Mohl to být zcela hezký týden, nepřijít o peněženku. Buď ztrátou, nebo odcizením. S tím pochopitelně je ještě další problém, že jsem přišel o OP a opencard.
Mohl to být zcela hezký týden, nepřijít o peněženku. Buď ztrátou, nebo odcizením. S tím pochopitelně je ještě další problém, že jsem přišel o OP a opencard. Obojí se dá sice nahradit, ale je to práce navíc. Peněz jsem tam naštěstí mnoho neměl. Něco kolem dvou tisíc. Platební karty jsem zablokoval, OP jsem okamžitě nahlásil ztrátu, takže i v tomhle bych mohl být aspoň částečně krytý. I když člověk nikdy neví. No, měl bych si dávat víc pozor. Kam dávám peněženku a na lidi kolem sebe.
Ale jinak to byl docela příjemný týden. Divadelní zkouška byla v klidu, už se začíná pomalu rýsovat tvar toho představení. Alespoň tak vyjadřovali účastníci zkoušky své pocity. Vždy na konci chvíli mluvíme o tom, co nás napadalo, jak nám bylo. Teď jsem jim nabídl, aby vše vyjádřili v jaké barvě zkoušku vnímali.
Dopsal jsem včera konečně celou hru. Mám ji vcelku a teď už se bude jen občas měnit text, tak aby se vychytaly drobné nepřesnosti a případně se může stát, že někde není ten text zcela srozumitelný. Nehodlám dělat avantgardu. Pročítal jsem si ten text, říkám si, jestli bude dost dramatický, ale už nechci vystupňovat ty situace. Ony i v náznaku jsou asi dost dramatické pro lidi, kteří s tím mají zkušenost.
Tak nějak se blíží jaro, pomalu se uklízí chodníky, což dělá mým nohám náramně dobře. Drobný ostrý štěrk mizí, obyčejná špína mě nijak nevzrušuje. Nohy večer vydrhnu kartáčem, příjemná masáž. Po večerech si čtu Apokryfní evangelia, bohužel tím, že nemám opencard a nejdřív ji budu mít až v pondělí, nemohu si vyzvednout rezervaci v knihovně na podobné téma. Jak jsem se loni začal zajímat o Judaismus, zjistil jsem, že je zajímavé se trochu zajímat i o raně křesťanské spisy.
Kolem nich mezi laickou veřejností panuje jakási mytologie, že je Církev skrývá, nedovoluje jejich publikaci. Nedávno mne o tomhle přesvědčoval jeden klient. Byl velmi překvapený, když jsem mu ukázal literaturu, kolem Kumránských svitků,. teď mám v knihovně reservaci, leč si ji nevyzvednu, neb opencard budu mít až v pondělí. Pokud se mi podaří najít foto na pas, nebo s edát někde vyfotit. Na městském úřadu mě za sto korun vyfotili a je v tom i nový OP. Ve Škodově paláci mě nevyfotí a chtějí za novou opencard dvě stě padesát Kč. Nemají asi na fotoaparát, aby se jim i klientům ulevilo. Zřejmě bych toho chtěl asi moc.
Hledal jsem, jak se na Emacsu, (což je textový editor, strašně starý, velmi výkonný a složitý,) dá rychle posunout kursor na číslo řádku. Našel jsem.
alt + g g
Vyběhne příkaz goto-line, za něj se napíše číslo řádku a je hotovo. Ve VIM je to podobné. tam se napíše číslo řádku a stiskne se g. Také kursor okamžitě skočí na začátek řádku. Dlouho jsem si myslel, že se Emacs VIM nevyrovná. Myslím si to pořád, ale jak na něm trénuji, zjišťuji, že co se psaní textu, není daleko za ním. Musím ovšem uznat, že v jiných věcech ho předčí, jenže jak už to bývá, jiné věci zatím, podobně jako na iPhonu nepoužívám. Jsou k dispozici, ale nijak mě zatím nezajímají.
Vím, že pokud píši o těchto věcech, píši vlastně pro sebe. Ale učím své klienty, aby uměli vyjádřit, co cítí, co jim táhne hlavou, zkoušeli pozorovat své myšlenky a zjistí tak, že najednou se jejich efektivita myšlení a prožívání zlepší. Budou schopni si uvědomit, co je skutečně baví, nebo trápí a budou umět být sami sebou. A hledat možnosti, jak si třeba aspoň mírně v životě polepšit.
Takže, když píši pro sebe, říkám sám sobě, co je pro mne důležité, co chci, kam asi tak směřuji. Myslím si, že vůbec není špatné kontrolovat směr. Nakonec u kormidla lodi jsem odstál mnoho času a bylo nutné sledovat jestli jedu dobře, není někde „kopec,” jak se mezi šífry říkalo. Loď na kopci, není jen tak. Je štěstí, když si jen nasedne a neudělá díru. I tak je dřina dostat ji z toho kopce dolu na vodu.
Tedy držet kormidlo, sem tam sice člověk štrejchne, buď dnem, nebo nebo kormidlem, pokud neudělá takovou díru, co loď potopí, nic se zas až tak neděje. Štrejchnutí patří k životu, chybám se nikdo nevyhne a se svými chybami, žijeme my. Jsme si za ně odpovědní. Jako já za ztrátu peněženky. Nikdo jiný než já za ten malér, nemůže. Není třeba se litovat. Škody tohoto typu se dají většinou nahradit. Jak říká svami Vivekananda. Pokud jste udělali chybu a poučili jste se z ní, pak jste chybu neudělali. No, a tak to asi bude vše. Jo jo.