Ryze sobecké

Vždy, když čtu,nebo slyším „dojemné příběhy o lidech, kteří zrovna jsou pod hrozbou exekuce, zajímám se o to jak ti lidé se k té exekuci dostali.

Vždy, když čtu,nebo slyším „dojemné příběhy o lidech, kteří zrovna jsou pod hrozbou exekuce, zajímám se o to jak ti lidé se k té exekuci dostali. Bohužel, vždy se ukáže, že jen díky sobě, svým falešným představám a nadějím, mizernému sebeobrazu. Jako onen člen jedné mé skupiny, ze kterého postupně vylezlo, že sice abstinuje, několik let, leč jeho způsob života jeho lži, sobě, druhým, mu způsobují potíže podobné těm, kdy chlastal. Dnes nechlastá, leč způsob chování i myšlení nezměnil.

Pochopitelně. Abstinence je podmínkou změny. Jenže. Jsou mnozí terapeuti, kteří řeknou: „No, hlavně, že abstinuje.” A já řeknu: „A co dál? Abstinuje, dělá dluhy, hraje si na něco, co není, přivádí rodinu do obrovských finančních potíží, díky svým úvěrům, které měly prokázat jeho úspěšnost v podnikání. Mlží doma, mlží ve skupině, mlží všude.” Mluví o svých úspěších, dostává se mu ocenění, doma, stejně jako ve skupině, leč pod tlakem reality se obraz bortí a zůstává jen ona realita. Která není nijak krásná.

Jeden takový nedávno právě otevřel, spíše pootevřel tu tajnou skříňku a ukázala se pravda v celé nahotě. Nejstarší člen skupiny, tedy délkou docházky, který je hodně ultras, se ho ptal: „Můžeš mi říct, kdy začaly tyhle potíže, jak dlouho nám vlastně lžeš?” Já protože jsem do té doby nemluvil, a už několikátou skupinu, onoho „úspěšného” abstinenta sleduji, jsem jen poznamenal. „Spíše bys ses měl zeptat, co neskončilo?” Ano, ne kdy, co začalo, ale že neskončilo ono lhaní, podvádění, okrádání, manipulace, jak s rodinou, tak skupinou, které je vlastně symptomem závislosti. Z toho důvodu, vždy, když mi někdo začne vykládat, že kolik let abstinuje, zeptám se. „A jak jinak mimo té abstinence žiješ? Dluhy máš vyřešené, vztahy v rodině ti fungují, peníze šetříš, práci máš, podnikáš, jak ti tohle všechno mimo té abstinence běží?”

Ano, závislost na čemkoliv, na libovolné droze je důvodem obrovské destrukce všeho. Zdraví, psychiky, sociálních vztahů i morálního vědomí. Tohle vše závislý musí krok za krokem postupně znovu budovat. Díky svým skutkům, které dříve nebo později budou shledány jako pravé, získat důvěru. Bohužel, pokud nemá ty skutky, jen abstinuje a díky své abstinenci čeká na ocenění, díky svým podvodům se dočká jen opovržení. Znám několik takových, Hledájí viníky všude kolem sebe, nikoliv v sobě. Potřebují terapii, nikoliv opovržení, potřebují jasná slova o jejich chování, nikoliv nějaké útěchy. Toho všeho se onomu člověku dostalo. Snad se začne něco měnit, možná mu ještě jeho žena uvěří. Bude to mít těžké, protože mu rodina dost věřila, dnes je víra v troskách.

Vypadá tohle docela hrůzostrašně. Léta abstinuje, mnozí by řekli, klídek pohoda a o no ne. V tom je právě tohle matoucí. S abstinencí musí přijít z\měna života, chování, myšlení, jinak sama ta abstinence nic celkem neřeší. Ano, možná nevykopává dveře, neničí si tolik zdraví, jenže, když člověk žije ve strachu a napětí, co zase přijde, nemusí k tomu ani zneužívat drogy, aby se spolehlivě ničil. Poměrně rychle a poměrně snadno.

Jakmile se sami sebe přesvědčíme, že naše děti musí mít všechno, co ostatní, aby netrpěli sociální vyloučeností ať to stojí, co to stojí. Pak se chytíme do pasti sebeobrazu toho úžasného borce, co všechno své ženě a dětem vynahradí. V tohle se dopouštějí chyby některé ženy, které takové konání přijmou jako jistý druh zadostiučinění, které jim náleží.

Nevšimnou si, tedy ne hned, kam mnohdy takové odčiňování vede. Myslí si, že stačí přestat přeci pít, fetovat a vše bude v pořádku. Nechtějí si stejně jako jejich partneři a partnerky připustit, že věci nejsou takové, jaké by je chtěly, leč tolik touží po blahobytu, že se neptají, kde se ten náhlý blahobyt bere. Pak to končí i kriminálem, nebo exekucí. Tohle všechno si vyslechnu a někdy se nestačím divit.
Nic, nebudu už čtenáře strašit tolik negativy. Abstinence je výhodná, i když ne vždy příjemná a mám mnohdy ten život v abstinenci různé nástrahy, se kterými ti lidé nepočítají, protože je všude přesvědčují, že stačí jen přestat chlastat, fetovat, případně hazardně hrát a už bude sladký život. No, občas se stane ta nemilá věc, že abstinenty dohání jejich minulost, právě v takových věcech jako je náhled na sebe, dluhy z minulosti, nebo chování, které je jakoby přesvědčilo o výhodnosti v přítomném okamžiku, ale z dlouhodobého hlediska se ukazuje jako velmi nevýhodné.

Lidé si mohou říci: „Co je tedy platné, že chodí do skupiny, abstinuje, když zas toho tolik nezměnil. Má smysl a cenu do skupiny chodit?” Myslím, že má. Bez oné dlouhodobé docházky, by se na sebe nepodíval, neměl by takový jedinec odvahu o oněch věcech mluvit, připustit, že se skutečně jedná o jeho problém, že nemá na situaci vinu nároky manželky a dětí, ale jen a jen jeho malá asertivita, kdy nedokázal říci. „Na tohle nemáme, s tímhle musíte počkat, je jen na jedno auto a jednu dovolenou, nikoliv na dvě.” Další a další chyby, na které bez újmy na psychickém zdraví přišel.

Všechno má svůj čas, i poznání. Z toho důvodu mnohdy terapie trvá tak dlouho. Někdy velmi dlouho. Lidé se učí žít se svými slabostmi, omyly, nést si odpovědnost. Tohle všechno jen a jen po troškách, které jsou schopni zvládnout a vstřebat. Mnohým lidem trvá velmi dlouho, než najdou odvahu promluvit o svých chybách, svých chutích, než získají důvěru v systém, ve skupinu, ve stejně postižené, kteří se podobně jako on motají v pochybnostech, zmatcích, nevíře. U závislých je právě ještě onen morální rozměr, který jim brání se na sebe podívat, protože se bojí odsouzení druhých a zároveň se bojí té pravdy o sobě samých.

Jinak, jsem opravdu rád, že tu diskutují rozumní lidé o věcech, které zdánlivě nemají se závislostí co dělat, ale jak vidno, mají. Život na dluh, život za cizí, malá kontrola toho kam se děje co vydělám, to všechno je v závislosti a spoluzávislosti dvojnásob bolavé, dvojnásob ničící, protože je to součást té závislosti, onoho chování, které se dá nazvat. „Ryze sobeckým.” A odpoutat se od sobeckosti, To skutečně dá práci.