Rozhodne míra lenosti

Štědrý večer pomalu končí. Většinu dne jsem prospal, nebo proválel v posteli a četl dobrodružné romány. . Až k večeru jsem se rozhodl, že bych mohl slavit Vánoce.

Štědrý večer pomalu končí. Většinu dne jsem prospal, nebo proválel v posteli a četl dobrodružné romány. . Až k večeru jsem se rozhodl, že bych mohl slavit Vánoce. Vstal jsem, udělal si večeři, zavzpomínal na všechny blízké, tedy v modlitbě. Prvně na Vánoce jsem se modlil kompletně latinsky. Doufám, že Pán Bůh rozuměl mému přízvuku. Ale třeba aspoň ocenil snahu.

Pobavila mě má sestra, která mi volala, že dostala počítač. Už se těším, jak se bude učit. Tohle rád sleduji, jak mnozí starší lidé zápolí s počítačem, mají z něj posvátnou hrůzu. Naučí se zacházet s Wordem, nebo textovým editorem a už mají pocit, že umí s počítačem. Jsem zvědavý na svou sestru jak si poradí.

Objednal jsem si lístek na Hobita. Na odpoledne. Asi bude kino plné dětí, ale uvidíme. Pohádka je to krásná. Mám rád ten příběh už od doby, kdy jsem ho četl poprvé, viděl jsem ho kreslený, byl velmi krásně zpracovaný a tak se těším, na další pohled. Hobit není Pán prstenů, tedy od něj nečekám tu nadčasovost, ale pouze jen vyprávění krásného příběhu, který má svou hodnotu. Co jsem slyšel a viděl, mě zatím přesvědčuje, že Peter Jackson zase natočil pěkný film. Víc nečekám. Nemusím ty intelektuální kritiky, kdy se každý snaží ukázat, co všechno tvůrce nestihl, nedokázal a díky svým „kritickým” soudům se ti rádoby tvůrci snaží předvést.

Pro mne je rozhodujícím úspěchem divák. Jestli vezme, co se natočilo, nebo čtenář, jestli vezme, co se napsalo. Pokud má cokoliv, co člověk stvořil komukoliv říci, pak je dobře. Profesionálním kritikům, není nikdy nic dobře. Ale já se těším. Půjdu sám, nepodařilo se mi nikoho vylákat. Katka je doma, daleko a nikdo jiný nemá čas, nebo chuť. Což mi nevadí.

Na Pánu prstenu, Společenstvo prstenu, jsem byl také sám, nijak mi to nevadilo, zážitek to byl tehdy úžasný. Na Dvou věžích jsem byl s Justýnou, zrovna, když jsem se vrátil z Nového Zélandu a na Návrat krále jsem šel také sám. Občas se můj volný čas a možnosti míjí s druhými lidmi. A připravit se o něco takového, jen proto, že půjdu sám, to by mi bylo líto. Nerad čekám, až ti ostatní budou mít čas.

Když jsem psal, že jsem Štědrý den proflákal, nijak jsem při tom necítil žádný pocit viny. Nemyslím, že strávit Štědrý den nějakou zoufalou přípravou, aby všechno bylo nej, být z toho utrápený a utahaný, je něco, na co bych mohl být hrdý. Poslední roky jsem Vánoce jsem netrávil sám a nebyl jsem z toho nijak odvázaný. Takže jsem si po čase zase ozkoušel, jaké je být na Vánoce sám a nemám z toho sebemenší trauma. Žádná nostalgie, žádný vánoční splín.

Vánoce jsou o radosti. A radost si každý buď udělá, nebo neudělá. Prostě sv štěstí si každý musíme zasloužit. Tohle už jsem pochopil dávno, že všechno co mě v životě potká, dobrého, nebo zlého je výsledkem mých činů. Inu, jsou asi občas děje a události, které se vymykají, jenže o své radosti, smutku, nebo naladěnosti si skutečně rozhoduje jeden každý sám. Neměl jsem rybu, neměl jsem bramborový salát, řízky jsem nechal na zítra, ale měl jsem celý den dobrou náladu. A to se počítá. Už si ani nevzpomínám, kdy jsem na Štědrý den měl tak dobrou náladu.

Asi mi ta nálada vydržela od soboty, když Babeta u Katky vyndala dárky a Vojtovi řekla, že ji je dal Ježíšek, aby mu předala. On se tak radoval, bylo mu jedno, jestli je salát nebo cukroví. Rozbaloval a zkoumal pro koho to je. A jedna zpráva mě hodně potěšila, když mi volala matka jednoho klienta, také Vojtěcha a říkala mi. „Pane Jílku, co jste s tím Vojtou udělal? On od léta abstinuje, nefetuje, nepije, pracuje, tohle nikdy nevydržel víc jak týden.” Musel jsem ji říct, že já celkem nic neudělal, prostě přišel čas a Vojtěch uslyšel.

No a to možná bude taky příčinou dobré nálady. Žádná matka mi na Štědrý den nevolala, že se jí dítě předávkovalo, nebo spáchalo sebevraždu, jako minulé roky. Tak jsem letos toho byl ušetřený, možná dostali aspoň na čas někteří rozum. Jo jo, tak odpoledne vyrazím do kina, jestli budu mít chuť, udělám si řízky, jestli ne, tak ovesnou kaši. Nebo palačinky. Záleží na míře mé lenosti. Také mám ještě lososa. Místo kapra. Losos je na Vánoce moc dobrý. Jo jo.