O dovolené v pátek

Rozhodl jsem se pořídit si čtečku. Nějakou dobrou. Už mi slábne zrak,
tak abych na to dobře viděl, mělo to hodně formátů a dobře se nosila. Dále
jsem se rozhodl, že po doprodeji všech svých knih, kterých až na tu
poslední už rapidně ubývá, některé z nich přepracuji a dám je do formátu
PDF a za nějaký rozumný peníz je budu prodávat přes internet. Zřejmě to
bude jednodušší, než znova je vydávat v tištěné podobě. Za rozumné peníze mohlo by to jít. Jak jsem se díval, asi jde je zabezpečit systémem DRM.
Snad je to dostupné i pro soukromníky malého formátu, nejen firmy. Proti
nějakému nelegálnímu šíření, i když fakt je, že pokud někdo bude mít zájem,
cestu jak je zkopírovat a nelegálně šířit si vždycky najde.

Vzal jsem si dnes dovolenou a flákám se seč mohu. Tohle mám rád, jednou
za čas si vzít dovolenou v pátek, vědět, že nic nemusím. Pouze jsem začal
prohlížet čtečky, poradil jsem se Radimem, protože jestli někomu v téhle
oblasti věřím, je to on. Má přeci jen zkušenosti. A co vím nedělá mu
problém šmejdit po netu a hledat nejlepší možné zboží. Tohle já moc neumím,
tedy umím, ale jsem líný. Koupím co mě napadne.

Nakonec jsem si trochu práce dal a pár čteček jsem si prohlédl. Srovnal
jsem co stojí u nás a co stojí v Americe, trochu mě ten rozdíl překvapil, o
tisíc korun dražší u nás. No jo, zatím skutečně ještě sem nedorazil ten
pravý kapitalismus, a volný obchod. Toho rozdílu jsem si všiml, když jsem
byl v Kanadě. Ta rozdílná kupní síla proti Evropě je pořád značná. Ale
docela se těším až si ji pořídím, mám hromady knížek v PDF, dost už toho je
na netu, takže budu mít co číst v Metru a na cestách. Lehounká, kompletní
knihovna ve čtečce. A ty knížky v elektronické podobě jsou lacinější. Jak
jsem se díval, tak se z toho i docela dobře čte. Jasně knížka je knížka,
ale na druhou stranu, zabírá mraky místa.

Uvědomil jsem si, že když stále ještě plánuji cestování pěšky, tak vím,
že mnohdy se mi nechce hned spát, když večer zastavím a tak si budu moci
pohodlně číst a nemít na vybranou jen jeden titul. Co jsem dostal od Radima
kdysi DVD se staženými knížkami, tak těch čtyři Giga obsahuje kolem devíti
tisíc titulů. Tedy pokud se ty tituly převedou do fromátu PDF, tak asi mírně
nabudou, zmenší se na polovinu, ale ani já nemám v knihovně čtyři a půl
tisíce titulů. To je hromada čtení, které zabere minimálně místa. Inu pokrok
je pokrok. To ten poník, vozík, čtečka, iPhone, stan, pochopitelně, když ho
bude tahat poník může být dost velký a život jak na zámku. Ať to trvá věčně.

Tomu se říká nadějné vyhlídky na stáří. Nakonec pořád s údivem zjišťuji,
že roky přibývají, čas ubývá, tak abych něco ještě stihnul. Prý jsme tu jen
jednou. I když mnozí tvrdí, že opakovaně a dlouhá řada životů. No mám -li si
vybrat mezi reinkarnací a nesmrtelnou duší, volím druhé. Běžela kolem toho
včera zajímavá debata. Povídal jeden člen, že je teď moderní dát pokřtít
dítě, tak že ho dá pokřtít. Rozvinula se debata na téma, co od toho čeká.
Musím říci, že se mi moc líbila. Shodli jsme se nakonec na tom, že křest,
není módní záležitost, ale vážná záležitost, že kmotr není jen tak chovat
dítě na rukou v kostele během křtu, ale je to závazek.

Tohle si mnozí lidé vůbec neuvědomují. I když Církev, která toho chce tak
málo od svých oveček si koleduje o to, že ji její členové opustí. Nakonec,
když nikdo na nikom nic nechce tak vlastně dává najevo, že co nabízí zas až
takovou cenu nemá. Souhlasím s těmi kritiky Církve, že toho od svých členů,
kněží i laiků chce málo, že se zbytečně přizpůsobuje světu. Nakonec si
uvědomuji jedno. Kdybych na svých klientech chtěl málo, měli by pocit, že co
jim nabízím nemá cenu, protože toho lze dosáhnout snadno. Dosáhnout spásy,
být dobrým křesťanem není vůbec jednoduché. A všechny ty aféry kolem Církve
to jen dokazují. Už jsem o těch nehodných služebnících Církve psal v tomhle
blogu. Bylo by pro ně lepší, kdyby nepoznali svaté přikázání

Vlastně ta skupina byla mimo jiné, že není dobré vnímat vztahy, víru, jako
něco, co je zábavné, něco co poskytuje uspokojení. Ale spíše jako něco, co
od nás žádá a očekává. Křesťanství neslibuje nic jiného, než možnou spásu
nesmrtelné duše. Po odchodu ze světa. Chápu, že je těžké pro mnohé, že
životem nic nekončí. Ovšem je zajímavé, jak v lidech, kteří byli pokřtěni,
nebyli ve víře vychováni, protože jejich rodiče je dali pokřtít, jen tak aby
učinili zadost nějakému dobrému zvyku, vyhověli svým rodičům, manželce, tak
se nakonec v těch lidech to nesmazatelné znamení, kterým křest je, ozývá. Už jsem tohle zažil několikrát, že jsem se setkal s lidmi, kteří sami o sobě
začali mluvit o své víře v něco, pak si uvědomili, že byli pokřtěni a
nakonec si začali sami klást otázky, které je dlouho znepokojovaly a
vystoupily na povrch právě v terapii. A došlo to až k praktikování
křesťanství. V různých Církvích. Nejen te té svaté katolické.

Sám jsem kdysi něco podobného prožil, kdy jsem sice byl pokřtěný, ale
díky otci, který celoživotně zastával takové mírně vulgární materialistické
stanovisko, jsem rozhodně ve víře vychovaný nebyl. Bylo zajímavé, jak si mě
ten Duch Svatý nakonec našel. Pomalu, postupně bez nějakého zvláštního
tlaku. Vlastně to došlo až ke vstupu do třetího řádu Dominikánů. I když jsem
v něm nakonec nezůstal, odešel jsem před složením slibů, tedy bez hříchu,
tak je až podivuhodné, jakými cestami se vše ubíralo. Nakonec jsem myslím,
přesně tam kde mám být. Světec rozhodně nejsem, ani spravedlivý, ale dělám, co mohu a umím.

Jo, tak jsem si myslel, že napíši něco o tom jak je bezva se v pátek
flákat, nic nedělat, zrána se příjemně vyspalý probudit, zacvičit si,
poklábosit na Facebooku s děvčaty a nakonec jsem došel až ke křesťanství,
křtu, co křest znamená atd. Tedy vlastně jsem se toho jen tak dotkl.
Konečně, kdo bude mít chuť, jistě kolem toho rozjede nějakou diskusi. Třeba
trochu jinak, než jen nadávky a urážky věřících, co s e modlí, chovají se
jak nejlíp svedou, přesto hřeší, protože hříšní jsme všichni. A svatými se
můžeme stát až po smrti. Jo jo. Jinak, nikomu nehodlám brát jeho ateismus,
buddhismus, či cokoliv jiného. Nakonec, ono se ukáže až po té smrti, které
se všichni tak nějak bojíme, protože se z ní nikdo ještě nevrátil. Tedy
jeden. Ten, co: ... vstal z mrtvých, vstoupil na Nebesa a sedí po pravici Otce
a znovu přijde ve Slávě soudit živé i mrtvé a jeho Království bude bez
konce. jak my křesťané věříme a modlíme se v Credu. Neboli ve Vyznání víry.