Byly doby, kdy jsem nespustil oči z televizních zpráv. Musel jsem mít přehled o veškerém dění, co se kde šustlo, abych nic nepropásl.Musím říci, že tohle mě nějak přešlo.
Byly doby, kdy jsem nespustil oči z televizních zpráv. Musel jsem mít přehled o veškerém dění, co se kde šustlo, abych nic nepropásl.Musím říci, že tohle mě nějak přešlo. Sleduji sice dění kolem sebe, ale nějak cítím, že přišel čas se malinko stáhnout a věnovat se sobě samému, věnovat se věcem, které považuji za důležité. Je mi líto lidí v Japonsku, kteří čelí přírodní katastrofě, stejně jako se mi nelíbí dění v Libyi případně jinde. Jenže pořád jsou to události, které si musí vyřešit lidé tam na místě. Tam na místě musí zorganizovat záchranu, svět jim pomůže, ale zase oni sami především musí nasadit všechny své síly. Tohle mám na mysli, když jsem o něco výše napsal, že se chci věnovat sobě samému a vlastně díky tomu se věnovat lidem kolem sebe tady.
Rozhodl jsem se, že vytvořím malou příručku na zvládání rozpoznání recidivy, jejímu předcházení plus přeladění Trochu jsem už něco málo napsal, něco k tomu dodám. Nechal jsem se inspirovat licencí GPL, která myslím docela dobře vystihuje potřeby toho, co chci udělat. Jen bych ji malinko nechal upravit, aby se dala vztáhnout i na tištěné materiály. Nechám něco málo vytisknout, a pak, což byl dobrý nápad Kryštofa, umístím text, třeba ve formě PDF na internetu, aby byla volně k stáhnutí. Ta licence zajistí, že příručka bude volně šiřitelná, ale nebude možno ji použít ke komerčním účelům. Budou ji moci používat, odkazovat na ni, tisknout ale nebudou ji smět měnit, a opatřovat svým jménem. Samozřejmě potřební lidé, si ji stáhnou a použijí ji pro své účely. I tištěná verze bude zdarma.
Když jsem tenhle nápad sdělil, klientům, okamžitě se našli dva sponsoři, kteří nabídli svojí pomoc. Ona by skoro možná stačila jen ta forma v PDF na internetu, ale domnívám se že tištěná knížečka, je mnohé lidi přijatelnější způsob sdělení. Navíc bych si přál aby měla hezkou obálku i sazbu, takže někdo zaplatí obálku, někdo tisk a já dodám obsah. Myslím, že v té samé formě by měla být na internetu. Aby dobře vypadala. Ono pořád platí, že i hezké příjemné prostředí ovlivňuje člověka a pokud je příjemné prostředí, lidé mění chování, tohle je prokázaná skutečnost. Stejně tak kniha, brožurka, která má příjemný vzhled, navozuje i pocity, které vedou k ke snazšímu použití. To je právě to, co mě strašlivě rozčílilo právě na té příručce o přelaďovacích technikách, která je v tak depresivních barvách, že běžný člověk nemůže ani pocitově uvěřit, že by tahle brožurka byla schopna mu nějakým způsobem prospět. Tahle hrůza navíc nese moje jméno i s mojí fotografií.
Takže přes skutečnost, že měli dnes přijít řemeslníci aby dodělali balkón a s omluvou, že nemají potřebné kolejnice na vodění skla, čímž mě namíchli, mám radost, že jsem našel další cestu jak lidem prospět. Počítám, že než odejdu na dovolenou v červenci, příručka bude na světě. Nebude to drahé a už se těším, až první kus někomu předám do ruky s tím, že pokud má zájem, zde najde potřebné informace, kterých když se bude držet, chybu neudělá. Dokonce jsem dostal nápad, jak se bude jmenovat. Právě teď při psaní. „Průvodce životem v abstinenci. ”
Bude-li kdo chtít, bude v takovém rozměru, že ji může nosit v kapse. Jako jsem kdysi nosil v tašce a nebo v kase bundy, knížku „Jóga,” od Andre van Lysebetha, „Jóga,” potom v tašce od Milana Poláška. Nosil jsem tyhle dvě knihy dlouhé měsíce stále sebou a pořád jsem je pročítal, abych věděl jak správně cvičit a co nejrychleji dosáhnout samadhi. Samadhi jsem nedosáhl, stejně jako Satori, ale nějak se tím dnes netrápím. Spíše jsem se naučil využívat tehdy dosažitelné materiály co v největší možné míře.
Tehdy jsem právě v té knížce od Milana Poláška, „Jóga” jsem si přečetl pravdivou větu, že: …není třeba stoh knih,stačí jedna příručka, patřičně využitá. Byla to pravdivá věta. Napřed jednu knihu, do mrtě využitou, potom druhá. Sice jsem zjistil později, že je to určitý kompilát Mahešvaranandovy „Jóga v denním životě” ale to mi nijak nevadilo. Naučil jsem se z ní dost a když mi později přišly do ruky právě Mahešvaranandova „Jóga v denním životě,” zjistil jsem, že Poláškův kompilát byl hodně kvalitní. Pomohl mi. I když jsem s jogínem nestal, protože nějak mi nesedí onen náboženský směr, přesto mi dodnes mnohé jógové techniky pomáhají. Stejně tak nikdo nemusí věrně a bezduše následovat moje zkušenosti s životem v abstinenci, ale myslím, že by mohl mít určité vodítko jak dál.Stejně jako jsem našel vodítko a cestu přes Andre van Lysebetha. Co jsem napsal v seriálu „Recidiva jako proces” mnohé mé klienty a pacienty oslovilo a říkali mi že jsem pojmenoval, co cítili ale nevěděli. Třeba pasáž o prázdnotě.
Mluvím zde o Józe, Zenu, ale i o katolictví. Mluvím o nich právě, že mě všechny tyhle směry oslovily svou systematičností, bohatostí tradice a tisíciletou zkušeností praktikujících jedinců, předávající si poznatky od člověka k člověku. Nakonec i všechny terapeutické směry byly na této skutečnosti založeny. Ani Freud nebyl první, kdo vymyslel psychoterapii, stejně jako kdysi Pataňdžali v „Jógasútře,”na které stojí celá Radžajóga, shrnul všechny tisícileté zkušenosti svých předchůdců a dal je do systému, tak Freud učinil podobně. Shrnul své poznání pod názvem „Psychoanalýza,” podobně jako Pataňdžaliho následovníci, tak podobně jako Pataňdžaliho následovníci, tak i jeho následovníci, rozšířili jeho učení, modifikovali určité tvrzení, vkládali mu do úst svoje představy. Ale v každém případě oba byli schopnými učiteli a zakladateli směru, který ovlivnil lidské poznání žádoucím směrem.
Dopíši, půjdu si zacvičit a pak se projdu do města, abych se podíval po nějaké literatuře, případně filmu. Z ničeho nic mám naprosto volnou sobotu, nic nemusím, takže si užiji, nicnedělání a budu se věnovat příjemným věcem jako je cvičení, procházka a hrabání se v knížkách v antikvariátu. Včera jsem to nestihl, Martin mi dopravil houpací křeslo domů, pak jsme ještě chvíli klábosili a poté jsem si šel lehnout a s malou noční přestávkou jsem spal až do rána do devíti. Jsem zvědavý, zda budou mít v té Spálené ulici otevřeno. Pokud nebudou, půjdu šmejdit jinam. Venku je hezky a dám si někde oběd ať se nemusím zdržovat vařením. Rita je zase v práci. Moc ji tu pracovní sobotu a neděli nezávidím. Jo jo.