Jsem zavalen prací, a budu s tím muset něco udělat. Klientů přibývá a přestávám mít čas na Solaris a OpenBSD a jiné podobné lahůdky.
Jsem zavalen prací, a budu s tím muset něco udělat. Klientů přibývá a přestávám mít čas na Solaris a OpenBSD a jiné podobné lahůdky. Sice mě těší takový zájem, v poslední době je skutečně velký nárůst. Už ale musím docela kombinovat abych stíhal a nepřetáhl se. Založil jsem před dvěma měsíci skupinu, sedmou a mám ji plnou. Takže s lítostí už budu muset odmítat zájemce.
Už mě včera jeden hoch na skupině přemlouval abych změnil pravidla, protože on, co si našel jinou práci, se bude moci zúčastňovat je dvakrát do měsíce, což jsem zamítl, neb jsem pravil, že se musí v práci domluvit, tak aby mohl chodit aspoň jednou týdně, aby ta terapie měla smysl, nikoliv dvakrát měsíčně. Ještě dnes ráno, než jsem stačil pořádně otevřít oči mi volal.
Prý o tu skupinu stojí, jiného terapeuta nechce. Pravidla ani postoj jsem nezměnil.Pokud bych tak udělal, rozpadlo by se mi to všechno pod rukami. Humanisté se mýlí, když se domnívají, že laskavým přístupem a tolerancí lze úspěšně provozovat terapii závislých. Pravidla na prvém místě.
Zřejmě si bude muset najít jiného terapeuta, který mu vyhoví, já mu nevyhovím. Protože to bych potom mohl tu skupinu rozpustit. Udělali by si z toho hošánci holubník. Před měsícem začali a už by chtěli ústupky. A než zcela zesenilním, tak to bude tak, jak je to dlouhá léta a funkční. Uvidíme, jestli skutečně bude hledat možnosti, protože ty se mu na skupině ukázaly. Mám vážně „rád” tyhle hochy, co vidí jen jednu šanci, a už přestávají hledat další, výhodnější.
Vyrazil jsem dnes do vsi, protože jsem měl objednanou knížku: „Politický konservatismus, sen a realita.” Pochopitelně pěšky s modlitbou na rtech, potom s písní na rtech a sluchátky na uších. Zpíval jsem si své oblíbené hity cestou na Smíchov. Tam kudy chodím, chodí málo lidí, tak mohu zpívat a sem tam udělat pár ladných tanečních kroků. Zřejmě ten tanec budu muset konsultovat s Babetou, neb ona má absolutorium na taneční konzervatoři.
Mohla by mě něco nového naučit. Aby náhodou, kdyby mě zahlédla nějaká nezaujatá pozorovatelka, zahlédla a mohla mě obdivovat. Zpěv, ten zaručeně obdivovat nebude. Ale tanec by mohla. Ne, vážně, není nad to, když je čas a místo, si zazpívat a projít se. Případně udělat několik tanečních figur. Zlepšuje tahle činnost náladu.
Zašel jsem si do svého oblíbeného italského bufetu, snědl chutné jídlo a prohlédl si tři náramně zkérované dívky. Tedy tetované. Jo, za mých mladých let to byla výsada kriminálníků, dnes když mladá kráska nemá tetování, ve společnosti se snad ani neprosadí. Inu jiná doba, jiný mrav. Jsem dalek tohle kritizovat. Jen ve mě vždy nějak hrkne, když to vidím, přeci jen staré stereotypy je těžké odstranit. Oholené, všude, jak jsem se už několikrát přesvědčil, zkérované, prostě krása má své cesty.
Když už jsem měl čas, protože do nakladatelství, kde jsem si uvedenou knihu vyzvedl jsem musel dorazit do tří hodin odpoledních, a na skupině jsem měl být až v sedmnáct třicet, kdy začíná, jsem zašel tedy na jídlo a do knihkupectví. Objevil jsem nového Kulhánka. „Vyhlídka na věčnost„ se ta perla jmenuje. Kulhánka mám rád a k jeho „Noční klub” se rád vracím. Tohle dílko je taková směs Nočního klubu, plus „Divocí a zlí.” Ale je čtivá, jak Kulhánek obvykle bývá.
Povídal jsem s krásnou paní o sexuální výchově na školách. Prý se bouří jistá tradicionalistická skupina rodičů, proti nadměrný sexuální výchově a nadbytečným informacím dětem. Třeba o orálním sexu, nebo homosexualitě. Na rozdíl od krásné paní si nemyslím, že homosexualita je norma. Jen si myslím, že je to sexualita, která je jen normou pro poměrně malé procento občanů obojího pohlaví. Nijak mi ovšem nevadí, co si kdo s kým dělá v posteli.
Pouze mi nesmí vykládat o nějakém zvláštním právu na uznání. Demokracie je pro všechny, lidská práva také pro všechny a není nutné aby jich nějaká skupina měla víc než ta další skupina. Navíc si opravdu myslím, že za výchovu dětí jsou odpovědni rodiče, protože ti rodiče zatím za ty děti do jejich dospělosti také odpovídají. Jako jejich zákonní zástupci. Takže mají právo rodiče požadovat výchovu i ve škole podle svých představ a svého pojetí morálky. Myslí-li si někdo, že ví lépe než rodiče , co jejich děti potřebuji, pak má na takové myšlení právo, ale musí respektovat přání rodičů.
No, já jsem ve směru sexuální informovanosti žádné informace nikdy ve škole nedostal, ani doma. Ty autentické a praktické informace, poznatky a dovednosti mi poskytla krásná modrooká Maruška s vlasy do pasu, co byla o šest let starší a nenechala mě dlouho tápat v tom, co je orální sex, uměla si říct, co chce a já byl v těch sedmnácti poměrně chápavý žák. Inu jaká učitelka, takový žák. Jak je vidět, jde to i bez té školní výchovy. Nikdy jsem necítil žádný zvláštní deficit v praktických dovednostech jen proto, že jsem neměl dostatek teoretický informací ve škole.
Ale nejsem proti sexuální výchově, jen si myslím, že se musí diferencovat. Ohánět se argumenty, že pak vymizí sexuální zneužívání, je naivní omyl. Kolik já slyšel holek, co je táta zneužíval, nebo otčím a ona věděla, že je zneužívaná a přesto držela. Protože se bud bála, nebo byla zvědavá, nebo si netroufla jen odmítnout, ani ne ze strachu, ale protože byla šikovně manipulovaná.
Ona ta válka mezi konservativci a humanisty je poměrně škodlivá pro obě strany. Na jedné, kdy jsou konservativní tradicionalisté označování za extrémisty, což mi přijde komické, protože pokud nějaký křesťan bere vážně třeba svůj manželský slib, nebo začne sexuální život po svatbě a je proto, považován za nenormálního. Pak je něco nenormálního ve společnosti. Myslím, díky všem svým zkušenostem, že jistá forma odříkání vůbec není na škodu.
Jistá míra poučení je nutná a pokud se bavíme o míře, pak se diskvalifikuje každý kdo v této diskusi říká, že ti co zastávají ta či ona stanoviska, nejsou vlastně slušní lidé. Ale extremisté, náckové, fašouni atd, jak je dnes lidem s konservativními názory s nadšením, mnohými pyšnými jedinci, zapálené pro vše nové a moderní, většinou nevyzkoušené a podle toho také tak dopadající, sdělováno.
Neberou jako nutnost, diskusi, o míře odříkání, poučení, míře mravnosti, hází urážkami typu extremista po těch druhých. Vedou jen válku, nikoliv diskusi. Chtějí jen aby ti druzí uznali, co oni vlastně nemohou zas až tak uznat z nejrůznějších důvodů. Válka se občas dá vyhrát, ale za jakou cenu?
Jako katolík asi nebudu jásat nad množstvím potratů, i když chápu, že mnohé ženy tohle považují za své výsostné právo naložit s těhotenstvím podle své vůle. Dokonce se mi to ani nebude líbit, nejen že nebudu jásat. Prostě mi má víra říká, že život je hoden ochrany. I třeba jen začínající. Ale skutečnost je taková jaká je a je na mě jestli se pustím do diskuse s označováním těch žen co podstoupili potrat jako vražedkyň, nebo jako zbloudilých duší. Pokud je budu označovat jako vražedkyně, pak asi mnoho v diskusi nezmohu. Jen vyvolám vášně. Atd, atd. Jo jo.