Přišel mi mail

Pane Jílku, gratuluji Vám k zaslouženému úspěchu! Mám radost, a věřím, že si lidé rádi přečtou příběhy skutečného života. Považuji je za svérázné, pozoruhodné a nepochybně poutavé čtení. Tvoří zřetelný protiklad konformitě těch "našich" společensky přijatelných napudrovaných tzv. pravd. Hodně štěstí a Božího požehnání Vám přeje Renata (červený kaviár:)

Jsem tomu jen rád,super a je to dobře protože už těch idiotských zpráv který se šíří kolem nás jak bude zle a jěště hůř mě opravdu unavují!A u tebe mám tu Jane prostě klid a pohodu. Zdravím zapomněl jsem ze začátku pozdravit neb jsem měl také velkou radost,takže zdraví Lidický Jan

Majinko, tebe tu rád vidím :-) Renato, díky, Honzo, no chtěl jsem do Lidovek, ale tam to podmínili ročním předplatným, tak sem si řek, že takhle ne.

Mě se naopak zdá, že na hlavu je váš příspěvěk:)Mj, máte pravdu, vážně to sem nepatří!:)

Gratuluji, i já, "intelekutál" čtu vaše blogy rád, což vám, dělá radost, jak jste děl jednou na skupině. Čtu je rád, z podobných důvodů, jako čtu radši Vaculíka než než Kunderu, a sice proto, že vaše blogy jsou osobní a nejste tak studený čumák jako druhý jmenovaný spisovatel. Pomalu budu končit na stacionáři Karlov, a chci se zeptat, jestli bych s léčbou pýchy mohl pokračovat na vaší skupině. Ozvu se asi telefonicky. Ještě k té osobitosti, vnáší to do blogů život a nesnaží se o takovou nudnou "objektivitu" a učenost. Odžité je holt jiné než nastudované.

Denis