Láska na poprvé, jako z italského filmu

Dny se krátí, i když se podzim dlouho tvářil jako léto, tak léto bude až příští rok. Hnidopichové by mě opravili, že léto končí 22. září, nebo kdy? Ale to je jedno.

Dny se krátí, i když se podzim dlouho tvářil jako léto, tak léto bude až příští rok. Hnidopichové by mě opravili, že léto končí 22. září, nebo kdy? Ale to je jedno. Pro mne končí léto právě tím „zrychleným krácením dne. Už ráno děvčata nejsou v těch krásných tričkách, co lehce zahalují a pěkně zdůrazňují. Začínají nosit bundy, mikiny, ponča a jiné dámské propriety, které ani správně neumím pojmenovat. Ale jo, taky v tom všem vypadají převážně dobře. Mám léto rád, mám rád i podzim, všechno má svoje kouzlo. Zatím venku prší a nic nevypadá na nějaké extra oteplení.

Dorazil za mnou do blázince pacient. Po recidivě. Žádná extra radost. Nedodržuje nic na čem jsme se dohodli, jak na skupině, tak na individuálních pohovorech. Prostě pořád má svoji hlavu. Podle toho to opět dopadne. Probíral jsem to s ním dnes, poslal jsem ho za šéfovou s tím, že by bylo dobré aby si zopakoval trochu režimovou léčbu v opakovačce. Aspoň týden. Minimálně. Všechno odkývá, na všechno přitaká, ale skutky mu moc nejdou. Tak uvidím jestli tedy dorazí. Nejen na opakovačku, ale i ve čtvrtek na skupinu.

Odeslal jsem grafikovi a sazeči text knihy, tedy Jana vše odeslala a začne kolotoč. Krásný sice, ale přeci jen bude s knihou docela dost práce, než se objeví celá kompletní a vytisknutá. Mám rád tuhle dobu. Text se kontroluje, pak se znovu odešle, dá se do tiskárny a už se jen čeká jak tisk dopadne. Už to zažívám po několikáté a na konci je radost držet vytištěnou knížku v ruce.

Stejné jako s televizí. Něco se točí, člověk ví co říkal, co říkali ti druzí, pamatuje si, co asi může nějak vypadat, ale není nad ten hotový nastříhaný produkt, kde je všechno, co si režisér a střihač myslí že má být. Pak, když to vidím třeba po druhé, už mě většinou ani nenapadne, že by to mohlo být jinak. Díl „Léky jako zkáza” viděli skuteční odborníci na závislost na léky, dva pacienti závislí na lécích, z nichž jeden je lékař a schválili celý děj. Prý naprosto věrohodně. Jeden se mě ptal jestli vím jak se kradou léky v lékárně. Myslel na oddělení. Řekl jsem mu, že osobní zkušenost s takovou činností nemám, doufám, že se v tom nemám potřebu zlepšovat, ale umím si představit jak na to. Nakonec, zlodějna na oddělení nebude zas až tolik složitá činnost. Mě jednoduché skutky tohoto typu nijak nebaví. Nepřispívá tahle činnost k rozvoji osobnosti, ani ke zvyšování IQ.

Jsem zvědavý na ohlas na dnešní díl, který se zabývá potížemi, které mohou nastat při abstinenci muže, v manželství. Muže, který se rozhodl dospět, stát se sám sebou, vystoupit z role outsidera a vzít na sebe odpovědnost. Jeho žena tohle není schopná unést, protože ji tím vzal pocit nadřazenosti a moci nad ním, díky jeho předchozím proviněním plynoucím ze závislosti. Tímhle postojem se projevují někteří diskutující na webu ČT. Nebudu se tady rozepisovat, spíš si počkám na reakci a pak se k tomu třeba vyjádřím obšírněji.Ale nakonec v knize „Ze závislosti do nezávislosti” se tím docela dost zabývám.

Ptali se mě někteří lidé, jak dopadla ona Martina, nebo spíše její skutečná předloha z dílu „Léky jako zkáza.” Musel jsem je zklamat. Špatně, spáchala sebevraždu. Dost lidí se ji skutečně snažilo pomoc, dost lidí do ni investovalo svoje peníze i úsilí, ale nic platno. Nesrovnala s tou situací a zřejmě chtěla dosáhnout onoho kýženého klidu. Tak ho našla v dobrovolné smrti.

Některé lidi jednoduše nelze zachránit. Podobně jako jedna sestra, která se opila na oddělení AT natolik, že ji našli pacienti ležet v bezvědomí, zavolali lékaře. Pak ji naměřili díky krevní zkoušce víc jak čtyři promile, byla propuštěna a také místo toho aby podstoupila léčbu, spáchala sebevraždu. Znám případů pijících, nebo fetujících sester víc. Jen dva, nebo tři z těch případů se podařilo zachránit. I lidé pracující v této oblasti mají prostě svá selhání. Nevyhýbá se ona možnost pádu do závislosti nikomu. Bez ohledu na vzdělání, bez ohledu na to jak jsou konfrontování s výsledky způsobu života. Pýcha je velmi mocná a ještě mocněji zaslepuje.

Na odpolední skupině vylezl jeden pacient se zajímavým příběhem. Začal před deseti lety, kdy skončil svoji první léčbu u nás na pav 35. Rozhodl se tehdy, že tu první, která ho bude chtít a bude s ním chtít být, s tou si založí rodinu. Předsevzetí splnil, jenže jak už to bývá, nezralý si vzal nezralou a podle toho to vypadalo. Nevěra, chlast, její toulání po nocích, u obou utrácení peněz na všechny strany. Měli dvě firmy, ty jim docela nesly, když ten příběh vyprávěl, nedivil jsem se jejich „italské domácnosti.” Žena se od něj odstěhovala, předtím ho začala posílat do hospody, on ji rád vyhověl a pochopitelně se propil až do bezvědomí k nám. Pokoušel se mi vysvětlit, že těch deset let pil umírněně, to jen v poslední době se mu ten chlast vymkl z ruky. Nevymlouval jsem mu tu pohádku. Promluvil po nějakém čase, nechal jsem ho být.

Teď za ním žena chodí do blázince, aniž se ji ptá, říká mu, že s ním nebude, že tam za ním chodí jen kvůli dětem. Ani ji neberu tohle „definitivní rozhodnutí.” Prostě dva nezralí lidé, kteří spolu horko těžko vydrželi deset let. Ona se mu kurvila, jak říkávala moje babička, mě se to slovo líbí, protože přesně vyjadřuje situaci, on podle svých slov se snažil udělat jí domov, nechtěl na ni žádnou práci a pak se diví, že ona je na něj agresivní. Jednoduše, nemůže dnes pochopit, že nic na ženě nechtít, jen ji dělat dobře, není nejlepší strategie pro život, pro manželství. Většina z nás chce být prospěšných, být k něčemu a nemít pocit, že vlastně mě nepustí k ničemu, abych to nezvoral.

Takhle se mi zatím to vyprávění jevilo, možná je to ještě jinak, také ta její agrese a nevěry jsou voláním o pozornost. No uvidíme, jak to bude dál. Ale ten příběh mě právě zaujal tím, jak vlastně rychle chtěl nebýt sám, nechtěl čekat a místo šťastného manželství zažívá vztah, který je pro něj peklo a oba se toho pekla drží seč můžou, protože samota je děsí a ne každý má tu schopnost se takhle zaklesnout a nepustit. Ptal se mě co to znamená, že za ním žena chodí, jak si má její chování vysvětlit.Nedal jsem mu vysvětlení, ale myslím si podle jejich slov, která údajně pronáší, že sonduje jeho vůli a ochotu k souhlasu k jejímu návratu. Alespoň se mi to zatím tak zdá. Jo jo, byl to dnes fakt těžký den. Jaké bude pokračování se uvidí.