Spravedlnost a milosrdenství

Znám stovky lidí, kteří se dopustili zlodějny, podvodu, lži vůči svým bližním a nikdy za ně nebyli jinak potrestáni než strachem z následků. Dennodenně se s nimi setkávám.

Znám stovky lidí, kteří se dopustili zlodějny, podvodu, lži vůči svým bližním a nikdy za ně nebyli jinak potrestáni než strachem z následků. Dennodenně se s nimi setkávám. Sedí a přemýšlí jestli jim jejich nejbližší, které okradli, někdy zmlátili, podvedli, obelhali, ti nejbližší odpustí. Spravedlnost, ta světská je nikdy nedostihne. Jen výčitky svědomí a strach, stud. Jen málokdy splatí co napáchali a odměnou a spravedlností těm nejbližším bývá většinou jen změna jejich chování.

Ano mluvím o závislých, kterých jsou plné terapeutické komunity, jež jsou sice „nemocní,” ale z hlediska zákona, plně i přes svou nemoc odpovědní za své činy. Lidé všech povolání, vzdělání, majetní i zcela nemajetní. Soudci, policajti, živnostníci, politici i bezdomovci. Dokonce i u té světské spravedlnosti se jim velmi často dostane milosti, nebo úlevy jen z ochoty, v případě trestního stíhání, milosti založené na ochotě něco změnit, opakuji jen z ochoty nikoliv už dokonané změny.

Od prvního v tomto měsíci čtu rozhořčené kydy o zpackané amnestii presidenta republiky, která strašlivě poškodila tolik lidí. Dovolím si říci, že škody, které napáchají ti závislí, kteří žijí životem zlodějů, podvodníků a lhářů, dlouhodobě a bezohledně na druhé, jsou mnohem a mnohem větší, než těch, kterým odpustil svou amnestií president republiky.

Ano, není nic snazšího, než se „spravedlivě” rozhořčit, žádat změnu ústavy, změnu zákonů, nikomu nic neodpustit, urážet toho, který dal milost někomu jinému, u koho mám v tuto chvíli pocit, že jej mravně převyšuji. Možná ti, co tak křičí, zrovna v tuhle chvíli potřebují aby jim odpustily jejich děti, jejich ženy, nebo muži. Podvod, nevěru, nezájem. Ti kteří ukazují na třísku v oku toho druhého a jimž z oka trčí trám.

Ti, kteří bez váhání ošidí druhého a mají své jednání za chytrost. Mohl bych pokračovat. Ale nějak se mi nechce. Takže i já budu všechny ty, co sundávají obraz presidenta, podávají na něj stížnost k ústavnímu soudu sledovat v jejich chování a soudit je podle jejich skutků. Citoval jsem v jednom blogu apoštola Pavla a nezbývá mi než ten samý citát opakovat.

Zákona se dovoláváte? Tak dejte pozor, ať podle toho samého zákona nejste jednou souzeni.