V diskusích kolem rozchodů se používá velmi často pojem „vina.” Ten se provinil, ta se provinila atd. Samozřejmě pokud muž brutálně napadne ženu dá se hovořit o vině.
V diskusích kolem rozchodů se používá velmi často pojem „vina.” Ten se provinil, ta se provinila atd. Samozřejmě pokud muž brutálně napadne ženu dá se hovořit o vině. Pokud žena okrade a podvede s milencem muže o majetek dá se mluvit o vině. V těchto a případech jim podobných snad ano.Vinu dokazuje soud a z viny plyne trest.
Ale pokud muž nesklápí prkénko na záchodě, nezašroubovává pastu na zuby, žena si kupuje každý měsíc nové boty a parfémy. Pak bych v takových případech nemluvil o vině ale o neochotě snášet chování toho druhého. Snášet chování druhých lidí i když nás přímo neohrožuje není pro většinu lidí nic příjemného. Druzí lidé se chovají a naše emoce z důvodu jejich chování narůstají.
Mnohokrát bylo a nejen mnou řečeno, že emoce je něco čemu se nedá zabránit aby bylo. Prostě emoce vznikají a zanikají. Je to reakce organismu na vnější podnět. Zpětná vazba. Koupím si hrníček a žena reaguje podrážděně, protože ji dráždí mé sobectví. Dráždí ji, že na ni při koupi hrnku nemyslím. Pokud má paměť, může si vybavit, jiné podobné situace, třeba, že když ona vaří, tak se věnuji počítači a nemluvím na ni. Má schopnost mluvy při soustředění na pc je celkem malá. Schopnost ženy probírat při vaření světa běh, obrovská.
Budu-li „chytrý poradce” poradím něco jako přizpůsobte se a vyjděte ženě vstříc, chápejte svého muže, že u pc nemluví a počkejte až nebude u pc.” Dobrá rada nad zlato, říká přísloví. Jenže nejsem chytrý poradce, ale jen terapeut a pokud mi klient bude líčit, své potíže se svou ženou a nebo klientka potíže se svým mužem, mohu se třeba zeptat. „Co vás vede k tomu, že setrváváte ve vztahu s tím člověkem, který vám svým chováním přináší takové trápení, které mi tu popisujete?” Ta žena, muž mi mohou odpovědět, vysvětlit mi své důvody. Pak se s nimi bavím o důvodech, ale nikoliv o vině.
Takže, pokud mi někdo říká, že vinu mají oba, musím se zeptat jestli se bavíme o trestném činu, krádeže, násilí, urážení a pomluvy, nebo se bavíme o schopnosti a ochotě, něco snášet a proto setrvat a nebo neochotě něčí chování tolerovat a pak se zařídit podle svého.
Jako terapeut mohu s klientem hledat jeho skryté motivy, které ho vedou k tomu, že preferuje tento druh ženy, u klientky muže, případně muž-muž žena-žena, Preferuje partnera tohoto typu, přestože pak opakovaně v tom vztahu selhává. Selhávájí ve zvládání emocí, které ten člověk v nich vyvolává. Jak pozitivních, tak negativních. V prvním případě se zamiluje a v druhém utíká.
Nejsem-li v roli terapeuta, ale v roli partnera, mohu klidně popsat své chování, které vyvolalo nelibost u mé partnerky a mohu popsat její reakci na ni. Nemyslím, že je to hodnocení. Prostě dopustil jsem se popisu situace, ze svého úhlu pohledu. Jestliže z toho někdo jiný vyvozuje závěry o vině, nevině, má na takový úsudek plné právo. Mít o něčem úsudek ještě neznamená popsat realitu.
Jestliže žena, která preferuje v partnerství partnera, který chodí po horách, rozhazuje peníze, je akční, pak je pro nezasvěcené s podivem, že má doma muže, který peníze šetří, moc po horách nechodí, stará se o děti a je pro ni vlastně nezajímavý. Mne tohle její chování neudivuje. Jenže ona žena s velkou pravděpodobností si každého dalšího muže nebo milence vybere podobného tomu, co má doma, jako svého dalšího muže. A bude ho vychovávat. Pravděpodobně. Vychovávat k obrazu svému. To se ji nezdaří, protože jme-li dospělí lidé, jen velmi se neradi dáváme vychovávat.
Výchova se nedaří, žena odchází, muž si hledá jinou milenku. Do dalšího vztahu vstupují někdy poučeni někdy nepoučeni předchozím vztahem. Žena dále hledá muže, který peníze nepočítá. Je docela možné že takového najde. Někdy se nám prostě naše sny a představy naplní. Ne vždy se tohle podaří. Jestliže jsou lidé a pár takových znám, že si zakládají na tom, že se nikdy nevzdávají, usilují o s malou pravděpodobností dosažitelné, pak si zvolili svou cestu.
Ti druzí se z jejich hlediska mohli provinit tím, že nemají peníze na rozhazování a ne každý víkend mají touhu vyrazit z domova a trávit čas na horách a horských chatách, kde nadšeně popisují své zážitky s obarveného listí na stromech, nebo zasněžené krajiny, případně třpytu jezerní hladiny. Mohou být provinilí v tomto smyslu, ale nejkrásnější, tedy aspoň pro mne na to je ten fakt, že je mi „moje vina” zcela lhostejná.
Preferuji jiný způsob života pokud tomu druhému nevyhovuje, odchází. Což mě může mrzet, ale pravděpodobně mi její/jeho odchod časem bude lhostejný. Ženy přicházejí, ženy odcházejí. A na jejich místo přijde některá jiná, která nevyžaduje bezstarostné vyhazování peněz, každou sobotu neděli jiné hory. A dokonce mohu zjistit, že mi takováto žena naprosto vyhovuje a nemám potřebu na tom cokoliv měnit.
Netvrdím, že je špatně být vytrvalý a jít za svým cílem, za svým štěstí. Netvrdím, že je špatně chtít všechno a pokud není všechno pak radši nic. Jen to není můj způsob života a chování. Je-li v mých možnostech jet příští rok znovu do Kanady, pojedu do Kanady i když na Šumavě, nebo v Irsku je taky krásně. Jenže jestli mám jen na Irsko a nechuť k dluhům, do kterých bych musel zabřednout svou cestou do Kanady, pak jedu do Irska, nebo na Šumavu. Dělat dluhy a utrácet peníze ze kterých musím platit úroky se mi nechce.
Pravděpodobně budu zdrojem pohrdání pro ženy, jejíchž heslo je „O todo o nada„tedy vše nebo nic. Jenže, také mi může být a s velkou pravděpodobností jejích pohrdání bude lhostejné. Dokonce v očích mnohých dalších mužů a žen nepotřebuji vypadat dobře. Nepotřebuji se hájit a zdůvodňovat jim, proč Irsko a ne Kanada. Znám svoje možnosti, jsem si jich vědom a řídím se jimi. Nerad žiji na dluh a tahle nechuť je zcela rozhodující. Jestli něco někdo nesnáší, mi celkem může být lhostejné. Někdy může, někdy nemusí. Oni nesnáší a hledají někoho, koho budou schopni snášet. Budou vytrvalí a budou hledat. Proč ne? Je to jejich čas, jejich život, jejich energie a jejich úsilí.
Protože jsem v jistý čas vzal na vědomí jejich rozhodnutí o ukončení vztahu, jejich vidění mé osoby. Vzal, protože mi nic jiného nezbylo. Tak to je a já nejsem schopný tuhle situaci změnit, jen se s ní mířit, protože žádná žena mi nestojí za to abych se před pro ni ponižoval způsobem, který je pro mne nepřijatelný. Nepřijatelnost pro mne může být cokoliv, stejně jako pro ni může být nepřijatelné mé chování, ala hrnek. Ponižoval způsobem, kterému některé ženy říkají „Bojuje o mě.” Natolik pro mne žádná žena nebyla tak cenná, abych ji klidně nevyměnil za jinou, než se dopustit takovéhoto chování.
Nesnesla si některý druh mého chování, odešla si, smířil jsme se a teď už jsem jinde a s jinou a pro tebe není v mém srdci místo. Jestli jsme něco s tebou děla špatně v tom smyslu, že by to mohlo být špatně a změním to, pak ale z té změny ty těžit nebudeš. Pochopení „svých chyb” v chování ve spolužití s tebou ještě nezakládá nárok na návrat k tobě. Maximálně si mohu s Petrem Jandou zazpívat ….skončili jsme jasná zpráva, není komu z okna mávat víc, jasná zpráva rub, co nemá líc…
Otočit od se od počítače a zeptat se „Hele Markéto, chce se ti jít ven, nebo do kina, nebo budeme sedět doma?” A povedeme o tom s Markétou řeč. V tuhle chvíli jen a jen s Markétou. Každá jiná prostě je v tomhle směru mimo řeč.
Pokračování někdy