věku nad šedesát už to za to nestojí, nehodlám mu jeho filosofii brát, protože ta filosofie mu určitě něco málo poskytuje. Minimálně možnost, otravovat svým nářkem na stáří a osud své okolí. Jsou lidé, kteří mají docela škodolibou radost z toho, když se jim povede minimálně jednou denně někoho otrávit, namíchnout.
Napsala mi Ivana Sovišová, že si přečetla torzo Jolany, a že se ji ten nedopsaný román moc líbil. Jo jo, těší mě to, jen bych potřeboval dostat chuť psát, jsem v poslední době nějaký takový v tomhle směru bez jiskry. Ne že bych nevěděl jak dál, ale lenost je lenost. Spíš mě baví ta práce s tělem a posilování. Vždycky denně napíšu ke každému svému rozepsanému projektu dvě tři věty a pak zase zavřu editor a jdu si buď číst, nebo sleduji nějaký film. Prostě psát příběhy mě teď nebaví a protože psaní příběhů mě ani neživí, pak se v tomto směru skvostně flákám. Příběh nikam neuteče.
Připadám si teď jako kdysi, když jsem začínal s Jógou a relaxací, tehdy jsem také sháněl materiály, hledal nejlepší způsoby cvičení, učil jsme se jako se učím dnes, protože za čtyřicet let, co nijak organizovaně neposiluji, jsem mnohé zapomněl, u mnohých cvičení jsem ani nevěděl, jak se jmenují, prostě jsem posiloval, nohy, břicho ruce, záda, nějaké benchpressy, nebo legpressy mě nezajímaly, protože mimo tělocvičnu jsem měl možnost ještě posilovat v práci.
Docela mě baví, když třeba vidím jako úžasnou novinku cvičení s pytlem, nebo něčím takovým podobným, protože pytlů jsme se něco naházel, nanosil. Jedna z mých oblíbených prací v JZD byla rozvážka šrotu po kravínech, kdy se každý pytel musel vzít na záda, donést na místo určení, složit kam baby ukázaly, že to chtějí. A musely se umět ty pytle nosit. Když jich člověk odnosil pár desítek metráků, docela to v nohách cítil. Měl jsem díky takovým činnostem sílu v nohách, pomáhala mi ta síla při chození. Nohy se hned tak neunavily. Jo, dnes trenéři pracně vymýšlí jména pro takové činnosti, nejlépe anglicky, zřejmě jim to lépe zní. Já jsem pak sice zmatený, ale zjišťuji, že se jedná o dřepy, kliky, nebo přítrhy, skoky a tak.
Takže se vlastně díky posilování i učím anglicky. No slovník mám k dispozici, tak mi k tělu neuškodí ani trénink paměti. Holt, občas se na všem mizerném dá najít i něco dobrého. Ale chápu, že ač kulturistika nevznikla kupodivu v Americe, je tam zřejmě asi na celém světě nejrozšířenější.
Z toho důvodu, se v ní používá tolik anglických termínů díky tomu se snadno přebírá. Pak už málokdo umí česky říct o co vlastně jde. Jaksi mám zanedbané vzdělání. Ale s tím zase celkem umím žít. Jenže jak píši, zároveň listuji internetem a koukám na stránky o kulturistice a zjišťuji, že jsem docela dobré stránky, kde jsou i české názvy. Tak to zřejmě nebude tak horké a všechny ty rádoby zasvěcené weby, zřejmě provozují jedinci, kterým uniká smysl češtiny. Ale nehodlám je tu kritizovat. Problém je u mne, že jsem si nedal práci abych si ty české stránky do dnešního dne nenašel.
Kulturista ze mne nebude, tím jsem netoužil být nikdy, protože většinou, pokud jsem posiloval, tak pro sílu, nikoliv pro formování těla. Zřejmě jsme nechtěl být zas až tak krásný, protože být ještě krásnější než jsem , byl bych zřejmě nesnesitelný. I dnes hodlám posilovat, život mě naučil, že když tuky zmizí, svaly se samy vyrýsují namáhavou činností a nijak nehodlám napínat svaly, aby všichni čuměli.
Čumění na sebe nechám metrosexuálům a homosexuálům. Ti jsou zastánci dokonalého mužského vzhledu. Já dost často chodím oblečený s nedbalou elegancí a neholený. Dokonce ani nevím, jaká je správná mužská vůně. Myji se mýdlem, tedy občas, protože přílišné používání mýdla škodí pleti. Ani nevím jak má vonět chlap. Vím ovšem bezpečně, které ženské voní a které nikoliv. V parfému to ovšem není.
Stejně jako nevím jaká je ideální ženská postava. Vím jen, že ideální je pro mne ta, která mě přitahuje. Občas mě přitahují ženy, do kterých bych to, pokud bych je viděl na fotografii neřekl. Až když je vidím jít. Jak se zpívalo v jedné písničce. …tak si to tu šine, co noha nohu mine, nastrojená v hedvábí, že si chlapa přivábí. Jo občas takové vídám, hedvábí to většinou není, co přivábí, ale ten krok, pohled, na člověk koukne, zdá se, že nic moc, ale když se člověk koukne pořádně, tak to vidí, je tam prostě oheň. Žádná hraná vášeň, ale opravdová.
Jo jo, s takovou se setkat, to je vždycky vzpomínka na celý život. Jméno se zapomene, ale pocit nikdy. Zrovna tuhle sem jednu takovou stopoval. Husté vlasy, líný krok, prsa se ji lehce vlnila, oči jako talíře. Napřed vypadala úplně obyčejně, ale myslím, že jak šla, tak o ní věděl každý chlap v okruhu sto metrů. MHD snáším jen díky takovým okamžikům.
Jo jo,zase sem se od cvičení dostal k ženským. Což není zas až tak špatný závěr. Asi za hodinu a něco vyrazím do vsi, půjdu na skupinu, tak doufám, že bude na co koukat. A o práci dnes ani slovo, zas jindy, jo? 🙂