Krátký příběh o několika životních fackách

Slyšel jsem nedávno příběh o několika životních fackách obdržené z pýchy.Od jedné své známe. Musím říct, že tak upřimné vyprávění jsem dlouho neslyšel. Nakonec, není se potřeba ani tak divit.

Slyšel jsem nedávno příběh o několika životních fackách obdržené z pýchy.Od jedné své známe. Musím říct, že tak upřimné vyprávění jsem dlouho neslyšel. Nakonec, není se potřeba ani tak divit. Je to dáma s rozhledem, životní zkušeností a to co mi vyprávěla, mě skoro pobavilo, protože se opět potvrdila moje teorie o lidech, co se napřed rozvedou a potom teprve domyslí, co se opravdu stalo. A litují, že se jim rozvod povedl a už jsou svobodní a volní od toho druhého. Věřím, že takových rozvodů a rozchodů je podstatně víc, než těch co skončí a účastníci se v soudní síni rozejdou s pevným odhodláním se nikdy nesetkat. Což dodrží.

Vyprávěla mi, že se po dlouhých letech známosti vzali, byli spolu krátkou dobu, ona měla pocit, že vztah se vyčerpal, vyšuměl, tedy je třeba udělat patřičnou změnu. Muž se rozvádět nechtěl, jenže jak už to bývá. Ten z páru, co si umane, že mu manželství nevyhovuje, teď skončí a odejde. Všechno nechá v troskách, muže/ženu v slzách a odchází středem. Při vědomí, že ten druhý je osamělý, více milující a bez něho/jí se jednoduše nechytá. Což je jeden z nejčastějších omylů.

Omylu, který spočívá v jednoduché skutečnosti: Ona/on byli kdysi pro toho druhého docela dobří. Takže se domnívat, že se ten/ta už nikdy nikde a u nikoho nechytnou, je projev veliké pýchy. Ta pýcha bývá velmi často velmi rychle potrestána. U téhle dámy, onen předpoklad, že se její bývalý muž bude chytat velmi těžko nevyšel. Zatím co ona sama rozvede, nechce už pokračovat. Najednou, po rozvodu čeká, kdy se on vrátí. Netušíce, že začínají fungovat přitažlivé síly, které byly zatlačeny do pozadí jejím rozhodnutím o rozvodu.

Pokud se jedna strana rozhodne pro rozvod, vždy dokáže najít negativa o svém partnerovi a z jakých důvodů ho opustit. Stejně tak naše dáma. Rozvedla se a najednou začala čekat na jeho návrat. A hle, on si do týdne po rozvodu našel jinou. Mladou, pohlednou a dokonce ji časem přivedl do jiného stavu.To byla pro onu dámu facka první. Dovolil si ji bez jakéhokoliv otálení nahradit a dokonce si dovolil ji přivést do jiného stavu, což u naší osoby prostě nikdy neudělal. Její ženství, její ješitnost byla zraněna na maximální možnou míru. Facka první.

Vyplakala se z ní a ještě netušila, že tohle není úder poslední. On pochopitelně ani netušil, jak a hodně zasáhl. I on ještě prožíval přitažlivé síly k bývalé ženě, jenže jak už to bývá, mládí a dítě zvítězilo nad přitažlivostí té, co ho brutálně opustila. Aby to nebylo málo, jednou se s oběma setkala po nějakém čase na jakési kulturní akci.Ona plus její nový „báječný, jedinečný chlap” . Uviděla napřed jen jeho, stál v houfu jejich společných známých, zapomněla na „skvělý nový objev„ celá rozzářená přišla k němu, objala ho a najednou si uvědomila nějaké zvláštní ticho. Koukla doleva a zjistila, že tam sedí jeho těhotná žena.

Zachovala pokerový obličej, a všimla si, že to jemu není nemilé, že ji vidí. Těhotné dámě ale jistě její přítomnost nebyla milá, ale chvíli ji poškádlila tím, že ji nevzala na vědomí, trochu s ním porozprávěla, ale dusno stoupalo. Pak odkráčela. Až o kus dál se rozklepala. To viditelné těhotenství ji dorazilo. Pochopila, že je asi doopravdy navždy druhá. Sice byla tady cena útěchy, on byl vstřícný, ale to těhotenství najednou nemohla vydýchat.Ještě, že si jejího stavu nevšiml ten druhý chlap. Facka druhá.

Třetí facku dostala, když je zcela náhodně potkala na ulici v místech, kde by je nečekala. S kočárkem. Pozdravila, podívala se na dítě, prohodila pár zdvořilostí a najednou cítila, že je zcela pro něj na druhé koleji. Jak mi řekla: „Jí jsem vydýchala, i když to nebyl žádný intelektuální typ, těhotenství jsem vydýchala, protože jsem ji i její těhotenství brala jako jeho náplast, vyrážení klínu klínem, pořád jsem ale byla vlastně ta první. Ale to, že jsem najednou byla zcela nedůležitá, to už jsem nerozdýchala. Odešla jsem a celou cestu domu jsem byla v slzách. Byla jsme v té době sama, neměla jsem nikoho a ten chlap si tlačí kočárek a tváří se jako když se skoro neznáme.” Facka třetí a největší.

Vyslechl jsem tuhle historku, měl k ní pár poznámek a trochu vzpomínek, jak mě Justýna opustila a pak mě rok a půl dávala najevo svoje štěstí, kterému jsem ani trochu nevěřil, protože šťastná, milující žena, která opustí chlapa a není jim opuštěná, se chová jinak. Miluje jiného, nestará se o toho druhého, protože má oči jen pro něj. Stejně jako jsem nevěřil jedné, když mě opustila, jen proto že měla pocit, že si musí zachovat tvář.Tvář si zachovala, jen mi vždy při každém náhodném setkání udělal buď hned, nebo později hysterickou scénu, kde jsem se dozvěděl všechny své špatnosti, pro které mě musela opustit. Ano, tohle je velmi časté, že se rozejdeme, abychom zjistili, že těm druhým to zas až tolik nevadí, nebo méně než si myslíme. A dáváme si góly do vlastní branky.

Na někoho si zvykneme, máme s ním společný život, vzpomínky, už se tak nějak známe, respektujeme, pak se stane, že nám něco přeletí přes nos. Chováme se jako bychom byli na světě jediným/jedinou mužem/ženou, což je jak bylo řečeno náš hrubý omyl a vlastně toho druhého naženeme do náruče někomu, kdo podle nás by neměl mít ani tu sebemenší šanci vedle nás a hle, omyl druhý. On/ona si si žije klidně, trápení mu ubývá, radostí v dalším vztahu přibývá a my vlastně musíme dlouhou dobu, čekat na někoho, kdo vytlačí toho druhého. Sami a vlastně jen tiše litujeme, a sami sebe přesvědčujeme, že by to stejně nemělo cenu, že by se nezměnil/a, že by se to nakonec rozpadlo, protože to bylo vyšeptalé, bez jiskry a najednou se díváme za těmi dvěma, co si jdou jen tak a závidíme.

A jen někteří, časem umí říct. „Udělal/a jsem chybu, že jsem odešel, neměl trpělivost. Neuměl jsem říct, promiň, že jsem ti způsobil/a tolik trápení, protože jsem si bláhový/á myslel/a, že mi bez tebe bude líp, jenže ono je to jinak. Sami sebe dokážeme přesvědčit, že vlastně máme spokojený život, ale nakonec nás vlastní pýcha vlastní obelhávání dožene. Jo jo. Zazvonil zvonec a smutnému příběhu je konec. Jo, malý dodatek. Ona dáma se znovu vdala, má děti a muže opilce. Moc si nepomohla. Takového tichého, slušného, pracovitého opilce. Leč přesto opilce. Tak kolik těch facek vlastně bylo?