Přečetl jsem si na root.cz zajímavý článek o začátcích
Přečetl jsem si na root.cz zajímavý článek o začátcích
Linuxu.Dvě
dekády s Linuxem. Linux je operační systém, který používám už
dvanáct let. Což už je tak dávno, že je to až nepochopitelné. Přitom
mi to přijde jako včera, když jsem s Honzou Brejchou nainstaloval
Mandrake 9.1, který mi vydržel dva měsíce, pak jsem instaloval
Debian Woody a už jsem byl chycený. Vlastně při instalaci,kompilaci,
či konfiguraci intelektuálně odpočívám. Nejde tak ani o to, kolik
toho umím, protože v případě Linuxu, nebo unixových systémů jako
jsou BSD, se člověk pořád učí, ale skutečně jen o odpoutání se od
chaotického světa plném emocí a nelogičností a vklouznutí do světa,
kde vládne logika, řád, na většinu věcí se lze spolehnout, jen sem
tam občas jsou i v tomto světě logiky, věci mezi nebem a zemí.
Takže si hraji, trénuji mozek, potřebuji ho. A mozek stejně jako
všechny části lidského těla se musí zatěžovat. „Kdo netrénuje
mozek, přijde o něj.” Říká se. tak ho trénuji. jednou se učím
Instalovat, pak zase používat Emacs, nebo si něco nastavit v
Solarisu, který sice není Linux, ale je to Unix, což je hodně
podobné, ovšem nikoliv stejné. Ona stejná není ani jedna Linuxová
distribuce, natož Unixové systémy. Ale příkazy většinou fungují
stejně. Což je na tom všem pozoruhodné.
Skoro každá distribuce potřebuje trochu nastavit podle vlastních
potřeb. Sice občas se zdá, už u těch novějších, že stačí
nainstalovat, moc nastavovat se nemusí, ale přesto, tohle je na
Linuxu to hezké, že něco většinou ano. Na Windows také, jenže tam se
dá jen něco přiinstalovat. Tedy aspoň si myslím, moc Windows
nepoužívám. Tedy doma vůbec a v práci tam raději na služební počítač
nechodím, protože by mi z jeho pomalosti hráblo.Používám svého Mac
OS X. Také Unix, tedy zase něco co znám z Linuxu a BSD. Mac je
myslím pro uživatele velmi friendly. Tedy velmi přátelský k
uživatelovi a velmi spolehlivý. Moc se do něj zasahovat nemusí.
Na to aby mi hráblo, stačí občas pacienti. Tedy k tomu nepotřebuji
služební počítač. Aby mi z nich nehráblo, používám doma Linux a jeho
konfiguraci.Zkouším si psát na editoru Emacs, VIM, už mám trochu víc
zvládnutý, zjišťuji, že každý editor je tak dobrý, jak dobrý je jeho
uživatel, že pokud se Emacs člověk naučí, pohraje si s ním, má stejný
efekt jako VIM. Jde jen o to, jako všechno v životě, co tomu je jeden
každý ochoten věnovat. Konečně jako všemu. Což tím neříkám žádnou
novinku.
Párkrát se mě lidé ptali, jestli psaní blogů je pro mne
autoterapie. Říkám jim, že ne, ale spíš než autoterapie je pro mne
psaní blogů formulováním myšlenek o světě vezdejším. Linux, to je
odpoutání mysli, od všech těch potíží, co vyslechnu za celý den,
týden, měsíc, rok. Bych to mohl dělat, potřebuji relaxovat právě
něčím jiným, odlišným, než je věčné hrabání se v problémech. Každému
klientovi, pacientovi doporučuji, aby si našel svou metodu, která mu
umožní se odpoutat od světa, který je mnohdy líčen jako velmi
nepřátelský, velmi hrozivý, protože když se umí odpoutat od hrozeb
světa zjistí, že svět je i zábavný, hravý a lidé v něm nejsou
zaměřeni jen na potíže, ale i na zábavu a veselí.
Tohle je opravdu důležité. Mít na paměti, že život není zas tak
veliká sranda, ale občas sranda musí být. Jinak chcípneme na žal. Žal
je nutný, když je smutek na místě. Stane se něco nepříjemného,
truchlivého, ale když člověk permanentně je bombardován stále
nepříjemnými událostmi, pak je potřeba trochu víc uvolnění, klidu,
hravosti, kterou ten klid přináší. Nebo může přinést. Lidé se často
domnívají, že jsou jen dvě polohy života. Nezměrný žal a tragédie a
bezuzdné veselí. Já mám zjištěno, že pak jsou ještě různé stavy
mysli, kdy je člověku dobře, aniž by se za břicho popadal. Prostě
něco se povede a mám takovou tu tichou radost, kterou nemusím hned
sdílet s jásotem a rachejtlemi s celým světem, aby všichni
viděli.
I k tomu mi slouží Linux a BSD, plus Solaris. Naučím se něco
nového, na něco nového přijdu metodou pokus omyl, jen málokdy
nějakou extra logickou metodou a jsem nadšený, že mám pořád odvahu
něco nového zkusit, nebo že mě ještě napadají možnosti, jak něco
řešit. Dá se říci, že se mi tuhle metodu daří převést do
života. Zkoumám jak cvičit, jak běhat, jak se učit, abych byl ve
formě. Jestli mi na něčem záleží, tak být ve formě, mít tělesnou i
duševní kondici. Biologický věk nejde zastavit, biologické hodiny,
bestie tikají a tikají, ale i přesto lze být v kondici. A aby toho
nebylo málo, za chvíli jdu na španělské ptáčky. Přijede Martin a
odveze mne a Šárka přinese tu dobrotu na stůl. Nemíním se zdráhat a
omezovat. Jo jo.