Pavilon opic a jiné drobnosti

Přehrával jsem si dnes staré fláky od Olympicu.

Přehrával jsem si dnes staré fláky od Olympicu.Vzpomínka plíživá
případně Je to tvá
vina.
Samý krásný písničky o lásce, ztrátách a poznání. Jako další Modravý mámení. Jsou
to krásné písničky s chytrými texty.

Jo, ty slavný šedesátý léta, na která jsem vzpomínal v těch dvou
forbínách se Zuzanou. Vlastně všem opravdovým rockerům je dnes minimálně
přes šedesát a více. Dívám se na ty videa, záznamy: Olympic po tolika a
tolika letech kde publikum nadšeně tleská těm písničkám, aniž by ty léta
pamatovali.

Pochopitelně Olympici nebyli jediní v té době, ovšem, nikdo tehdy
nepředpokládal, že se stanou klasiky. Pamatuji se, jak mnozí tehdejší
dospělí, tedy kolem těch třiceti, opovrhovali tím „bigbeatem,”
který jim zněl jen jako zbytečný kravál. Vůbec neposlouchali ty krásné
texty, ve kterých se mluvilo nejen o lásce, ale mnohdy i životě takovém.

Dokud jsem nenakoukl na umění z té druhé strany, nikoliv jako konzument,
ale jako autor, neuměl jsem si ani představit, co obnáší jen písničku
nacvičit. Natož napsat text, co jde zhudebnit. Aby měl smysl a ještě šel
zpívat. No nic, aspoň na stará kolena si trochu pohraji.

Také se zabývám tak trochu tématem „nešťastné” lásky.
„On miluje ji, ona nemiluje jeho, on nemiluje ji, ona miluje
jeho.” Je zajímavé, kolik se dá v těch dvou případech vyslechnout
příběhů. A kombinací, manipulací za pomoci pocitu viny, racionalizací. Jo,
život není jednoduchý. Párkrát jsem něco podobného zažil. Jak tu variantu:
Ona milovala mě, já ji nemiloval. Tak i tu. Já miloval ji, ona nemilovala mne.

Je vždy zajímavé sledovat chování těch dvojic.Ženy od nemilujících mužů
se liší v tom, že většina těch žen, nerada ztrácí možného nápadníka. Nechce
ho, ale pokud si najde jinou, cítí se dotčená. Ne všechny, ale většina z
nich.

Nemilující muž, většinou s lehkým srdcem oželí nemilovanou ženu. Tyhle
dva druhy chování jsou dány evolucí. Žena potřebuje náhradníka pro jistotu,
aby se, když tak angažoval v případě ztráty toho hlavního partnera. Muži,
kteří nemilují ženu, ti většinou také zastávají názor, že někde v dáli se
vždy nějaká najde, není nutné tahat dřevo do lesa. Také evoluce. Živitelů
bylo vždy méně než těch potřebných.

Na druhou stranu, nemilovaní muži mnohem více prožívají ono odmítnutí.
Některé takové odmítnutí zablokuje na dlouhý čas. Někteří, mnohem více než
ženy propadnou ne nezřízeného pití,Či si dokonce sáhnou na život. Litují se nehezky. Ale opět ne všichni.
Někteří se otřepou, řeknou si: „Tak co je za tím dalším kopcem
pěkného?” A vyrazí do prérie za novými poznatky. Nalepí si na srdce
„náplast” a přežijí.

Rovněž zhrzené ženy, jsou mnohem temperamentnější, pomstychtivější, než
muži. Většinou jim ona zhrzenost vydrží až do konce života. Nikdy neodpustí.
Pár takových jsem zažil. Jestliže mne přestaly pronásledovat. Buď jsem se
jim naštěstí ztratil z očí, nebo už některé umřely. Ty, co jsou nablízku a
naživu, neodpouštějí.

Tak, nechám zhrzené, odkopnuté milenky a milence být. Je konec týdne. Už
jsem se radoval, že budu mít totálně volnou sobotu, neděli, ale nebudu.
Přeci jen jednoho klienta mít budu. Ale zase jsem dnes byl za vnuky. Bylo
skvěle. Jen, když jsem odjížděl, napsal jsem Radce SMS: „Zavřel jsem
pavilon opic a jedu domu.” Elenka s Vojtou se oba rozhodli, že mě
trochu rozdovádí. Napřed jsme hráli fotbal, pak si pinkali s míčem. V obýváku.

Katka měla „nelíčenou” radost. Obývák vše přežil. Byl jsem
tam necelé dvě hodiny, být tam déle, tak se snad i na tom lustru houpeme. Až
cestou domu na mne padla únava. Ale pořádná. Takže si poslechl muziku,
vypil kafe, dopsal blog, který jsem začal psát včera a vlastně dokončil ho
až dnes. Ráno moudřejší večera. Jo jo.