Spravedlivý soud, nespravedlivé tresty

Přišly mi filmy z Kanady. Od Milady. Westerny. Staré, naivní, černobílé a krásné.

Přišly mi filmy z Kanady. Od Milady. Westerny. Staré, naivní, černobílé a krásné. Právě tou naivitou, kdy dobří hoši v bílých kloboucích prohánějí zlé hochy v černých kloboucích, pokud to není tak, že ten „zlý,” je vlastně ušlechtilý hoch, co sice nemá vestu bez skvrny a na bílý klobouk to nevypadá, ale nakonec se ukáže že je v pořádku, jen intrikáni jej očernili, on musel vzít spravedlnost do svých rukou. Padouchy postřílel, případně, ale to už byl hodně mírný, je předal porotě, která je za všeobecného jásotu předala katovi, který je bezproblémově oběsil.

Což moralisté a humanisté zásadně neschvalují. Protože jak by to vypadalo, kdyby spravedlnost dopadla na vrahy, podvodníky a vůbec pochybná individua? Kam by to vedlo, kdybychom je zavřeli na doživotí, nebo je dokonce oběsili?

Chlap zabije, dostane pár let, za dobré chování ho pustí, protože podle soudních znalců je převychovatelný, no a pak aby se to nepletlo, zabije ještě dalších pět. Sice znalci řeknou, že tohle nikdo nemohl vědět. Ale šest lidí má život za sebou, dřív než řekneš švec.

Ve westernu je to jasné. Kradeš koně v prérii, vystavuješ druhého smrti tím, že bez koně se nikam nedostane, takže pokud tě chytí, pověsí tě. Saháš po bouchačce s úmyslem zabít, rychlejší tě zabije. Žádný soud se nekoná, všichni vidí jasnou sebeobranu. V dnešní době musí vrah brutálně zavraždit několik lidí aby dostal výjimečný trest. Tedy víc než patnáct let. Jinak. Polovinu si odsedí a jde domů. Za dobré chování. V nejhorším si je odsedí celé. O nějakém polepšení se dá těžko mluvit. Samozřejmě jsou vraždy v afektu, které by se daly brát odlišně, jenže to o čem mluvím, nebyly většinou žádné vraždy v afektu a několikanásobní vrazi se pohybují na svobodě. Viz Straka.

Spartakiádní vrah. Toho pána „mám tu čest” znát osobně. Na rovinu říkám, že domu bych ho nepustil. Přes všechny znalecké posudky. Konečně stačí si projít rozsudky za vraždy posledních letech. Jaké jsou tresty a jaké jsou osudy vrahů?

Mluví se pořád o právech a úctě k životu druhých, o cti. Tak se ptám. A kde je úcta a právo, těch z plezíru a pro vlastní potěšení zavražděných? Co jiného je než vlastní potěšení, když matka nebo otec utýrají dítě? Chtějí mít klid, nemuset se starat. Dítě si pořídili, protože se nechtěli omezovat při souloži. Konečně mají právo na vlastní potěšení a dítě utýrají, protože jim překáží v pohodlném způsobu života. Kde jsou ti humanisté? Co pořád dávají pozor aby někdo nevedl sexistické řeči a rasistické řeči a přitom si nevšimnou týraných lidí způsobem co je: Do nebe volající. Znalci vyšetří, zjistí patologii, nevychovatelnost tím pádem. Soud k tomu patřičně přihlédne a chlapec nebo dívka dostane o dva roky navíc. Na na pár let má o živobytí postaráno. Netýká se jich krize, nemají starosti s placením nájmu, živení dětí, nejen svých ale ani dětí obětí. Například.

Dostane se jim spravedlivého soudu, ale nikoliv spravedlivého trestu. Obávám se že vrahy nelze vychovávat. Pouze potrestat. Ale třeba se mýlím. Pár let jsem ze sexuálními devianty pracoval. Byli mezi nimi i vrazi. Z jejich strany jsem neslyšel nic jiného než stížnosti. Stížnosti na nespravedlivé zacházení, stížnosti na omezování, stížnosti na terapii. Několikrát jsem z jejich strany zaslechl vyhrůžky a protože to byli lidé násilnického druhu, bral jsem je vážně. Jen málokdy jsem zahlédl něco jako lítost. Většinou to byli muži po výkonu trestu za své činy. Brutální činy na ženách. A dětech. Abych nezapomněl. Ochranné léčby. U většiny z nich si myslím, že by skutečně měli být umístěni doživotně v detenčních zařízeních aby už nemohli svoje činy zopakovat. Maximálně tam mezi sebou. Nemohu říci, že bych s nimi měl nějaký zvláštní soucit.

Zastávám sice názor, že máme odpouštět aby nám bylo odpuštěno, ale hřích je z mého hlediska i to, když dáme možnost zlu aby se projevilo. Třeba tím, že necháme lidi podobného druhu chodit volně po světě. Nejen muže, ale i ženy. Matky co utýrají svoje děti. Malé děti. Odsedí si pár let, pak je pustí, ony si ještě v klidu mohou pořídit další děti a zase mají koho týrat. Nezdá se mi, že by je ten kriminál tak moc zlepšil. Z mého hlediska se kyvadlo humanity a lidských práv vychýlilo až do přílišné tolerance.

V Novém Zákoně je pozoruhodná Kristova věta. Ukáže na malé dítě a řekne: „Kdo ublíží takovému dítěti, bylo by pro něj lepší aby se nikdy nenarodil.” Takže i ten, co opravdu nabádal k odpouštění a smířlivosti říká jasně, že jsou hranice za které se prostě nejde. A společnost, která stále posunuje svoje hranice tolerance a smířlivosti pod rouškou práv, zapomíná, že příliš mnoho práv a málo povinností jednoduše způsobuje anarchii. V anarchii se většině lidem žije mizerně. Dobře je jen těm, kteří z ní těží a proto ji vyvolávají. Vydávají svoji touhu a prospěch za svobodu. Musím se zeptat. Čí je tahle svoboda a komu a čemu slouží?

Pokud slouží jen k šíření svévole, což si mnozí pletou ze svobodou, pak to není svoboda, ale šíření zla pod záminkou práv. No a já stejně jako ti hoši v bílých kloboucích v těch starých černobílých westernech věřím, že se zlu musíme čas od času postavit, abychom si zachovali nejen svobodu ale i vlastní sebeúctu a rozum. A to bez ohledu na to, co říkají ti humanisté, co pořád vidí třísku v oku svého bližního a nevidí trám ve svém oku. Trám jež je zaslepuje v chápání rozdílu mezi dobrem a zlem.

Aby bylo jasno, dobro a zlo jednoduše existuje. Bez ohledu na to jestli se někdo pokouší z rozdílu mezi černou a bílou udělat šedou aby se ztratila ta čára rozlišení. V tom vidím ten hlavní problém s lidmi, kteří sice byli potrestáni, ale rozhodně se nejednalo o spravedlnost. Pokud totiž ti potrestaní neudělali žádné pokání nic se nezměnilo s nimi samými. Bez pokání a zadostiučinění, nemůže dojít k odpuštění a smíření. Navíc ti lidé co neudělali pokání, nejsou schopni žádné změny. Ani vnitřní ani způsobem života.

Co si budeme povídat. Oběti těch, co neudělali pokání, jsou na hřbitovech. Nebo zmrzačeni. Na těle a na duši. A je jich momentálně víc, než těch vrahů, kteří byli zabiti dřív než došlo k nějakému spravedlivému soudu z výsledkem zcela nespravedlivým až výsměšným rozsudkem vůči pozůstalým po obětech. Což mě mate. Mate mě, kam se někteří „duševní velikáni” ve svém uvažování dostali. Zatím jediným výsledkem jejich úvah, jsou mrtví, kteří být mrtví nemuseli, a živí, kteří se nestačí divit jací lidé vlastně určují směr. Ti živí s eobčas i bojí. Docela dost se bojí. A diví se kam těmi velikány naznačená cesta vede. Kyvadlo práv je jednoduše řečeno: Příliš vychýleno. A vede jen k většímu bezpráví.