Rád v terapii probírám s klienty asertivitu a transakční analýzu.
Rád v terapii probírám s klienty asertivitu a transakční analýzu.
Myslím, že obé se doplňuje a v mnohém překrývá. Transakční analýza nám
ukazuje manipulativní hry, které spolu lidé hrají aby vzájemně získali
výhodu jeden na druhém. Nejvíce tyto hry hrají v zátěžové situaci. Oni
je vlastně hrají neustále, jen intenzita těch her se liší. Asertivita
spočívá v umění čelit manipulaci druhých lidí, umět se postavit
problémům tváří tvář a rozhodnout se nakolik a v jaké míře jsme
odpovědní za spokojenost druhých lidí.
Rozumět těmto mechanismům se podle populární knihy Erica Berneho
„Jak si lidé hrají” je zdánlivě snadné. Uplatnit asertivní
techniky je podle příruček a několika hodinového nácviku také poměrně
snadné. Ale umět je skutečně použít je věc, která není tak samozřejmá,
jak by se zdálo. Člověk, který je začne používat se dostává do rozporu
se společenskými požadavky, kterými jsme od dětství bombardovány.
Napsal jsem na tohle téma zhruba tři knihy, ve kterých se zabývám
lidským chováním, emocemi a zvládáním těchto náročných situací. Nakonec,
vždy zátěž ukáže, co opravdu v člověku je. Jestli skutečně je ochoten
čelit tlaku, který vyvíjejí lidem kolem něj na změnu jeho názoru,
postoje, způsobu oblékání, nebo mluvy. Případně dalších atributů
chování, které se má mlčky za dohodnuté.
V momentě, kdy jedinec přijde s mírně odlišným postojem, nastává tlak
okolí na jeho změnu. Ti, kteří do té chvíli určovali, nebo měli
rozhodující slovo v libovolné společnosti, najednou jsou svobodou
člověka, která s použitím těchto technik pro jedince, který umí a je
odhodlán tyto techniky použít, děsivě ohroženi a udělají co mohou, aby
tuhle situaci zvrátili.
Zažívám tohle na blogu, zažívám to kdekoliv jinde, kdy dám najevo, že
nehodlám hrát hru na výhru, nebo se obhajovat, vysvětlovat, pacientům,
cizím lidem důvody svého jednání, protože jsem si vědom toho, že pokud
je nijak neohrožuji na svobodě, zdraví či životě. Zažívám, jak lidé
najednou nechápou, že klidně ukončím diskusi, která je z jejich hlediska
demokratická, leč pro mne nezajímavá.
Někdy jen prostě nemám potřebu se dát zaplavovat špínou házenou na
lidi, které osobně neznám, nic o nich nevím, než jen to co mi ten či
onen servíruje, jako zaručeně pravé. Nebo dát se zaplavovat špínou
házenou na svou osobu, hájit se a vysvětlovat lidem, kteří nechtějí
slyšet vysvětlení, ale chtějí jen docílit ponížení a zdeptání, protože
to je jejich způsob života. Být ponižován a ponižovat druhé.
Vím jedno, vždy, když odejdu z jakékoliv výše zmíněné debaty, vždy
dosáhnu jednoho. Bezmoci toho, co se pokouší ponižovat, urážet,
deptat. Tahle strategie je vyzkoušená. Jistě mnoho lidí, řekne, co
obvykle lidé říkají. Přeci neztratím tvář, aby si o mne myslel, to či
ono, třeba že jsem srab, co nic neunese.
Zklamu někoho, ale tyhle výroky mají za účel jen jedno. Udržet toho
druhého v tomhle případě mě, v pozici člověka, kterého je v rámci
diskuse, co je pochopitelně na internetu anonymní, beztrestně urážet,
protože, pokud podlehnu té manipulaci, jsem zavalen, špínou, které se
nedá bránit, již je pak možné použít kýmkoliv, kdykoliv.
Pokud na ni nereagujete, necháte zavřená vrátka, zjistíte, že z toho
člověka, který se tváří jako bůh spravedlnosti, co má možnost soudit a
rozhodovat o vašem životě, se stává štěkající ratlík, který sípe za
brankou, doráží „hrdinně” na ni a vlastně jeho sípot skončí
přesně v tom okamžiku, kdy ji beze slova a jediného pohledu k němu
minete.
Má tohle vaše chování tu strašnou moc, že aniž by jste podnikli jeden
jediný útok směrem tomu člověku, donutíte ho jak říkával jeden takový,
co mne se pokoušel deptat na jednom chatu: „k okusování nehtů
vztekem.”Stalo s se jen jedno, ty nehty si okusoval on. V
asertivitě se tomu říká: „Otevřít dveře, v tom okamžiku, když je
někdo chce vyrazit. Dělával jsem tohle svým bývalým favoritkám, které se
mne pokoušely deptat svým hodnocením. Mlčel jsem, nijak jsem nereagoval,
když jsem předtím se pokoušel o nějakou rozumnou domluvu.
Musím říci, že nebyly rády. Je to strašlivě účinná strategie, pokud
se rozhodnete, nedat se vyprovokovat do lití špíny. Mlčíte, chce-li
někdo v osobním styku tímhle způsobem diskutovat, zvednete se a opustíte
místo sporu, pokud vás nenapadne fyzicky, což je jiná věc, pak každé
vaše odejití, ze sporu, který se nedá vyhrát, v němž je možné se jen
zničit, či zesměšnit, se ten spor vyvolávající dostane do situace, kdy
je se všemi svými vinami, špínou sám. Ztrácí to nejcennější, co má. Svou
moc, kterou zvyšuje každou svou zahájenou hádkou.
Funguje tahle metoda v jakémkoliv sporu. V partnerském, pracovní, u
toho se zastavím. Myslím, že jestli se dostanu do situace, kdy už mě
třeba majitel se snaží takhle ponižovat, pak nemá smysl setrvávat v tom
prostoru. Protože čím víc ustupujete, tím méně peněz dostáváte, tím více
požadavku je na vás vzneseno a tím víc jste trestáni za jejich
nesplnění. Ale tohle platí i pro partnerské spory.
Lidé, kteří chtějí vás vidět na kolenou, se nikdy nespokojí s
omluvou, vysvětlením, či argumentem. Nikdy. A v partnerských
sporech jde o život, Mnohdy doslova. Lépe odejít, ztratit v jeho očích
tvář, což je velmi oblíbená manipulace, Kdybys byl
pořádný/chlap/ženská, tak to se mnou tady vyřešíš, než někoho zabít.
Těmhle lidem nejde o řešení, těmhle lidem jde jen o to vyhrát za pomoci
všech prostředků.
Osobně jsem se několikrát v životě vzdálil z těch sporů, které nešly
vyhrát, jen je ukončit a mnoho věcí se mi díky tomu podařilo prožít.
Nebyl jsem vázaný svou energií na řešení událostí, které vyřešit nešly.
Nikdy jsem se nedal beztrestně bít, ale pokud jsem se mohl vzdálit z
neřešitelného sporu, což je vždy možné, jestliže nejsem za mřížemi
přikován ke zdi, tak jsem díky tomu zažil hezké časy, bez lidí, kteří mi
nejsou nijak k užitku a prospěchu.
Moje matka tohle neuměla a zbláznila se. Doslova z toho nekonečného
ponižování a bití, které zažívala v manželství. Já jsem se z jejích
chyb poučil a tomuhle v životě jsem se mnohokrát vyhnul. Spor se opravdu
nedá vyhrát. Ten vás může jen zničit. Nemám žádnou povinnost se dát
ničit. Kýmkoliv a pokud on si při těch pokusech nabije hubu, at si to
užije. Jo jo.