Mám krásně naplněnou sobotu, neděli. Divadelní zkouška včera s dvojicemi. Dnes večer s celým souborem. Bylo včera hodně zajímavá. Nápady se jen míhaly vzduchem. Trošku jsem si pohrál s emocemi.
Mám krásně naplněnou sobotu, neděli. Divadelní zkouška včera s dvojicemi. Dnes večer s celým souborem. Bylo včera hodně zajímavá. Nápady se jen míhaly vzduchem. Trošku jsem si pohrál s emocemi. Tohle mám rád jak na psychoterapii, stejně jako na divadle. Jít po tom, co vlastně znamenají pojmy jako: „Úzkost, trapnost. Naštvanost” Protože když mi někdo řekne, „jsem naštvaný,” zeptám se: „A co je tam ještě mimo to naštvání?” Najednou zjistí, že jsou tam další pocity jako strach, nenávist, nejistota, neklid. Pokud lidé rozklíčují tyhle pocity, jsou najednou v místnosti, kde se rozsvítilo.
Jinak dnes ráno snídáme steaky. Zřejmě pod vlivem amerických filmů, které jsem dlouho do noci sledovali. Chvíli jsem se pod vlivem té zkoušky a vyprávění o knize od Otakara Vávry: „Zamyšlení režiséra.” Zkoušel dívat chvíli na jeho oblíbené filmy, podle kterých se učil. Jako třeba „Ivan Hrozný,” což mě moc nebavilo. Postava toho cara je skutečně zajímavá, ale jak ji pojal Ejzenštejn, mě moc nebrala. Pak jsem ještě chvíli zkoušel se dívat na: „Romance pro křídlovku.” Což asi podobně jako „Dita Saxová,” nebyl nejlepší nápad pro sobotní odpoledne a večer.
Nakonec jsme skončili s mou láskou u „Africká královna” s Humphrey Bogartem a Katharine Hepburn, potom Katharine Hepburn s Johnem Waynem v roztomilém westernu „Rooster Cogburn.” Oba filmy jsem už samozřejmě viděl, ale má láska ne, tak jsem usoudil, že ji neuškodí. Neuškodily. Romantika neuškodí. Nějak jsem neměl včera na smutky a deprese vlny šedesátých let. Určitě jsou ty filmy z té nové vlny šedesátých let kvalitní a umělecké, ale ne vždy ke koukání. A na nedělní ráno k těm steakům máme opět Humphrey Bogarta a jeho: „Maltese Falcon.” Jeden ze zábavy nevyjde.
Jo, docela rád se bavím. Život není jen o povinnostech, běsech a démonech, které produkuje určitá, hodně oceňovaná část umění. Čas od času je zajímavé něco shlédnout, ale sledovat jen takový druh umění, zřejmě bych asi ten blázinec poznal z druhé strany. A bez klíčů. Nemohl bych jít domu kdy chci. Ani se nedivím Ivanu Hroznému, že ho jeho běsy dostaly do takové paranoii. Stejně tak se nedivím lidem, co produkují tyhle filmy, že žijí obtížně. Za vším něco vidět, za vším něco hledat, to opravdu není jednoduchý způsob existence.
Takže, mám rád příběhy, které plynou. Jedince v nich, kteří mají potíže, ale chápou, že potíže jsou kořením života, nikoliv neustálé ohrožení života a katastrofických scénářích. Smrt je nevyhnutelná, sice ne zrovna její představa je nějak povzbudivá. Ale je pro všechny neodvratná. Nelze se ji vyhnout. Z toho důvodu jsem pro, aby si člověk život užil jak má a jak chce. Nikdy nevíme, kdy z toho světa odejdeme, a tedy není důvod na něco zvlášť čekat. Možná existuje posmrtný život v nějaké podobě, ale tím, že je to možná, vzniká veliká nejistota.
Zábava a další věci, od té veliké nejistoty ulevují. Aspoň na chvíli. Člověk se může odpoutat i za pomoci práce. Akorát, že zas jen pracovat, znamená jen a jen se vyčerpávat. Nevadí mi přiměřená únava, ta je dokonce i prospěšná, ale na druhou stranu, být jen unavený v tom zas tolik smyslu nevidím. Odpočinek i práce musí být vyvážené. Obojí. Jinak vznikne nerovnováha, která nevede k ničemu dobrému. Lidé, kteří neumí odpočívat ztrácejí výkonnost. Vlastně ztrácejí něco, na čem jim velmi záleží.
Někdo odpočívá sportem, někdo sledováním filmů a četbou, jsou lidé, kteří odpočívají nejvíce, když se vzdělávají. Mám na mysli ono vzdělávání, které není podmíněno dosažením nějakého cíle, ale vzděláváním jen tak, pro samotné vzdělávání. Takoví forma odpočinku je mi velmi blízká.
Měli jsme včera, jak už jsem napsal zkoušku, kterou si vlastně přáli jen někteří. Ruda, Petra a Eliška s Martinem. Plus Radka. Udělali jsem hodně velký kus práce. Dotkli jsme se podstatných věcí, hlavně přes ty emoce. Kupodivu, nebyl jsem unavený. Spíše nastartovaný s doplněnou energií.
Ono, když se právě povede najít něco smysluplného, pak vlastně se energie akumuluje, než vybije. Podobně, jako mne neunavuje psaní blogů tohoto stylu. Prostě myšlenky plynou, píši co mne napadne. A ono, když člověk dělá, co ho napadne, hraje si, odpočívá. Jo jo.
23 komentářů
Že čte blogy celá rodina? Asi
Že čte blogy celá rodina? Asi má důvod číst blogy „špatného“ terapeuta. Dokonce dlouhodobě a systematicky. 🙂
Není těžké to poznat
Není těžké to poznat 🙂
manželé Paříkové
Je krásné ono souznění
Je krásné ono souznění manželů Paříkových. Představuji si, jak mi tu napovídá má láska, jak sedí u mého blogu a shodnou se, že nejsem dobrý terapeut. A je hezké, že mé blogy leckde čte celá rodina. 🙂
Nemyslíme si, že je p. Jílek
Nemyslíme si, že je p. Jílek dobrý odborník na rodinné vztahy. Jsme rádi, že není jako terapeut financován státem. Soukromě ať si každý dělá, co chce. manželé Paříkovi
Krásně napsáno. Líbíte se mi
Krásně napsáno. Líbíte se mi jako muž i svými názory… Ivana
Vy umíte potěšit staříka. 🙂
Ahoj Jane. Také se mi líbíš.
Ahoj Jane. Také se mi líbíš. Ale jen jako terapeut…:-) Václav
Krásně napsáno. Líbíte se mi
Krásně napsáno. Líbíte se mi jako muž i svými názory… Ivana
Pro Ivanu,
Malé upřesnění.
Pro Ivanu,
Malé upřesnění. Tři krásné manželky. Čtyři krásné dcery. Vybral jsem jim krásné maminky. 🙂 ale jinak je faktem, kdo se vyzná ve svých chybách, rozumí cizím. Jsou ovšem lidé, kteří se domnívají, že terapeut prostě chyby mít nesmí. Touží po anděllu, který z nich anděla udělá. Leč nejde o to být andělem, ale rozumět sobě samému a neopakovat své chyby. Aspoň ne příliš dlouho.
Ano je to tak. Pan Jílek je
Ano je to tak. Pan Jílek je závislý a přesto nebo právě proto je dobrý terapeut na závislosti. A v rodinném životě také zřejmě dělal různé přešlapy jestli je pravda 4 ženy, 4 děti atd. a přesto nebo právě proto je dobrý terapeut na rodinné vztahy… K práci terapeuta vlastní uvědoměné chyby jsou asi spíše výhodou… Ivana
Práce a odpočinek )nebo
Práce a odpočinek )nebo zábava)jsou k životu potřebné. Obojího tak akorát. Kdo bude žít jen s jedním z toho, nejspíš tak trochu umře dřív než přijde skutečná smrt. Když se mi podaří najít alespoň přibližnou rovnováhu nemusím se bát ani smrti ani příliš dlouhého života.
Také chyby k životu patří. Ne nezbytně, ale zato často. Občas ty své nerozeznáme, ale ony tu jsou a zatěžují nás i naše okolí. Nemusí to být vždy tak, že opustím rodinu, která zůstane sama. Můžu taky u rodiny zůstat a ona potom musí snášet moji přítomnost, často i hůř ta první samotu.
Ještě k panu Jílkovi. Pokud platí, že z chyb se mohu poučit, tak on potom dává svoje chyby (přiznané a zpracované) k dispozici nám všem: „Tady máte a poučujte se. Nebo si to zkuste taky, jestli chcete!“ Já to beru. I tehdy když s ním nesouhlasím. Mirek
Vcelku jste mi to vysvětlil.
Vcelku jste mi to vysvětlil. Děkuji. A jinak myslím, že by Vám nemělo být úplně jedno, jestli jste uspokojil nebo neuspokojil moji zvědavost…Já být terapeut na volné noze, tak bych byl rád, že lidi zajímám, že se lidé ptají, diskutují… Standa
Přispívají všichni daňoví
Přispívají všichni daňoví poplatníci…
Ani náhodou. A na tenhle web, také nikdo nepřispívá. Jistě, jsou instituce, kde pojišťovna přispívá na psychoterapii, ale jinak, kdo chce terapii, ten si ji zaplatí. No a tady, protože mi nikdo neplatí tenhle prostor, rozhodoji já, koho a jak dlouho zde nechám diskutovat a jakým způsobem a k čemu vyjadřovat.
Psychoterapie
Psychoterapie počesku.
Přispívají všichni daňoví poplatníci…
Já myslím, že pokud někdo
Já myslím, že pokud někdo diskutuje ad hominem, nemusí nutně znamenat, že má mindrák.
Pokud někdo diskutuje ad hominem, útočí a má mindrák. 🙂 Neunáší své chyby, které vidí na tom druhém. Každý máme chyby, ale zamindrákované, nezralé lidí nejvíc pálí ty cizi. Proto stále mají potřebu na ně upozorňovat.
Jinak lidé, kteří umí žít se svými chybami, nemají potřebu o chybách těch druhých neustále mluvit. Májí dost starostí se svými. 🙂
…neznám přesně detaily, ale
…neznám přesně detaily, ale z debat tady jsme pochopil, že běh Vášeho rodinného života byl komplikovaný a možná ne zcela dobře řešený a na druhé straně skutečnost že jste terapeut, který radí a řeší problematické vztahy druhých…
Já myslím, že si můžete přečíst moje blogy a něco si myslet. Jinak terapie není o radění, ale o terapii. 🙂 Pokud jsem neuspokojil vaši zvědavost, je mi to celkem jedno.
Já myslím, že pokud někdo
Já myslím, že pokud někdo diskutuje ad hominem, nemusí nutně znamenat, že má mindrák. Domnívám se že ani diskutující nemusel chtít útočit…Já také v žádném případě nechci útočit, ale upřímně by mne zajímalo ze zvědavosti i pro poučení dvě na první pohled si trochu odporující skutečnosti…neznám přesně detaily, ale z debat tady jsme pochopil, že běh Vášeho rodinného života byl komplikovaný a možná ne zcela dobře řešený a na druhé straně skutečnost že jste terapeut, který radí a řeší problematické vztahy druhých…zjednodušeně tedy na jedné straně sám jste si možná neuměl poradit a druhým radíte…
Standa
To je dobře, že je tento blok
To je dobře, že je tento blok pohodový, aspoň se nebudou zavirat komentáře.
Pohodový blog neznamená, že se neuzavřou komentáře vždy, když někdo začne s osobními útoky. Nikdo nemá, včetně mě, povinnost, číst něčí domněnky o svém charakteru, když navíc, jak tvrdí, toho člověka nezná. Pokud tak činí, pak nikoliv aby diskutoval, ale aby útočil. 🙂
…asi se ho ten komentující
…asi se ho ten komentující něčím dotknul..
Je normální diskutovat k věci, pokud někdo diskutuje ad hominem, tedy k člověku, pak zřejmě má mindrák a potřebuje dokázat druhým lidem, že je lepší. „Lepší manžel, lepší otec,“ chce aby to věděl celý svět, že je nejlepší. No a tomu se říká mindrák. Navíc, když to dělá anonymně. 🙂
No tak to máte krásné.
No tak to máte krásné. Gratuluji. Také si myslím, ze i v celoživotním svazku se rajská a jiná jídla dají ochutnávat od dalšich jiných kuchařek :-), aniž bych tu domácí ranil…Ty argumenty pana Jílka byly trochu chabé…asi se ho ten komentující něčím dotknul…četl jsem to zpětně jen velmi překotně… tak nevím ..Ruda
Stejný názor jako Standa. A
Stejný názor jako Standa. A dočtena zajímavá kniha, která má z záhlaví krásná slova – Pro M., která je mi manželkou už 60 let a pořád mi to nestačí.
To je dobře, že je tento blok
To je dobře, že je tento blok pohodový, aspoň se nebudou zavirat komentáře jako tomu diskutjícímu z předminulého bloku co měl zcela logický a věcný argument k tématu a bylo mu řečeno, když se trefil do černého, že má mindrák a má jít k terapeutovi…mindrák má z některých témat asi spíše někdo jiný …a myslím že ten diskutující ani nutně nemusí „jíst denně rajskou“, jen kvůli tomu, že je celý život ve svazku a nerozvratil rodinu…možná měl více „delikatesů“ a lepšícj než vy….:-) Standa
To děláš Dalibore až až. 🙂
To děláš Dalibore až až. 🙂
Někdy je dobré dělat
Někdy je dobré dělat spontánně věci, které ho baví. Ať už je to hudba nebo divadlo, já rád čtu nebo sleduji dokumentární filmy, zejména z období 2. světové války. Větší aktivitu si nemůžu dovolit, tak alespoň něco. No a smrt? Ta jednou příjde, to je jasné. Lepší na ni nemyslet, protože ona myslí na nás. Ale my jí tu radost neuděláme.