Měl jsem dnes dovolenou, protože jsem zítra a pozítří měl být jako lektor v kursu zvládání zátěžových situací.
Měl jsem dnes dovolenou, protože jsem zítra a pozítří měl být jako lektor v kursu zvládání zátěžových situací. Bohužel lidé, kteří mě ujištovali ještě minulý týden svým zájmem o účast, odřekli, nebo se hlásili s tím, že nevědí jestli přijdou, nebo ne. Tedy mě přestalo bavit čekat na jejich rozhodnutí, jistí byli pouze tři, takže jsem celou záležitost odvolal. Považuji za lepší mít volno, než investovat svůj čas a námahu, do podniku, který neslibuje úspěch. Mnozí lidé podléhají tomu, čemu Daniel Kahneman říká: „Klam utopených nákladů.” Tomu se rozhodně hodlám vyhnout.
Název „Klam utopených nákladů” značí, že jsou lidé, kteří za každou cenu drží neprosperující projekt, nebo vztah, ačkoliv se jim dlouhodobě ukazuje, že je mnohem lepší přijít o nějaké náklady, než investovat třeba dvakrát tolik, do samotného udržení původní záležitosti. Ukazuje se ze zkušenosti, že je mnohem lepší zanechat starého neúspěšného projektu a investovat do nového vztahu, podniku, protože oboje zlepšuje vyhlídky na úspěch. Zřejmě budu muset přehodnotit projekt zvládání zátěžových situací, a vymyslet něco nového, co osloví víc lidí a zlepšit výběr záloh, tak aby se skutečně lidé cítili zavázáni a neměnili na poslední chvíli svá rozhodnutí. .
Pravdou je, že jsem se na své pouti životem naučil, bez nějaké zvláštní lítosti opouštět neperspektivní projekty i vztahy, našel jsem vždy další řešení, co jiného dělat, když to, od čeho jsem si sliboval nějaký užitek, se nakonec ukázalo jako nevýhodné.
Mám několik fungujících záležitostí, které se ukazují jako perspektivní, výhodné. Ty ostatní, jsou méně výhodné, nebo zcela nevýhodné, tedy z dlouhodobého hlediska jen ztrátové. Ty okamžitě po zjištění jejich nevýhodnosti opouštím.
Ověřil jsem si během několika posledních let, co se věnují privátnímu poradenství, že na některé jednorázové projekty se lidé hlásí s nadšením, přesně do chvíle, než se mají pevně zavázat, svůj závazek stvrdit například zaplacením zálohy. Zjistil a pak jsem tyhle záležitosti rychle ukončil. Abych se mohl věnovat třeba terapii závislosti. Případně psaní knih, což mě baví, sice finančně na ni nezbohatnu, tedy zřejmě ne hned a příliš, ale zase z dlouhodobého hlediska mi přináší mé literární aktivity, nejen finanční užitek, ale i společenský užitek.
Moc se mi líbí pojmenování: „Klam utopených nákladů.” Líbí se mi jak je přesně popsán, jak odpovídá mé zkušenosti. Někdy skutečně stačí název, aby si člověk skrz své emoce uvědomil, že skutečně nemá cenu prodlužovat agonii něčeho, co nese jen námahu a jinak nic. Ani společenské uznání ne. Setrvávat dlouhodobě ve vztahu třeba s opilcem, který nemá žádnou ochotu měnit své chování, považuji za velmi nevýhodný životní obchod. Obchod, který nese jen ztráty.
Napřed jsem byl namíchnutý, když mi paní Rejsková oznámila, pravý stav, pak jsem se zaradoval, protože mám volný víkend, přijde má důvěrná přítelkyně a milenka. Chce se u mne učit na závěrečné zkoušky, hledá u mne klid a ticho. Což mi vyhovuje. Nemusí se mi celou dobu věnovat, často mi stačí skutečnost, že je někdo v místnosti se mnou, kdo ode mne neočekává nic jiného než něhu a trochu pozornosti. Dokonce ani nemusím mít na všechno odpověď a být vševědoucí. Zatím, se na mě po dobu trvání toho vztahu nic takového na mě nechtělo.
Líbilo se mi sdělení jednoho klienta, který je zároveň čtenářem mých blogů, že je překvapený tím, že se také cítím zasažený některými událostmi, o kterých jsem psal v minulém blogu, když prý umím se odpoutat od blázince. Jistě to umím, ale neznamená to, že jsem člověk, kterého se nic nedotkne, který není občas unavený a kterému nehrozí vypálení. Dotkne se mě ledacos, hrozí mi vypálení, že jsem se ještě neocitl v situaci, kdy bych tomu vyhoření podlehl, je způsobeno tím, že si své emoční stavy a naladění uvědomuji, hlídám a patřičně relaxuji.
Třeba měsíční dovolenou, kdy se „ponořím do prérie” zanechám za sebou nejen blázinec, ale všechny skupiny, všechny klienty, na cestách píši blogy, které mají hodnotu vlastně jen pro mne, protože si díky nim pak uvědomuji, kde všude jsem byl, co jsem viděl a jak jsem se tam cítil. Občas si v těch blozích čtu a vzpomínám. Dost často se mi vybaví ta úleva, kdy jsem třeba seděl někde v čekárně, lilo, byla bouřka, že se zdálo, že smažený komunisti z nebe budou padat. Pak přestalo, vzduch se vyčistil a šlo se dál v klidu a tichu. Už jen tohle vychutnání toho rozdílu mi dělá náramně dobře.
Na životě i na pěším putování je krásné to, že sice nikdy není jak má být, nikdy nic neprobíhá zcela jak člověk očekával, ale zase na druhou stranu se děje tolik zajímavých věcí, cestou životem i krajinou, že tedy alespoň u mě, ono dění zcela zaplaší nějaké očekávání, Tedy pokud kdy nějaké bylo. Také už drahnou řádku let nic nečekám, jen se dívám, co se kolem mne a ve mě děje. Není to žádná zvláštní získaná moudrost, mám pocit, že tenhle stav přišel tak nějak sám sebou. Prostě jsem přestal očekávat, co bude a začal jsem žít co je.
Dokonce ani nevím, jestli se to dá naučit a jestli je takovéhle chování nějaký výsledkem životního řešení. Sice čtu ty chytré knihy, všech těch možných ekonomů, psychologů, filozofů, jen mám pocit, že jsem na spoustu těch věcí potřeboval čas, určité omyly, kterých jsem se v životě dopustil, pak jsem jen pochopil, že v životě hraje obrovskou úlohu mimo jiné nahodilost a štěstí, a že pokud mě nepostihlo nic horšího, než mě doposud postihlo
.
Možná jen díky tomu, že jsem neriskoval příliš, rozdělil jsem rizika a smířil se s tím, že v životě jednou člověk vydělá hodně a dvakrát málo prodělá. Ztráty ho naučí opatrnosti a uvědomí si na nich, že nic netrvá věčně. Později jsem si o tomhle přístupu přečetl v chytrých knihách a byl jsem nadšený z toho, že jsou lidé z podobnými zkušenosti a navíc na rozdíl od mne to umí krásně a čtivě popsat. Lidé, kteří neumí žít se svými omyly a neumí žít i bez nimbu dokonalosti, mají skutečně těžký život.
Jako ta jedna má milá, co pořád přemýšlela, jestli ten sex, co se mnou provozuje, je dost dobrý a jestli tedy může věřit svému rozkroku. Ona to definovala trochu jinak, ale ne vždy čtenáři čtou po dva a dvacáté hodině. Nějak si nevšimla, že mě ten sex s ní náramně bavil. Rozhodně jsem při sexu s ní, nevzpomínal na blázinec a klienty. 🙂 Jo Jo.