Noční plány

Tak jsem vymyslel letní cestu. Opět podle řeky, jenže tentokrát do Německa, do Pasova, neboli německy Passau a pak na Vídeň.

Tak jsem vymyslel letní cestu. Opět podle řeky, jenže tentokrát do Německa, do Pasova, neboli německy Passau a pak na Vídeň. Pochopitelně pěšky z Prahy a potom podle vody, podívat se jak je cvrkot na Dunaji. Inu, není nad to mít nápad. Myslím, že dorazím do Vídně a bude to tak akorát. Pokud to půjde aspoň jako letošní cesta podle Labe.

Pochopitelně půjdu bos. Vyzkouším, jak budou bosé nohy fungovat na dlouhé trati. Barefooty sice budu mít pro jistotu v ruksaku, ale myslím, že má chodidla jsou už natolik otužilá a pevná, že bych měl tu cestu vydržet bosý. Kolena by podle všeho měla bolet mnohem méně, pokud vůbec. Uvidíme.

Koukal jsem do mapy, prohlížel si fotky, tam podle vody toho bude hodně ke koukání. Podle Dunaje jsem šel kousek, když jsem cestoval na Gibraltar. Ale opačným směrem, než půjdu teď. Tedy v létě. Uvažuji, že bych možná vlakem dojel do Budějovic a odstartoval z Budějovic, abych podle toho Dunaje došel třeba až do Bratislavy. I když zase vynechat tu krásnou cestu na Budějovice podle Vltavy, kolem Hluboké, Českého Krumlova, to by bylo možná škoda. Už dlouho jsem nešel touhle cestou.

Ale do léta je dost času. Blíží se Vánoce, slunovrat už bude v neděli, dny se začnou prodlužovat a pak už mě začne svědit tělo a budu vyhlížet léto. Na jednu stranu, život se krátí, na druhou, přeci jen pořád je dobře, že život plyne a je možné se ještě na něco těšit. Ta cesta podle Labe mě navnadila. Rád putuji podle řek. Má to něco do sebe. Řeka si plyne, na břehu, když jsem tak seděl večer, díval se na vodu, podobně jako jsem to dělal, když jsem byl kluk a chodil si sednout k Labi, či Ploučnici v Děčíně.

Díval jsem se na vodu a snil si o dálkách. Tehdy, byl s dálkami trochu problém. Bolševik cestování nepřál. Trochu jsme včera na skupině s pamětníky o tomhle mluvili. Ale naštěstí bolševik je v trapu, a mě se splnily všechny velké klukovské sny o dálkách. Tak teď, co by stařec si splním ty menší. Pokud Pán Bůh dá. Podle vody Rakouskem a Německem, trochu zase pošprechtit, kouknout, jak to dělají jinde. Na hrady nepolezu, ty mě celkem neberou, stačí mi na ně koukat zezdola od vody. Vyfotit a mazat zase dál. Dobře vyfocený hrad z dálky, taky není špatná památka na cestu.

Trochu jsem prohlížel ruksaky, potřeboval bych nějaký ultra lehký, abych nepřetěžoval staré kosti. Jo když byl člověk mladý, nijak si hlavu nelámal, co co váží. Prostě jsem nahodil ruksak na záda, moc jsme toho neměl, ale nijak jsem nezkoumal, kolik to váží. Kilo sem, kilo tam. Dnes už je každé kilo, co nemusím tahat důležitý. Lehký stan, lehký spacák, minimum věcí, dnes není díky cenám problém si cokoliv laciněji koupit v Německu, než doma, takže tahat toho, co nejméně. Stáří mě naučilo dvojnásobně vážit, co a jak. .

Lidé pláčou, že Vánoce budou na blátě, ale mě to počasí nad bodem mrazu vyhovuje. Bez potíží chodím bos, slečna v Bille vždy se od pokladny koukne, jestli jsem pořád bos. Řekne: „Mě je zima jen když se na vás podívám. ” Já ji na to řeknu: „Ale fakt, že hřeju po celým těle.” Takhle laškujeme. Je asi o čtyřicet let mladší, takže mě hřeje aspoň to laškování a zájem. Ono to ujištění, že hřeju, je nutné. Co kdyby. Aspoň bude vědět, že nemám studené nohy.

Studené nohy, to byl problém mnohých slečen. Horkokrevné, ale občas jsem se musel ve spánku odtáhnout, protože chladila jak mrazák, těmi nohami. A i přesto, že je měla hezké. Jsou to někdy potíže. Takže hřeji a nohy mám teplé. 🙂 Spát se mi nechce, spal jsem odpoledne před skupinou, vstávat nemusím, klienti před Vánoci shánějí dárky a pečou cukroví. Aspoň až se mi bude chtít spát, tak stačí, když se probudím odpoledne. Jenže se probudí asi dřív. Stejně nespím v kuse víc jak šest hodin.

Tak, cestu jsem naplánoval, trasu vymyslel, do léta mám, co měnit a na co se těšit. Kousek Bavorskem, kousek Rakouskem, jazyk stejný, země a nátury odlišné. Řeka jiná, větší i ta plavba je odlišná od té labské. Prohlédnu lodě, pokusím se na nějakou vnutit. Abych viděl, jak to šífři na Dunaji mají zařízené. Jo jo. Tak uvidíme.