Šema Jisrael…

Pomalu mi končí delší volno, které jsem si od středy, k dnešku
užíval. Přečetl jsem hromadu knížek zabývající se judaismem, začínám pomalu

Pomalu mi končí delší volno, které jsem si od středy, k dnešku
užíval. Přečetl jsem hromadu knížek zabývající se judaismem, začínám pomalu
chápat význam některých termínů, myslím, že z některých jsem zachytil
náznak toho, z jakého důvodu Židé přežili víc jak dva tisíce let, ač v žili
ve víceméně od sebe dost odloučených komunitách, přesto udrželi mezi sebou
kontakt. Vlastně je to dáno jejich vírou v to, že jim byla svěřena Tóra a
jsou povinni ji studovat, dodržovat a tím vlastně udržují svět v chodu.

Inu, být Židem, není vůbec jednoduché. Ale ono ani křesťanem, nebo
muslimem. Včetně buddhistů. Každé velké náboženství, chce od člověka
dodržování pravidel. Těmi se začíná a těmi se končí. Je hodně zajímavé číst
to vysvětlováni, co je co. Autoři naštěstí nepíší jen pro poučené Židy, ale
pro lidi, jako jsem jsem já. Židem se nestanu, ale myslím, že mají mnohé, v
čem se od nich člověk může poučit. Jejich ochota studovat, jejich ochota
bádat, co Bůh myslí tím či oním, nepřečíst jen Bibli, neboli Tanach, ale
přemýšlet, o tom, co je psáno, co je možná myšleno, diskuse učenců o
pravidlech, hlasování o tom, co je závazné, co je Boží vůle a příkaz.

Naštěstí, jak rád cituji to jógové pravidlo o připravenosti vlastní
prací a že učitel se najde, tak tady v tomhle případě to platí také beze
zbytku. Hodně mi pomohla příručka jménem „židovská Dharma.” Od
Brendy Shoshanna, která v té knížečce objasnila spoustu důležitých věcí
kolem židovství, i kolem zenbuddhismu. Akorát překladatel by se měl naučit
překládat zenové pojmy. Zazen se nerovná zásed, ale meditace v sedě. No
nic, nebudu zbytečně někoho urážet, když to lépe neumím. Ale třeba je to
nějaký nový pojem, který se používá, a zatím jsem ho ještě nezachytil.
Nakonec, zenbuddhistickou literaturu už zas tolik nesleduji, pokud ji vůbec
sleduji. Myslím, že naposled jsem si koupil nějakou literaturu na tohle
téma asi před deseti lety.

Už moc téhle zen-buddhistické a jógové literatury nesleduji. Držím se
toho moudrého výroku, že: „Lepší unce praxe, jak tuny teorie.”
Chvíli sedět v zazenu, občas se modlit, považuji za mnohem užitečnější, než
číst stále opisované moudra, kterými krmí jeden autor za druhým neznalého
čtenáře, aby nakonec člověk nakonec zjistil, že dokud nezačne praktikovat,
neví nic. Znám mnoho lidí, co mají nastudované teorie o závislosti, ale se
svou samotnou závislostí neudělají nic, protože, abstinovat, sedět a modlit
se je pro ně nezáživné a obtížné a diví se, někteří dokonce tvrdí, že ani
modlitba, ani Zazen nefungují. Bodejť by jim fungoval, když nevydrží ani
chvíli pravidelně se modlit, nebo nehnutě sedět a pozorovat, co se vlastně
s ním děje. Pozorovat dech, pozorovat tělo a jen sedět a trpět i v bolesti,
která se nakonec promění v klid a pokoj.

Nakonec, nehnuté sezení, či nehnuté ležení, pozorování dechu a všech
možných pocitů, které v člověku při zazenu vznikají a zase zanikají, je
tedy alespoň pro mne velmi zajímavé. Navíc, když někoho bolí záda, je to
velmi praktické cvičení, jak si ulevit od nejhoršího. Alespoň já, když
někdy přeženu cvičení s TRX, či kettebelem a záda cítím, si tak pomáhám.
Rovná páteř, kde na sebe obratle nasedají, umí hodně ulevit. Nebo ležet,
nechat působit gravitaci, tělo se rozloží po pevné a tvrdé podložce a co se
dá srovnat v páteři, srovná se. Díky té zmiňované gravitaci. Dost často
právě stačí jen pozorovat, co ulevuje a nikdo nemusí podstupovat nějaké
krkolomné cviky, aby si ulevil.

Ale objevil jsem ještě jiné autory, než Brendu Shoshannu, například Elia
Wiesela, který napsal několik krásných knih o judaismu, chasidismu, jako
třeba : „Svět chasidů„ kterážto kniha svojí silou, předčí i Martina
Bubera a jeho „Chasidská vyprávění. A že si Martina Bubera opravdu
cením a vážím. Elie Wiesel, kterého jsem neznal
a od kterého jsem objevil více věcí, píše skutečně skvěle. Je vidět, že je
učenec, který se zabývá Tórou a navíc, umí o svém přemýšlení nad ní, psát
krásným jazykem, kde je i moudrost. Inu, na stará kolena se stačí podívat
a najednou je zase, co studovat, co hledat, dozvídat se zcela nové pohledy
na Bibli, víru, lidství. Judaismus k tomu přímo vybízí.

Víra, ať křesťanská, buddhistická, židovská, dává každému člověku směr a
pohled na svět v jiné dimenzi, než je jej svět techniky a racionalizace.
Víra je mnohem víc než psychologie, protože obsahuje psychologii, která je
účinná a navíc obsahuje odpovědi, které psychologie nemá. Zároveň obsahuje
i příkazy a zákazy, které pokud člověk, přijme, dodržuje, stává se díky jim
svobodný. Což je pro mnohé paradox, nebo oxymóron, ale je tomu tak. Člověk
bez kázně a řádu, se stává loutkou svých chtíčů, které jej vodí jako
loutku bez vůle a síly, sem a tam. Stává se komickou figurou, která má své
„buřičství,” kterým se ti bez kázně a řádu tak rádi chlubí.

Chlubí se jim a přitom se potácejí životem, kde je obdivují jiní, rádoby
buřiči, co je napodobují a dosahují stejných výsledků. Nespokojeni sami se
sebou, se světem, okolím, jednoduše se vším a jen by chtěli žít v chaosu na
účet druhých. Tedy, oni se tváří, že od druhých nic nechtějí, dávají najevo
svou „nezávislost,” aby se nakonec ukázalo, že jsou jen sobci,
žijící na úkor druhých a rozervanci bez kázně a bez řádu. Záměrně neříkám
bez vůle. Protože veškerou svou vůli směřují k sebezničení a zároveň celou
svou vůlí se snaží strnout svět do propasti sebou.

Bhagavadgíta k takovým lidem říká. „Člověk nevědomý, bez víry a
plný pochyb, hyne. Pro pochybovače není tento, ani onen svět, není pro něho
štěstí.”
A sv.apoštol Petr má k lidem tohoto typu tuhle poznámku.
„Takoví lidé jsou jako mračna hnána bouří, řeční prázdně a
nabubřele a svádějí svými nezřízenými vášněmi ty, co se právě vymaňují k
svobodě. Co se člověka zmocní, tím je zotročen.”
Naštěstí, nemusí
tak setrvat, ale i pro ně existuje odpuštění, když zastaví svůj způsob
života, změní ho a pak dojdou odpuštění svého i druhých. Vlastně měníme se
skutky, které konáme. Dokonce se můžeme i rozhodnout, že
budeme nějaký čas pro ty dobré skutky a jejich konáním i trpět. Ale ono
utrpení v tomto případě, se stane tou tavící jímkou, ze které vytéká ryzí
kov. Jo jo.

Šema Jisrael, Adonaj elohejnu, Adonaj, echad.
(Slyš Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin je jediný.)