Vlastní rozchod představuje nutnost prostě zapomenout na tuto investici a odejít ze ztrátou.
Jeronym Klimeš. Partneři a rozchody
Vlastní rozchod představuje nutnost prostě zapomenout na tuto investici a odejít ze ztrátou.
Jeronym Klimeš. Partneři a rozchody
Tak jsem se doslova a do písmene, časně z rána probudil. Bylo kolem druhé hodiny. Šel jsem spát nezvykle brzo. Mě jsem toho za včerejšek docela dost. Je to v poslední době takové docela napínavé a tím pádem zátěžové. Ale občas k radosti. Volala mi paní z Uherského Hradiště, že by za mnou z manželem přijela na konzultaci. Prý mě sleduje v televizi a dost často si pouští pořady, ve kterých vystupuji na internetu. Pronesla větu, při které se mi vždy zježí vlasy. „Pane Jílek, vy jste naše jediná spása.” Tohle, když slyším, tak se fakt bojím, protože nechci být ničí jediná spása. Ti lidé si občas myslí, že když mě vidí v televizi, tak jsem zázračný muž, který vyřeší hravě během jedné hodiny, jejich celoživotní potíže. Vždycky je mi líto, když se musím omluvit a ujistit, je že tohle fakt není v mé moci.
Protože kdyby bylo, jsem obležený davy potřebných, a měl bych asi zasloužený pocit své omnipotentní superužitečnosti. Jenže jsem jen člověk. Takže jsem paní cestu do Prahy pro tuhle chvíli vymluvil, vyslechl jsem příběh o synovi, kterému matka se pokouší zabránit v pití, což je samozřejmě nad její síly. Ale jedno přeci jen udělala, na základě mých televizních pořadů, dokázala synáčkovi zrušit trvalý pobyt v domě. A dnes aspoň dokáže na synáčka zavolat policii, když se pokouší rozbít vrata a zdemolovat dům v opilosti. Protože ona ani její těžce nemocný manžel mu v tom sami nedokážou zabránit. Údajně jsem byl první, koho slyšela v televizi, říct místo doporučení, že s ním mají mluvit. (Protože jako mnozí další sledují všechny ty pořady, kde hledají pomoc a útěchu), že s ním nemají mluvit, když demoluje zařízení, ale že mají zavolat policii, nechat ho vyspat na záchytce, nepouštět ho domu, nepomáhat mu, protože tím mu dávají jen na chlast. Tohle všechno udělala a musel jsem ji pochválit.
Docela chápu všechny ty matky a otce, co slyší všechna ta doporučení, jak je nutné s těmi lidmi mluvit a věnovat se jim, že zvednou, v tom lepším případě, oči k nebi a řeknou. „Bože, to je ale vůl/kráva,” když tohle slyší. Zřejmě ti, co tohle doporučují, netuší, jaká je to „radost,” sledovat demolici vlastního bytu, vrat za šedesát tisíc, nalitým synáčkem jak mi ona maminka vyprávěla a ještě s ním mluvit. Možná to někdy jde, jenže nalitý agresor, ten je skutečně velmi těžce k zastavení. A pokud je tam ještě případně nějaká psychická porucha, pak je to dvojnásobně „úchvatný zážitek.” Moc sem ji nepomohl, ale aspoň jsem ji pochválil.
Nakonec jsem ji musel slíbit, že když přijede do Prahy, udělám si na ni čas. Tak docela rád, protože mám rád lidi, kteří dají na vlastní rozum a udělají co je třeba. Ne, co jim občas radí „různí odborníci na vztahy.” Odborníci, kteří si přečetli v novinách, že se s takovými lidmi má mluvit Protože jak říká dr. Jeronym Klimeš,( který rozhodně odborník na vztahy je, podle toho co jsem slyšel a od něj četl,) tak pacienti a klienti tohoto druhu, skutečně potřebují odborníka na závislost, nikoliv každého odborníka. On sám podle svých slov tyhle případy předává. A myslím, že dobře dělá. On je jiný druh poradenství, když se žena rozvádí, kvůli nevěře, nebo, když se řeší partnerské rozchody z jiných důvodů, třeba žárlivost, případně rodinná terapie, kde se hledá příčina nefunkčnosti rodiny.Než poradenství, kde je závislost, agrese z důvodu pití, fetování, případně psychická labilita následkem toho všeho.
Hledat příčinu nefunkčnosti vztahů „” závislého je snadné. Piješ, fetuješ, neplníš svoje povinnosti, nedodržuješ pravidla. Takže my se musíme chránit, před tebou a až ze sebou něco uděláš, až nás přestaneš ohrožovat, okrádat, pak s tebou budeme mluvit. Pokud ten člověk pije, je agresivní, demoluje domácnost, nemá smysl s ním mluvit, když je napitý, to jde o zdraví až o život. S opilci, případně z fetovanými jedinci se spíš moc nevybavovat, tam pokud to je možné, tak se vzdálit a hledat pomoc, tam kde mi skutečně mohou pomoc a pokud mluvit, tak asi tak abych ho nepodráždil ještě víc a případně se mohl uniknout do bezpečí. Zavolat policii v takovém případě, je zdraví prospěšné jak rodině, tak samotnému agresorovi. Nebude mít možnost nadělat větší škody a nebo někomu ublížit.
Když už jsem zmínil dr. Klimeše, tak jsem si od něj včera cestou na skupinu koupil jeho knihu „Partneři a rozchody.” Jak jsem ji zběžně prolistoval a něco málo večer přečetl, musím říct, že na co jsem narazil, to se mi líbilo. Konečně. dr.Klimeš je člověk stojící na zemi. Podle toho co píše a říká. Máme hodně podobné názory a přístupy. Nebudu knihu nijak analyzovat, nakonec jsem ji ještě nepřečetl, ale co jsem četl, tak jsem přesně viděl některé své dávné chyby při ukončování svých partnerských vztahů. Jo, člověk leckdy chce okamžité rozhodnutí, okamžitou odpověď, nedá čas sobě ani tomu druhému, soupeří, nechce prohrát a ani se nenaděje, tak je rozvedený, ačkoliv se rozvést vlastně ani nechtěl a nebo rozejitý, ačkoliv poslední, co by ho napadlo začátkem týdne, že s tou ženskou už nechce být.
Zaujalo mě Klimešovo rozdělení na „iniciátora a obránce.” To je naprosto přesné, stejně jako se občas ty role vymění a z iniciátora je najednou ten, co by chtěl vzít zpátky svou iniciativu k rozchodu a uvědomí si, že jak říká Klimeš: …i on ztratil vztah. Což je vlastně svatá pravda. I ti, co se chtějí rozejít nejsou v žádném případě v nějaké zvláštní pohodě, protože oni také ztrácejí. Ztrácejí roky společného života, vzpomínky, podporu, majetek, děti. Vzpomínám si na několik klientů/klientek, které se napřed jako chtěli rozejít, uskutečnili rozchod. Uskutečnili a najednou zjistili, že ztratil, něco co až po ztrátě mělo takovou cenu, že se jim ona ztráta zdála nepřijatelná. Jenže tohle většinou ti lidé zjistili, až když nechali promluvit svou pýchu. Samozřejmě není to tak jednoduché, jak se pokouším v několika větách sdělit. Ne vždy ti lidé cítí nenahraditelnou ztrátu. Ale fakt je jeden. Jak obránce, tak iniciátor prostě ztrácejí.
Už se těším až ji dočtu. Budu zase pro klienty o něco chytřejší. Jestli pro sebe, to nevím, ale přeci jen, neškodí se poučit u druhých. Nakonec, na některá poučení v tomto směru jsem nikdy nezapomněl. Hodně dám na vlastní zkušenost, ale zkušenosti druhých vůbec nejsou k zahození. A u Klimeše jsem už dávno zjistil, podobně jako „” dr. Hnízdila, že není na škodu si něco od nich přečíst. Samozřejmě nejsou sami a spoustu praktických technik jsem převzal od druhých. Pokud se mi něco líbí, vyhovuje to mému naturelu, nijak to neváhám převzít. Docela klidně řeknu odkud tu moudrost mám. Od Lutery jsem převzal, že „Láska je víc než pravda.” Od Růžičky, „…víc než technika, jsou ty lidské věci.” Od Skály že: „na pacientovi požaduji o malinko víc než je momentálně schopný..” Tyhle ty moudra, jsem kdysi od těch lidí, slyšel, četl a zjistil jsem, že jsou funkční. Tak proč je nepoužít?