Neboť, nikdo to za nás neudělá

Je Nový rok, poslouchám jak Satchmo zpívá „What a wonderful world.” Vlastně mě napadá, že snad na Nový rok asi není ani vhodnější píseň.

Byl jsem včera, podobně jako předchozích dvacet pět let v blázinci. Pořádal jsem s kolegyněmi silvestrovský běh, tedy spíš jsem jen dohlížel a pak jsem se zúčastnil na pavilonu i silvestrovského klubu.

Přišlo hodně bývalých abstinujících pacientů, měl jsem radost, že se jim vede, že nekňučí, ale starají se v duchu terapie, kterou prošli, nebo mnozí ještě v následné terapii pokračují, o sebe, své štěstí, protože jim nikdo jiný, než oni sami jejich štěstí nezařídí.

To je takové moje životní krédo. Modlit se, přát sobě i druhým štěstí, zdraví, ale zároveň vědět, že se ono štěstí musí udělat. Jak říká můj oblíbený psychoterapeut Frankl.

Tak to je asi moje přání sobě i všem kolem mě. Aby všichni měli dost sil a odhodlání si toho štěstí pro sebe v Novém roce zařídit a užít. Neboť, nikdo to za nás neudělá. Jo jo.

Napsat komentář